Po dost podnětné diskuzi tady na webu jsem se rozhodla, že trochu přiblížím svůj styl nakupování. A to nakupování oblečení.

Ve zdejších luzích a hájích to není žádná legrace, ani když máte konfekční postavu. Tu podle prodávaných modelů v současnosti zřejmě tvoří postava maratonské běžkyně. Výška něco kolem sto osmdesáti, váha něco kolem pětačtyřiceti. Žádný pas, žádné boky, žádná stehna, prsa nikde. Nožičky a ručičky jako hůlčičky. V Číně a Bangladéši, kde se většina dnešní konfekce šije, mají asi nějakou takovouhle figurínu, která pro ně představuje typickou Evropanku nebo Američanku a na ní všechny modely vytvářejí. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Můj problém je, že mám postavu spíš jako Xena. A ta se místo pobíhání v ulicích velkoměst oháněla mečem. Mám ramena, mám vymakaná stehna a lýtka. A k tomu všemu mám ještě navíc postavu typu přesýpací hodiny. Protože jsem žena, ne robot. Pas 60cm? Žádný problém. Jenže k tomu patří taky boky a prsa. Tak, a teď si na to zkuste koupit nějaké obalové textilie. To se pobavíte.

Kalhoty by vám byly v pase skvěle, ale to nezjistíte, protože je nepřetáhnete přes boky. A nebo rovnou přes lýtka. 32 cm kolem lýtka je podle výrobců evidentně sloní noha :-/ Stejně tak s vrchními kousky oblečení. Většina mužů velebí prsaté ženy, nikoli však výrobci konfekce. Košile velikosti L je mi přes ramena tak tak, rukávy bych mohla použít jako plácačky na mouchy, ale přes prsa to prostě nezapnu. A to nejsem žádná selka. Žena prý má mít prsa, ale do čeho je má obléknout, to už se nepraví.

Druhá potíž nastává v okamžiku, kdy chcete nosit něco, co není zrovna v módě. Tedy spíš nechcete nosit ten jediný styl, co zrovna v módě je. Nemáte šanci. Jsou moderní mikrokraťásky, pásek přes prsa a boty s podpatkem jako rozhledna. Nechcete ukazovat svoje vyvinutá stehna, chlubit se celulitidou, ten páseček vám prsa nezakryje a z té rozhledny padáte? Smůla, choďte si třeba v pytli od brambor. Na vás nic nemáme. Nic. Nula bodou.

Třetí potíž je s cenami. Zboží, které se sem vozí, vypadá jak pro chudou příbuznou, ale ceny jsou vyšponované jako pro komtesu. Stačí jeden pohled za hranice, aby vám bylo jasné, že tu něco nehraje. Ten samý kousek té samé značky tam stojí o 20-40% méně. Ehm, aha. Tak to máte, vážení, smůlu. U nás doma se tomu vždycky říkalo 'dělat z někoho vola' a já nikomu toho dobytka dělat nebudu. Chceš za ty kalhoty tisícovku, zatímco u sousedů jsem je viděla za sedm set? Nekoupím, smůla. Prostě ne. To bych se musela sama před sebou stydět.

Takže nakupuju zásadně ve slevách. Teprve tehdy se ceny přiblíží cenám rozumným a ve světě běžným. Během sezony si vyberu, co by se mi líbilo, případně i vyzkouším. Ale s nákupem čekám, až se cena přiblíží reálné hodnotě daného kousku. A když ne? Tak má obchod smůlu. Nosit svetr za patnáct stovek a kalhoty za osmnáct by mě netěšilo. A to ani kdyby se mi líbily sebevíc.

Prostě vycházím z toho, že oblečení, které se šije z levných materiálů v zemích jako Čína, Bangladéš a Indie, kde platí dělnicím pomalu tři padesát denně, nemá hodnotu tisíc korun a více. Měla jsem možnost trochu nahlédnout pod pokličku tohohle textilního kolotoče a z těch marží mě chytla nevolnost.

Pokud ovšem vstoupím do obchůdku malé značky, kde si všechno navrhují a třeba i šijí sami, to je jiná. Za kvalitní materiál a poctivou práci se člověk zaplatit nezdráhá.

Bohužel i to má své hranice. Přemrštěné ceny se u nás totiž platí téměř za vše. A tak mi na to kvalitní oblečení, nebo dokonce na švadlenu, mnoho peněz nezbývá :-(

Ještě se nabízí řešení v podobě zásilkových katalogů. Tam je výhoda v tom, že sortiment je širší, materiály často kvalitnější a člověk narazí dokonce i na oblečení šité v Evropě. Jen je to nákup naslepo, takže musíte pečlivě studovat fotografie a odhadovat, jak ten kousek modelce sedí a jak bude sedět vám. A taky, jestli barva na papíře případně na monitoru odpovídá skutečnosti. (V tom mají výhodou ti, co chodí v černé :-p ) Prostě taková sázka do loterie. Kupujete zajíce v pytli a nikdy nevíte, jestli se z toho modelu nakonec nevyklube spíš ten pytel.

Chápu, že jsme malý trh, ale všechno si přeci jen nechat líbit nemusíme. Je to jen na nás. Naše teta na tohle měla pěkné rčení: Tohle by Němec nekoupil.