Knižní ukázky

[ladyquerida]

Děkuji za štafetu a s ukázkou prosím o trpělivost do pátku, doma něco zajímavého vyberu.

[ladyquerida]

Tak něco na odlehčení:

Obraz 5
Všechny matky a děti stojí za hradbou keřů a za pomoci čurokapů vstoje močí. Některé se hlasitě smějí, jiné studem přivírají oči.
Úzkou pěšinou mezi mlázím přibíhá Mojmír - a zůstává v šoku stát.
Ženy se za hysterického jekotu zakrývají rukama, odhazují čurokapy a spěšně se oblékají.
Jediná Darina močení dokončí, dokonce přitom hledí spisovateli do očí.
Mojmírův konsternovaný pohled však patří výlučně močící Hedvice a dcerkám.
SÁRA, BÁRA (křičí): Ahoj, tati! My čůráme jako ty!
Mojmír zdrceně odvrací zrak - a beze slova běží dál.
(Zatmívačka)

Když muži stanou tváří v tvář prastarým ženským silám, obvykle se dají na útěk; vše, co z nich uvidíš, jsou paty a vystrašená záda. Také Mojmír prchá pryč, jak nejrychleji může. V běhu pozoruje klášter, který tu stojí už deset století. Deset století tu místní ženy močily vsedě. V jeho očích je nechápavé rozhořčení rasisty, že prezidentem je černoch... Nic z toho, co bylo dřív, už neplatí. Kruh je hranatý. Všechno je ode dneška jinak.
A bude hůř.

[ilona]

mám pocit, že je to Biomanželka od Viewegha ... jediná kniha, kterou jsem od tohoto autora četla .

[Meeesha]

Něco od Viewegha, ale nevím co přesně. I když jsem od něj četla jen něco a už dávno, jeho styl je dost nezaměnitelný

[ladyquerida]

Tak to bylo snadné Je to opravdu Biomanželka od Viewegha, pokračovat může Ilona.

[ilona]

Díky za štafetu, ukázku vložím zítra dopoledne.

[ilona]

Slíbená ukázka :

Ti dva šli po ulici a krváceli. Nikdo si jich nevšímal. Takové už bylo město.

Vyšší z dvojice na sobě měl zkrvavený modrý župan. Půltucet zranění na obličeji, jež tvořily kříže, mokval krví. Ruce měl potřísněné. Pruhované kalhoty od pyžama byly pod lemem županu pocákány krví, která patrně vykapávala z otevřené rány v břiše, způsobené dýkou zaraženou až po rukojeť.

Menší osoba byla dívka - ačkoliv znetvořená tvář identifikaci značně ztěžovala - a měla jen noční košili s abstraktním vzorem a růžové domácí střevíčky s bambulkami na vysokém podpatku. Její košilka krvavě vyřvávala do nezvykle příjemné říjnové noci. Z prsou jí trčel sekáček na led se zakrvácenou rukojetí. Dlouhé vlasy měla slepeny krví do provázků, na holých nohách jasně červené krvavé skvrny, stejně jako na kotnících, hřbetech rukou a úzkém hrudníčku, nad sedlem noční košile.

Nemohlo jí být víc než dvanáct. Chlapec byl asi stejně starý,

Oba nesli nákupní tašky, na nichž lpěla krev stejně čerstvá jako jejich zranění. V taškách mohly být nedávno rozřezané části lidského těla. Snad ruka. Nebo hlava. Nebo byly nasáklé jejich vlastní krví.

Spěšně kráčeli ulicí, jakoby poháněni naléhavostí svých zranění.

“Zkusme to tady,” řekl chlapec.

Ústa odhalila několik chybějících zubů. Když mluvil, objevily se černé mezery. Od dolního rtu k bradě mu stékal tenký rudý čůrek. Monokl na pravém oku přecházel z červené do černé, modré a rudofialové. Vypadalo to, že ho někdo těžce zbil, než mu vrazil dýku do břicha.

“Tadyhle?” zeptala se dívka.

Zastavili se před jedněmi dveřmi. Zběsile na ně zabušili.

Dveře se otevřely.

“Podaruješ nebo zalituješ!” vykřikli jednohlasně.

Bylo deset minut po čtvrté odpoledne. Byl předvečer svátku Všech svatých, byl Halloween.

[*Housenka]

Tak za mě asi nic ...

[ilona]

... možná bude v tomto případě stačit autor a název serie ...


Nápověda:

Odpolední směna na xxxxx měla odslouženo teprve deset minut.

“Halloween už není, co býval,” řekl Andy xxxx.

Seděl za svým psacím stolem ve služební místnosti, nohy na jeho desce a židli nebezpečně nakloněnou, jako by ji převažovalo podpažní pouzdro, které viselo na opěradle. Měl na sobě pomačkané kalhoty a nevyžehlené sportovní sako, nevyčištěné černé boty, špinavé bílé ponožky a sepranou obnošenou košili se skvrnami od jídla. Sestřih pocházel z učňovského holičství na Hlavní třídě. Tvář byla stíněna třídenním strniskem. Mluvil k xxxxxx a xxxxxi, ale ti ho neposlouchali. To však xxxxxx nezbrzdilo.

“Teď už se to přesunulo na Ďábelskou noc,” řekl a souhlasně pokýval nad svým postřehem.

Zbylí detektivové psali na strojích u svých stolů.

“Před lety,” řekl xxxxx, “byl dnešní večer peklem, které děti rozpoutaly. Dneska máte všelijaké církevní tancovačky, společenské večírky v YMCA a YWCA, je tu všechno možné, aby dětičky nepřišly k úhoně. A tak si dětičky řeknou oukej, chce se po nás, abychom o Halloweenu nezlobily, a tak si uděláme jiný večer, abychom se mohly chovat jako správný parchanti. A tak vynaleznou Ďábelskou noc, povyrážejí okna a všude naházejí vajíčka.”

Na druhém konci místnosti neustával klapot psacích strojů.

“Píšete chlapci knihy, nebo co?” zeptal se xxxxx.

Nikdo mu neodpověděl.

[Portos]

Absolutně nic.