Co byste vrátili z totality a co naopak ne

[osminka]

Doufám, že moje téma nebude vymazané, zakázané, nebo "na indexu". Jde mi o to, jestli by se něco z minula mělo vrátit, jestli opravdu bylo za totality všechno totálně špatné. Já bych třeba vrátila to, že každý měl práci - ale to asi všichni. Pak bych vrátila spartakiády, to byla nádhera. Jsou sice sokolské slety, ale za 6 let, ne za 5, není to tak velké a televize tomu moc času nevěnuje. Prostě bych vrátila hromadná tělovýchovná vystoupení, ať se jmenují jakkoli. Asi na to teď nejsou peníze. Možná bych vrátila i ten povinný optimismus, nejdřív jásáte, že musíte, ale pak vám to přejde do krve. Dneska je všude moc deprese a negativních zpráv.
Nevrátila bych ale povinné kladení věnců nebo třeba zákazy kapel jen proto, že mají dlouhé vlasy nebo chraptivý hlas. Vždyť obyčejní zpěváci nejsou tak zajímaví. Vůbec bych nevrátila diskriminaci kvůli vzhledu, ani schovávání postižených lidí. Co třeba hromadná skladba vozíčkářů?

[Kataska]

Nevrátila bych absolutně NIC, protože dnešní doba má několik zásadních kladů, které logicky musí vyvažovat nějaké zápory. Nikdy nemůže existovat dokonalý systém ani doba, to je prostě fakt.
Práce pro každého (kde se nic moc neudělalo, ani nevytvořilo), spartakiády, ani některé pochoutky, které už nejsou to co bývaly nemůžou vyvážit zdevastovanou přírodu, diktát, nesvobodu, popravy, zničené životy.
Těch pár pozitivních věcí se zkrátka vrátit nemůže, to technicky nejde.
Hromadná tělovýchovná cvičení se vrátit můžou, proč ne, když bude mít někdo dost elánu, aby je zorganizoval a bude zájem. Obávám se, že zrovna ten zájem chybí - já bych ho teda neměla.
Ale díky bohu, už k tomu nikdo nikoho nemůže nutit.

A optimismus? To už záleží na každém - je to práce udržet se optimistou, ale výsledek je jistě jiný, než když je ten optimismus povinný, ba co hůř, předstíraný a falešný.
Já jsem jednoznačně pro SVOBODU i se všemi jejími nevýhodami.

[pimpa]

Shodou okolností právě sleduji film Všichni dobří rodáci. Zejména padesátá léta byla opravdu děsivá. Tolik křivd a zmařených osudů! Rok 68 jsem prožila jako mimino a dětství v plné normalizaci. Tenkrát mi to samozřejmě nepřišlo nějak divné, v čem žijeme. Karla Kryla jsem slyšela poprvé na školním výletě v osmé třídě z nějaké tajné nahrávky a vůbec jsem netušila, kdo to je. Děda poslouchal Hlas Ameriky a ve straně u nás nikdo nebyl, ale nebyli jsme ani nějaká disidentská rodina. Sametovou revoluci jsem prožila už na VŠ a stávkovala jsem se vší vervou. A protože jsem se v roce ´90 vdávala, doufala jsem, že už bude všechno jiné, lepší, a že naše budoucí děti už budou žít úplně jinak. Teď, po těch dvaceti letech vidím, že ne vše je tak idylické, jak jsme si kdysi malovali. Nechci remcat. Nevrátila bych to, ale je pravda, že bezdomovce nebo žebráka tenkrát člověk nepotkal. Je úžasné, že můžu kamkoli vycestovat, ale co je mi to platné, když mi hrozí, že v září možná už budu bez práce?
Tak to shrnu - mám už asi víc jak půlku života za sebou, žila jsem ve dvou režimech a nejspíš neexistuje ideální společnost. Z totalitního režimu bych vrátila asi jen své mladé roky a taky bych se ještě ráda podívala na některé filmy, které už asi nikdy dávat nebudou.

[yurasch]

Já bych taky nic nevracel. To, co bylo pěkné, vrátit nelze. Třeba naše mládí, jak píše Pimpa. a nebo pocit určité semknutosti proti společnému nepříteli, jaký si pamatuji z osmdesátých let. Tehdy to bylo jasné - "oni",komunisti, byli náš nepřítel. Ale co dnes, jaká sounáležitost? Kde je ten "nepřítel"? Pro jednoho je to Paroubek, pro dalšího nezaměstnanost, pro jiného Arabové...

[Day]

Osminko, to je fór?

[osminka]

Teď mi docela hrozí, že přijdu o práci a navíc jsem taky prožívala za totáče mladá léta, možná proto ta nostalgie. Čas mi utíkal pomaleji, Vánoce byly vzácné, jako by nebyly tak často. A není to jen pomalejším plynutím času v mládí, ale i tím, že se s Vánoci neblblo už od října.
Pimpo, jaké filmy myslíš, já myslím, že dávali všechno, snad kromě seriálů Muž na radnici a Okres na severu a film Zítra se bude tančit všude. Jinak se mi zdá, že dost děl z té doby v televizi zopakovali.
A z módy bych vrátila 60. léta a začátek 70. A naopak bych nevrátila konec 70. a celá 80. To byl děs! A já jsem byla v rozpuku mládí.

[Kataska]

Osminko, píšeš, že bys vrátila to, že každý měl práci - protože se o práci teď bojíš. Ale zkus přemýšlet o pozadí toho problému. Hospodářská krize tu je a byla by i přes jakýkoliv politický systém. Zaměstnavatel nemá tolik peněz, aby mohl platit všem svým zaměstnancům, musí prostě někoho propustit, nic jinému mu nezbývá. Kdyby nesměl nikoho propustit, zkrachoval by a kdyby zkrachovalo x takových zaměstnavatelů, zkrachovala by nám tu ekonomika - a to by byl teprv ten pořádný průšvih. Přišla bys o práci nejen ty, ale spousta dalších lidí a hlavně by skončili zaměstnavatelé, kteří lidem tu práci dávají.
Komunistické "práci měl každý" bylo pouze divadýlko pro lidi, které zákonitě časem krachlo.

Jo a Osminko, trochu optimismu
Dokud nejde o život, nejde o nic - jsou země, kde lidem každou chvíli voda spláchne barák, úrodu sežerou kobylky, lidi žijí v chatrčích, v neuvěřitelné chudobě, nemají ani tu základní lékařskou péči... My se tu proti nim máme luxusně a stejně remcáme - proč?
Zmršené Vánoce a konzum se dají ignorovat, každý má na výběr a je to opravdu prkotina.

[osminka]

Co se týká spláchnutých baráků, to se teď děje právě v naší zemi.

[Kataska]

Chtěla jsem tím něco říct, ale ok - jsou země, kde se tohle děje mnohem častěji, oběti na životech jsou v desítkách a stovkách, nemluvě o jiných přírodních katastrofách.
To patří k tomu českému pesimismu, jak se máme špatně

[Nicole]

Já bych nevracela NIC ! Každý má svobodu myslet si co chce, žít si jak chce ...a kdo cítí nostalgii po komunismu (což nechápu), může si jeden maličký ve své domácnosti udělat.