Knižní ukázky

[Nicole]

Zdá se, že se nikdo další nepřidá. Takže odtajním. Je to Josef Bernard Prokop "Karel IV. Tajný deník". Zajímavě napsané, už pátrám o dalším dílu.

Házím lano Housence

[*Housenka]

Děkuji za štafetu Ukázka tu:


Ach! S Ptahhotepem to není tak snadné jako s Menu. Ptahhotep je tvrdý a mé síly se od něho odrážejí jako šípy od skály. Opět se před ním hluboce ukláním a odcházím. Ale venku zoufale a rozlíceně odpovídám na otázku mé Menu, že mě Ptahhotep nepovažuje za dostatečně zralou - rozlíceně ve své bezmoci proti času, který proti mně stojí jako neproniknutelná zeď, nepřemožitelná jako Ptahhotep sám.

V noci opět nemohu spát a druhého dne chodím po pokoji nešťastná a neklidná jako cvičení a ochočení lvi po lvím dvoře; mé vědomí bylo narozením v těle otupeno a cítila jsem se ve stálé temnotě. Chci vidět jasně, i když jsem uvězněna v těle. Chci vědět, chci zasvěcení! Proč mám čekat? Když mě láska ponechává nyní lhostejnou, ponechá mě lhostejnou také tehdy, až budu zasvěcená, až budu vševědoucí. Už nyní vím, že tělesná láska je pouze nutností přírody ke zplození potomků. Proč by pro mne mělo být nebezpečné, že jsem to ještě nezjistila vlastní zkušeností? Mám svůj rozum a své vědomí, které mě budou před tímto nebezpečím chránit. Nespadnu do léčky přírody, do léčky lásky. Budu schopna tomuto nebezpečí odolat...

Dumám celý den, až to večer nemohu vydržet. Beru svůj závoj a běžím s Menu opět dlouhým sloupořadím do chrámu k Ptahhotepovi. Chci mu říci, že se toho pokušení nebojím, budu dost silná. Může mi zasvěcení klidně dát.

Ó, já slepá! Bláhová! Jako by neviděl jasně budoucnost. Jako by byl nevěděl, že všechno se musí takto stát. Ale i on musí dodržet božský zákon a trpělivě přihlížet, jak se řítím do záhuby, jak nejdříve musím padnout do hloubky, abych z ní mohla svou vlastní silou vystoupit.

Opět mne přijímá ve svém malém návštěvním pokoji. Vstoupím, ukloním se a rozhodně řeknu: "Otče mé duše, chtěla jsem se podrobit, ale nemohu. Mám tak velkou touho po zasvěcení, že jsem se vrátila. Nemohu uznat, proč mám čekat, když jsem si naprosto jista, že mám dost síly odolat pokušením těla. Jsem dost silná, mám sebekontrolu. Prosím o zasvěcení."

Nato Ptahhotep zavře oči, své zářivé oči a dlouho se nehýbá. Čekám trpělivě, ale rovněž bez hnutí, abych ho nerušila. Konečně oči otevře. Vstává, přistupuje ke mně, chopí se mých rukou a říká: "Třikrát jsi prosila o zasvěcení přes mé odmítnutí, třikrát. Je zákonem, že žádá-li někdo ze Synů božích od nás zasvěcení potřikráte, nesmíme mu je již odepřít. Je to znamením, že zasvěcení je nutné, ať to pro něho znamená nebezpečí či nikoliv. Dohodnu se s tvým tělesným otcem, jak to uděláme, abys mohla i v době zasvěcení vykonávat své povinnosti. Jiní neofyté bydlí během té doby většinou v chrámě, ale s tebou musíme udělat výjimku, neboť musíš plnit povinnosti faraonovy choti. Nyní odejdi v míru."

[astrid]

Hm... Asi ani nápověda by mě netrkla...

[Portos]

Jsem na tom stejně jako astrid.

[*Housenka]

Děkuji Astrid a Portosovi. Je to Elisabeth Haich - Zasvěcení.
Štafetu předávám Astrid

[astrid]

Děkuju. Je pro mě pořád těžší vybírat - přijde mi, že jsem měla štafetu sotva před pár dny... Tak tady:

XY se za beznadějného nepovažoval. Domníval se pouze, že by ve světě měl panovat klid a pořádek. Životní světonázor, že se všechno může později vyměnit za něco nového, rozhodně nepovažoval za správný. Jako by loajalita dávno ztratila význam. Dneska lidi mění věci takovou rychlostí, že už nepotřebujou vědět, jak udělat něco trvanlivýho. Už dávno nikomu nezáleží na kvalitě. Ani Runemu, nikomu ze sousedů, natož šéfům v práci. Dneska aby člověk za vším hledal počítač. Copak se dřív, bez chlápků nacpaných v obepnutý košili a s laptopem, žádný domy nestavěly? Jak asi postavili Koloseum nebo pyramidy v Gíze? V roce 1889 nebyl problém postavit Eiffelovku, ale dneska už se nedají ani narýsovat plány obyčejný jednopatrový vilky, aniž by si nějakej blbeček musel běžet nabít mobil. Býval to svět, kde člověk nejdřív musel mít prošlou záruční dobu, než ho vyřadili. Teď celá zem povstala a tleská skutečnosti, že už nikdo nedokáže dělat svou práci pořádně. Nastaly bezvýhradné oslavy průměrnosti. Nikdo už neumí vyměnit pneumatiky, namontovat reostat, položit kachličky, špachtlí vyhladit zeď. Couvat s přívěsným vozíkem. Stát si za svým slovem. Všechno tohle ztratilo význam. V tom si vždycky s Runem notovali. A pak si Rune koupil BMW...

[Portos]

[ilona]

NEVÍM !

[Nicole]

Nemám tušení, asi něco současného.

[astrid]

Hodím sem ještě jednu ukázku, snad třeba trochu typičtější:

Zastavil se u cedule s nápisem oznamujícím, že osobní doprava je uvnitř obytné čtvrti zakázaná. Se zaujetím kopl do tyče, na níž byla cedule připevněná. Nebyla sice nakřivo, ale kontrolou člověk nic nezkazí. XY totiž patří k chlapům, kteří kontrolují stabilitu věcí tím, že do nich kopnou. Přišel na parkoviště a cestou tam i zpátky ověřoval, že se do žádné z garáží nikdo přes noc nevloupal ani že je nějaký vandal nezapálil. Ne že by se to v téhle čtvrti už někdy stalo, ale na druhou stranu ani XY nikdy nevynechal jediné ze svých inspekčních koleček. Zkusmo vzal za kliku od vlastní garáže, kde parkoval saab. Třikrát ji vyzkoušel. Jako každé ráno.

Jinak potvrzuji dojem, že jde o současné dílo a přidávám info, že je od severského autora. Žánrově má blízko k Stoletému staříkovi.