Duchové

[Chaluzska]

[*Housenka]

[Déscantes]

To video je dobré. Nemrazí mě z něho, vždyť je to pozitivní - duch chtěl tomu řidiči pomoct
Jinak gestapo a vůbec nacisti měli v oblibě hrady a zámky ( už v návaznosti na mytologii a mysticismus který hrál u těch nejvyšších velkou roli) a často si je volili za svá sídla, na severní moravě sídlili myslím na Sovinci.

[*Hanča]

Na video jsem si netroufla mrknout, pak nad tím vždycky přemýšlím dlouho a promítá se mi to všude možně. Co na něm je?

Jinak my jsme měli docela srandu s bytem. Bydlíme na jednom z nejstarších sídlišti v Brně a asi se to v tom projevuje. Je to byt mimo jiné po manželově babičce, která si sem natahala spoustu věcí. První noc, kdy jsme samozřejmě neměli nic vyklizeno, jen natahané naše věci, nemohl spát manžel, za to já spala jako zabitá, což se mi v cizím prostředí nestává. Prý se cítil hodně špatně a dokonce se mě snažil budit, ale marně. Zaspala jsem i velkou bouřku. A to se normálně krčím v rohu místnosti. Druhou noc to bylo obráceně. Špatně jsem spala já a pořád jsem přemýšlela nad tím, jestli to systematické vyklízení je správné. Ve dne jsem ale byla dost radikální ve vyhazování. Byt byl dost zanedbaný, nejen po babičce, která to neměla pak už v hlavě v pořádku, ale i po studentech, kteří byli prasata. Takže jsem ani s osobními věcmi neměla smilování. Třetí den už jsme naštěstí měli vymalovanou ložnici a nainstalovanou postel, takže jsme se vyspali oba.

Další dny, nebo spíš týdny, bylo tolik práce, že jsme si ničeho jiného nevšímali. Divně mi bylo jen v časech, kdy musel muž do práce. Přikládám to ale spíš tomu, že byt vypadal pořád dost zoufale, i když jsme pořád dřeli. Mívala jsem divné pocity v chodbě, z obýváku, který je napasován na předsíň, jsem periferním pohledem občas zahlédla pohyb v chodbě. Jednou se mi i stalo, že jsem celý den umývala okna a dveře, večer jsem sedla k počítači a zase jsem něco zahlédla. Tak jsem vstala a šla zavřít dveře, abych byla částečně izolovaná a pohled mi padl na skleněnou výplň, kde byla napsaná jakási básnička, kterou jsem před tím přehlédla a neumyla.

Mluvila jsem o tom s mojí babičkou, která je na tyto věci taky citlivá a ta mi poradila, abych se před tím přestala zavírat a sama poznám, jestli je to špatné nebo dobré. Poslechla jsem ji a částečně se mi ulevilo. Každopádně tu cítím energie dvě a ne jenom jednu. Jedna mi dává dobrý pocit a pocit ochrany. Po pár měsících jsem i slyšela v předsíni chození. V té době jsem už věděla, jak zní kroky z bytů jinde, takže toto jsem bezpečně identifikovala jako u nás. Kupodivu právě toto mi dodalo klid a přišlo mi, že nás něco hlídá. Pozitivní pocity byly častější. Bohužel to nějak zmizelo. Buďto to už nevnímám, nebo už ochránit nepotřebujeme.

Negativní pocity jsou z jiného soudku. Muž si myslel, že jsem se zbláznila, když jsem zdrhla z ložnice, dokud si nevšiml, že občas kočky hledí na dveře skříně a pak vypálí ven taky. Naštěstí se mi to stalo za půl 4x. Vždycky to provázel pocit, že na mě někdo rozzlobeně hledí od skříně - stěny spojující ložnici a kuchyň. Naposledy se mi to stalo minulé úterý. Ležela jsem v posteli a najednou jsem dostala strach se podívat kolem sebe. Zvláštní bylo, že jsem si v duchu řekla, co by tomu řekl můj dědeček (12 let mrtvý - moc si ho nepamatuju) a nahlas jsem si začala předříkávat látku na zkoušku. To mě uklidnilo a strach zmizel.

Právě proto si myslím, že pozitivní energie pocházela od dědečka. Zajímavé je, moje sestra měla podobné zážitky. Taktéž se s manželem nastěhovali do bytu po rodičích (dům po nich a prarodičích) a kromě postavy na balkoně, která měla být negativní, vnímala občas v bytě i něco pozitivního. A říkala, že si myslí, že se náš dědeček určitě chtěl podívat na pravnoučata.

Otázkou ale zůstává, co znamená to negativní. Jestli je to manželova babička, kterou zlobíme tím, že jsme vyhodili spoustu jejich věcí - to tvrdí manžel. Já tvrdím, že babička se zlobí proto, že za jejího života jí zatajili, že jí shořel rodný dům a nestarají se o její hrob, z legrace říkám, že proto se zjevila mně, protože ví, že se svou vlastní rodinou nepohne nic.

Pokud je to opravdu tak, jak to cítím, tak dosáhla svého. Ukecala jsem tchyni, aby pozemek s rozpadlým domkem neprodávala a nechala ho nám s manželem na správu a na hrob jsem se už byla podívat a na větší teplo vymýšlím, jak ho opravit, aby byl důstojný..

Uf, to je sloh. Ale aspoň jsem si tak utříbila myšlenky..

[*Housenka]

[Bonemína]

[Meeesha]

My bydlíme v Brně v domě z roku kolem 1890, a když tam bývám sama přes noc, taky se mi občas zdává, že je tam ještě někdo se mnou. Ale od začátku to snáším velice dobře, nemám z toho vůbec špatný pocit. Vždycky se teda trochu leknu, když si to uvědomím, že tam asi ještě někdo je, ale zdá se mi, že mě jakoby pozoruje a hlídá, nebo někdy že tam prostě jenom je a nic nedělá. Nevím, kdo by to mohl být, ten dům je už hodně starý. Před námi tam bydlel chlápek, který ještě celkem mladý zemřel na rakovinu, ale nemyslím si, že je to on.

[*Hanča]

Onehdy jsem psala o našem bytě..

Tak teď mám ještě k tomu takové zajímavé náhody.. V kuchyni máme takové to staré světlo, tu podlouhlou zářivku a ta se občas nechce rozsvítit.. Myslela jsem si, že je to stářím a že ji budeme muset brzy vyměnit..

Tak jsem se o tom bavila s manželem a ten mi z legrace říká - no jo, ta reaguje na tebe.. Nejdřív jsem nechápala a pak mi cvaklo, že opravdu bzučí a nesvítí, když máme doma vypjaté situace..

Namátkou, když jsem měla těsně před těžkou zkouškou, nesvítila večer a ráno se po chvilce zapnula, je pravda, že mě v té chvíli napadlo - tak teď to udělám.. A ono jo, ale o chlup..

O pár týdnů později, když jsme objevili dopis, kde nám hrozili exekutorem.. Lítala jsem naštvaná po bytě, protože se mi muž přiznal, že zašantročil jeden dopis s platbou a otevřel ho až přede mnou po 2 měsících... Zářivka zase jenom bzučela.. Ráno, když jsem se vyřádila, opět v pohodě..

No a teď se mi to stalo ve středu, muž mi nezvedal telefon, věděla jsem, že řeší docela závažné věci a jel autem.. Bála jsem se, co se děje, už bylo docela pozdě.. V kuchyni zas jen nouzovka.. Pak muž přišel, zralý na zhroucení, takže ani nevím, kdy zase začala fungovat..

Samozřejmě to můžou být náhody, co by ne..

A připomnělo mi to jednu cestu autem.. Jeli jsme ve skupině, muž řídil a předváděl se, když jsme jeli po serpentinách. Bála jsem se, ale si nedal říct. Reagoval na hecování spolucestujícího vzadu. On totiž muž už jednou boural a ani to ho nepoučilo.. Přála jsem si, ať se něco stane, aby zpomalil.. Pak se rozsvítila kontrolka už nevím čeho, ale skutečně ho to donutilo zpomalit, protože Magnus (aneb dáváme všemu jména) je jeho zlatíčko.. Už si nepamatuju, kdy přestala svítit, ale asi brzo, protože se to dál neřešilo..
No od té doby mám k našemu autu citlivější vztah.. A ještě jeden zážitek s našim autem mám, chtěla jsem, abych jela Magnusem na svatbu, protože je to člen naší rodiny no. To se těžko vysvětluje. A museli jsme to různě nakombinovat, takže cestou na obřad měl řídit můj tatínek. Takže do něj nasedl, nastartoval a ozval se děsný rámus.. Rádio hrálo na plné gule a na maximum a tatík ohlušen vylezl,ať to proboha vypnu, že jemu to nejde.. Takže rodina má zážitek, jak se nevěsta souká k rádiu, aby ho vypnula, protože ženich byl moc daleko.. Když jsem to pak něžně vyčítala muži, tak mi odpřísáhl, že rádio bylo ztlumené právě z toho důvodu, aby se tatínek nelekl a ještě to osobně několikrát kontroloval, takže dodal, že to byla zjevně Magnusova iniciativa.. Toto asi náhoda bude, ale docela vtipná a rozhodně si ji budou všichni pamatovat..

A ještě něco pro odlehčení, jak jsme s moji mamkou a babičkou (její maminkou) propojeny.. Už několikrát se nám stalo,že jsme ve stejný den dělali stejné jídlo, takové to, co se u nás normálně nedělá, jen speciálně.. Naposledy to byl bramborový salát a řízky.. Gól byl, když přišla potom spolužačka, která je mi nejbližší, že měla o víkendu strašný chuť na salát.. Tak byl asi salátový víkend..

[Lúthien]

Jako malé se mi stávalo, že jsem věděla, že se mnou někdo je. Občas mi to nevadilo, občas jsem se strašně bála, občas mi někdo otvíral a zavíral dveče v pokoji Jednou jsem přimrznutá k židli v kuchyni křičela na mamku ať rychle přijde, že se mnou někdo je v místnosti. Bylo mi cca 10 bylo slunečné letní odpoledne a já nikdy nebyla zrovna strašptel. Nepřišla. Seděla jsem nehnutě snad čtvrt hodiny, pak to zmizelo. Stávalo hlavně u rodičů ve starém domě, jedno jestli ve dne nebo v noci (tatínek mě uklidňoval slovy že když se v noci probudí, tak nad ním stojí stará žena, která se postupně rozplyne). Jááj a teď jsem v paneláku, v místě kde bych žádnou energii nečekala. Přesto jsem se už třikrát otočila protože za mnou někdo stojí i když jsem tady teď sama, musela jsem zavřít dveře na chodbu, aby nikdo další nemohl přijít (i když jsem zamknutá) Hm a to jsem prosím racionální člověk... už jsem i volala kamarádovi jestli se nechce jít učit se mnou Takže buď mi začíná hrabat, nebo se moje mysl otvírá něčemu o čem nemám ani tušení.

[*Housenka]

Lúthien, spíš bych tipla tu druhou možnost Zvlášť, když už jsi k tomu jako dítě byla otevřená.