Když je to výročí ANEB adminův pubertální deník ze 17.11.89

[Aha Admin]

Milí kamarádi a kolegové,
(a vlasatci a vlasatice, které k tomuto mailu zvu taky ),
u příležitosti výročí té naší Velké Sametové jsem se rozhodl znova spustit stránku z r. 1996, na které jsem pro své anglickomluvné přátele tenkrát vystavil překlad mého deníku z dní kolem 17.11.89 - byl jsem tehdy gymplán účastnící se akce 17.11. a poté, nicméně žádný extra revolucionář. Jste zváni i vy na adrese http://www.unisona.com/VelvetRevolutionDiary/
Pro vás možná budou zajímavější scany článků z New York Times a Philadelphia Inquirer z té doby, bez zajímavosti nemusí být ani deník jednoho mladého amíka, který se nepěkně zapletl do demonstrací v r. 69, případně deník jednoho Brita, který projížděl naším českým porevolučním "summer of love" v r. 1990.
Enjoy,
a.
_________________
DlouheVlasy.cz!!!

[Nicole]

Velmi zajímavé. Být o kousek starší, asi mě tam pěkně seřezali I tak si pamatuju každý den, heslo, skladbu. Asi jsem idealista, ale jsem vděčná, že to dopadlo (aspoň) takhle a že se nám žije mnohem líp.
Někomu třeba stačí, když má dost salámu a piva, mně ne. Já jsem holt na tu svobodu.

[Titania]

Moc zajímavý - díky, admine! Ty vzpomínky studentů ze střední mě tam docela vrátily, to vnímání je vcelku podobný, taky jsem byla tehdy na střední (třeťák).
Je docela zajímavý, co člověku po těch letech utkví, vedle těch světobornějších věcí i takový ptákoviny, jako že jsme se tehdy s klukama ze třídy ulili z odpolední latiny, abychom mohli dorazit na Albertov nebo jak jsem pak druhej den šla do sklepa pro uhlí a vůbec jsem ty uhláky nemohla zvednout, jak se mi najednou začaly klepat ruce. (nebo jak neslavně skončila po mým návratu z Národní tátova flaška s vodkou finlandia). Nebo jak nás s kamarádem po tom, co jsme si proběhli mláticí uličkou a už na druhým břehu Vltavy jsme si vzdorně zapálili svíčičky, nějaký zelený mužíci ve žlutobílým autě okamžitě zastavili, legitimovali a pak se nás vyptávali, jestli je nám líto, že studujeme. A na tu úlevu, když jsme zjistili, že kamarádi, co šli celou cestu s náma, ale na Národní nás dav roztrhnul, jsou až na šok taky v pořádku (na rozdíl od nás je nějací lidi pustili k sobě do bytu - no, my jsme zase měli hezčí modřiny ).
Ale musím říct, že mi to v tu chvíli ani trochu nepřipadalo, že by se dělo něco zvlášť převratnýho (teda zvláštní mi přišlo, kolik lidí se cestou přidávalo, ale to mlácení mi už po předchozích zkušenostech z různejch demonstrací přišlo vcelku "normálka" - daleko akutnější strach než z policajtů jsem měla z toho, že s tam vzájemně ušlapeme). Stejně by mě docela zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby StB nerozšířila tu fámu o smrti Martina Šmída... Sice nemám konspirační teorie ráda (navíc v tomhle konkrétním případě by moje mladistvý ideály asi vážně skončily v hnoji), nicméně těm otázkám se člověk asi tak úplně nevyhne, zvlášť když sleduje, jak jsou někdejší stranický kádry těžce za vodou.

[pimpa]

Já byla tenkrát ve víru dění - pražský vysokoškolák... Stávka, noční hlídky u sv. Václava, malování a vylepování plakátů, výjezdy do rodných měst, abychom informovali venek o tom, co se opravdu děje v Praze a proč vlastně stávkujeme. Dostali jsme s sebou kartičky s instrukcemi, jak se chovat při zatčení...
Nikdo netušil kam se to zvrtne, jestli nás nakonec nezavřou nebo minimálně nevyrazí ze školy, ale to nám pak už bylo jedno. Fakt na tu dobu ráda vzpomínám, protože se k sobě lidi chovali dobře a drželi při sobě. A hlavně - zrušili nám ve škole předmět Marxisticko-leninská filosofie a Vědecký komunismus!!!

[ilona]

Díky Dane!!!
Těch několik týdnů po 17.11. vládla obrovská euforie ... lidé se k sobě chovali moc hezky, ohleduplněji ... škoda že to nevydrželé déle...
Naprosto přesně si vzpomínám, co jsem dělala17.11. - bujaře slavila narozeniny kamarádky - a druhý den, když jsem pustila ráno radio, se mi nechtělo věřit vlastním uším ...

[osminka]

Byla jsem tehdy ve věku těch pražských vysokoškoláků, jenže jsem byla na mateřské s malým synem. Tenkrát mu rostly zoubky a my jsme 16. listopadu právě domalovali chodbu a ložnici a těšili se na samostatnou domácnost, která bude jenom naše. 17. ráno jsem ještě něco dodělávala v obýváku a v televizi opakovali poslední díl seriálu Druhý dech, rodilo se tam telátko za asistence Ivany Chýlkové. Co jsem dělala večer, si nepamatuju. Když jsem to později všechno viděla a slyšela v televizi, necítila jsem kdovíjakou radost, ale po tom, co do nás nahustili ve škole, spíš veliký zmatek. Nevěřila jsem, že to může být pravda.

[Nicole]

Tak už jsem doma. Kolem poledne jsme zapálili svíčku na Národní. Dokonce si mě tam nějaký zahraniční kameraman chtěl točit, tak jsem nakonec zapálila ještě jednu a zopakovala to pro kameru Byl tam klid.
Bratříky jsme vyslali na pochod.

A co vy ? Jak dnešek prožíváte ?

[Aha Admin]

No to docela koukam, ze tu nejsem sam, kdo to nejen ze pamatuje, ale taky byl na Narodni

Jinak ja ted koukam na to na CT24 na vedlejsim monitoru a prijde mi to trochu divny, lehce mi to pripomina prenosy z prvnich maju a jinych komousskych manifestaci Tenkrat to proste bylo o necem jinym a takovyhle monstrakce kolem toho mi jsou nakonec asi i neprijemny... Krom toho si vsimam, jak porevolucni generace uz asi celkem opravnene lehce blinka z totalniho medialniho prehlceni predrevolucni dobou. Na druhou stranu je mi jasny, ze asi tak moc, jak ted, se k tomu uz nikdo nikdy vracet nebude. Proste 17.11. je svatek soucasnych tricatniku a ctyricatniku, no

Takze sedim v Zastavce, snazim se pracovat a na pul ucha a oka koukam na Albertov (a zamackavam slzu, hehe)
_________________
DlouheVlasy.cz!!!

[pimpa]

[pimpa]