Vandrování/Vandry/Tremp

[Gwlanche]

S tátou jezdíme na čundry a spíme buď v jeskyni nebo pod širákem. Táta razí pravidlo, že stan je pro máčky a já si to myslím taky. Není nic lepšího, než praskání polínek v ohni a usínání pod sametově černou oblohou, kde vám za zády šumí les. A nejlepší je jít bosá, nechat si nohy chladit v potůčku nebo šimrat mechem.

[Meadow]

Wow, to je ale krásné vyznání! Taky spím nejraději pod širákem.

Btw, už začínám přemýšlet o puťáku 2017... to je diagnóza toto!
_________________

[Clondyk]

[Gwlanche]

Jedině, když jedeme se skauty, tak stany bereme. Ale je to jen zbytečná přítěž a člověk si tu noc nevychutná, když je "pod plachtou".
Pozoruju, že mezi mými vrstevníky (je mi šestnáct let) neznám kromě skautů nikoho, kdo by jel dobrovolně někam na čundr a se skauty to není... takové. Teda ne, že by to nebylo skvělý, ale to pravý trampování jsem zažila fakt jen s tátou.

[Meadow]

Tak ono je to něco jiného, když někam jedeš s děckama, které nejsou tvoje, a nějak je musíš zabezpečit. Nemůžeš riskovat a nechat ty děcka někde vymoknout - a do jeskyně se obvykle třicet lidí nevejde. Je fakt, že ani s oddílem netaháme stany ale celty - a staví se přístřešky... na druhou stranu i tak se pod nima spí jen tehdy, když v noci hrozí déšť (když už máme ty vymoženosti aktualizované předpovědi počasí na internetu a mobilních dat, tak proč zrovna toto nevyužít, i když jinak mobily v přírodě pokud možno eliminujem). A konec konců ani jen se svýma dětma si netroufnu jet na pětidenní puťák bez celt. Ale jak píšu, nestavím, když není nutno. Jednak je to práce navíc, druhak je pod širákem lépe.

PS: Jinak se mi moc pěkně čte ten tvůj vztah k tátovi (a taky k trampingu, což ti evidentně předal právě on). Máte mé sympatie!
_________________

[Clondyk]

Když jsem měl oddíl v ČSOP, tak jsem jezdili pouze a jen pod širáok, s tím, že
děcka měla svou výbavu - pláštěnku, igelitový rukáv dlouhý 2 metry + další výbavu, ale starat se o ně člověk musel... stalo se i že jsem spal u ohně a v mém spacáku spalo dítko, kterému se podařilo spacák promáchat ve vodě tak, že nebyla šance ani nad ohněm jej usušit...
Ale užilo se strašně moc legrace, bylo mnoho zážitků a i strachu, když se šlo , kupříkladu v noci do kempu a jediná baterka začala stávkovat ... to pak přišla k dobru kanada, na kterou se všichni navázali a šlo se dál...

[Gwlanche]

Tak něco jiného samozřejmě je, když jedeme s dětmi kterým je 10 - 12 let a když s mými vrstevníky. Ale stan se bere vždycky...
To mi připomíná prázdninový čundr s tátou, na prahu lesa sundat kanady a šlapalo se pěkně bosky a přespávali jsme v jeskyni kde asi půl metru ode mě visel velikej pavoučí kokon. Pavouci fakt nejsou můj šálek čaje, ale co bych pro to naše trampování neudělala.

[Portos]

Meadow, spolužačka kdysi vyprávěla, že jí rodiče vyslali na ,,keltský tábor". Probíhalo to tak, že jim na začátku všechno sebrali, protože ,,to keltové přece neměli", a pokud chtěli přístřešek, tak si ho museli postavit...
(Ale taky to teda skončilo parádním průserem, když se nějakému dítku podařilo zavolat domů.)

[Meadow]

Clondyk: ano, každý má svou celtu a pokud vedoucí vydají pokyn, že se bude na noc stavět (tj. když víme, že má pršet), tak si každý postaví. Malým postavíme, středním pomůžeme, u větších každý svého štěstí strůjcem. A samozřejmě pak člověk hasí problémy... Nejednou jsem spala jen oblečená do všeho svého oblečení, protože můj spacák měly děti.
Ale jak píšeš o těch drobných příkořích... máme takové úsloví. Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je intenzivní. Myslím, že platí. Samozřejmě nejde o to se někde málem zabít, že, ale takové ty drobnosti jsou fajn, dobře se pak na ně vzpomíná.

Gwalanche: děti 10-12 let jsou už velké, pod širák v pohodě. Samozřejmě když už je trochu slušné počasí. Jezdíme pod širák i se šesti-, sedmiletýma prvňáčkama. Je fakt, že je to až v červnu, tj. je teplo... A ano, jsou to malé prdelky a člověk je musí furt opečovávat, taky nikam moc nedojdou s těma batohama a tak vůbec, ale hýčkám si pomyšlení, že díky tomu, že s nimi ty první roky takto "oddřeme", z nich vyrůstají děcka, co ráda jezdí a později už se i umí o sebe postarat. Takže jde spíš o nastavení vedoucích, jejich zkušenosti, o to, co si troufnou či netroufnou... Na druhou stranu buď ráda, že někam jezdíte aspoň pod stan - nenutila bych žádné vedoucí, aby šli za své hranice. Navíc spousta děcek tu možnost jet byť pod stan nemá - nebo o ni (možná častěji) ani nestojí. To je jak u těch vrstevníků... nejsou-li "políbeni" trampingem, je i ten "masňácký" stan buď výjimečné velké dobrodružství (v lepším případě) či naprosto nedůvěryhodná a zavrženíhodná aktivita (v horším případě).

Portos: udělat se dá ledacos. Tábor klidně může být koncipovaný tak, že si děti musí postavit přístřešek, kde budou spát. Proč ne. Ale vždycky o ty děcka musí být postaráno. Pokud je, nevidím problém. Pak je tady samozřejmě otázka toho, co čekalo dítě, co jeho rodiče, jak byl tábor původně představen... Jestli tam byla chyba, nedivím se, že byl průšvih. A samozřejmě je taky průšvih, když je to koncipováno "postarejte se, milé děti, samy a vedoucí neotravujte". Ale to tu doufám rozebírat nebudeme.
_________________

[Gwlanche]

Protože toto téma nechci ještě opustit, co vy a čundry v zimě? Já osobně tedy na žádném nebyla, vždy jen v létě, a ta představa mě ani moc neláká. Mám totiž k zimě dost negativní vztah, jsem takové dítě léta a radši si tedy počkám pěkně na teploučko.
Ale docela by mě zajímalo, jaké to je, musí to být úplně jiná atmosféra...