Hypnóza

[Bonemína]

Dostala se mi do ruky Velká příručka hypnózy - teorie a praxe hypnózy a samohypnózy, autor Werner J. Meinhold a celkem dost mě to zaujalo. Máte někdo jiné teoretické nebo přímo praktické zkušenosti?

[lučnívíla]

tak o hypnozu jsem se kdysi zajimala,ale jen teoreticky.A myslim,ze pokud by to nebylo nutne urcite bych do toho nesla,jelikoz mi to prijde jako silne a vazne naruseni ve vnitr a nasledky jsou nevypocitatelne-u nekoho nebudou zadne a u jineho bude trvala porucha.Takze hypnoza mi sice kdysi prisla zajimava,ale postupne jsem se od tohoto tematu oprostila a jsem rada

[ilona]

Zkušenost nemám a doufám, že ani mít nebudu - představa, že by se mi někdo přehraboval ve vědomí, podvědomí,nevědomí a kdovíkde ještě je mi dost proti srsti. Ten, kdo ji chce podstoupit by se měl svěřit do rukou odborníkovi a mít k tomu vážný důvod.

[Vlkun]

[Hana K.]

Pokud mohu radit,
ruce pryč od příručky. Pokud bys ráda někdy hypnózu absolvovala, tak jedině pod vedením dobrého učitele, kterého ovšem, jak říkal Vlkun, dobře znáš a bezmezně mu důvěřuješ.
Jinak by ti to mohlo opravdu ublížit.

[Bonemína]

No já se do toho nehodlám vrhnout, spíš mě to fascinovalo, že když to někdo umí, co s tím všechno dokáže. A ten člověk co to psal je lékař, tak to snad bude mít i nějak podchycené, ty výsledky...

[Hana K.]

To snad bude.
Já už jsem se pomaličku začla bát.
Jinak se ti vůbec nedivím, že tě zaujalo. I mne toto téma zajímá, ale bojim, bojim o svou dušičku.

[Damayanti]

[Aha Admin]

[Slunéčko]

Mám lehkou zkušenost teoretickou i osobní s hypnózou ericksonovského typu. Liší se od klasické hypnózy zejména v tom, že je zcela nedirektivní, žádné příkazy, sugesce atd., nic v podvědomí násilím nepředělává, nevymazává nebo neodděluje od vědomí... jen hypnotizér uvede klienta do stavu, kdy jeho vědomé a podvědomé já mohou spolu lépe komunikovat, kdy se odstraní obvyklé racionální a jiné bariéry o obrany, často velmi škodlivé v životě toho člověka. Podkladem je myšlenka, která se mi velmi líbí - a to, že naše tělo, naše podvědomí, má v sobě všechny odpovědi, všechna řešení, a že jen musíme otevřit cestičky, jak je dostat do vědomí a umožnit jim v nás působit a léčit nás.

Moje osobní zkušenost ztroskotala na tom, že jsem ne zcela bezmezně důvěřovala terapeutovi (a zároveň to byl můj vyučující, což byl asi hlavní kámen úrazu), a proto jsem se hypnózy spíš obávala a nedokázala se uvolnit a do požadovaného stavu se dostat. Ale kamarádce u stejného terapeuta po jediném! sezení zmizely bradavice na rukou, se kterými se trápila dlouhou dobu - tělo si s nimi samo poradilo. Což je pro mě svým způsobem důkaz, že hypnóza je hodně mocná a věřím, že by dokázala zvládnout i mnohem závažnější zdravotní i psychické problémy. Ono vlastně i placebo je založeno na podobném principu: věřím, že mě daný lék (třeba pouhý cukr) vyléčí a tělo se díky té víře opravdu vyléčí.

Btw., Aha, na semináři o Ericksonovské hypnóze se nejčastěji objevovala podobná námitka jako ta Tvoje - že proces změny musí být přece aktivní a vědomý atd., práce na sobě, a vlastně se ty dva tábory nikdy úplně neshodly. Ale určitě bych hypnózu tak kategoricky nezavrhovala, myslím že má své velké opodstatnění a spoustu případů kdy může pomoci jako alternativní nebo i jediná léčba.