Pamatuješ si ještě na krátké vlasy?

[Lulu Nixe]

Ano, během života jsem si nechala výrazně zkrátit vlasy mnohokrát, naposledy minulý rok v březnu. Je to krásný pocit lehkosti, po kterém se mi často stýskalo v dobách, kdy jsem měla dlouhé vlasy. Jenže dlouhé se mi moc líbí a stejně pak zase vždycky netrpělivě čekám, až mi dorostou.

[lilly]

ano, ve 14 jsem byla u kadeřnice a odešla jsem s vlasy sestřihanými nad rameny, protože jsem chtěla vypadat jako jedna moje oblíbená postava z komixu

[Kacisko]

Na období krátkých vlasů si pamatuju velmi dobře. Spíš naopak si moc nepamatuju na doby, kdy jsem v dětství měla delší vlasy. Teď jak přemýšlím, tak to bylo vlastně jen v období, kdy jsem chodila na gymnastiku a dělali mi drdoly. Ve třetí třídě jsem skončila a od té doby nastalo období krátkých vlasů. První ostříhání na základě mamky doporučení podle knížky Peter Pan (účes Wendy) a od té doby se to se mnou vezlo. Bohužel jsem si vybrala to nejblbější období, právě přes pubertu, kdy člověku snad nejvíc záleží na tom, aby se líbil druhému pohlaví. A já měla krátké vlasy (v pubertě jen pár cm), brýle, maličkou postavu (což mi zůstalo) a moc hezkou kamarádku Připadala jsem si jak Ošklivka Betty (Katka, chcete-li). Jednou jsem už byla rozhodnutá nechat si vlasy narůst, ale období kritické délky jsem nepřežila a ostříhala se zas. BLBÁ, blbá, blbá Nevím, proč jsem si myslela, že když se mi vlasy kroutí, nejlepší řešení je mít krátké. To se nedalo vůbec ukočírovat. Definitivní pápá jsem dala krátkým vlasům někde mezi prvákem a druhákem SŠ, od té doby jsem si nechávala delší. A spolu s vlasy rostlo i moje sebevědomí (velkou roli hrála taky výměna brýlí za kontaktní čočky). Při honu za krásou jsem pak objevila i žehličku na vlasy, "díky" které jsem je musela znova víc stříhnout, ale to už jsem vydržela. Teď mám délku o trochu delší než před posledním střihnutím. Možná dokonce nejdelší, co jsem kdy měla. Nejsou ještě zas tak dlouhé, ale jsem na ně pyšná, starám se o ně a nechávám je růst dál. Myslím, že je pravda, jak jsem tu někde četla, že duše člověka sídlí ve vlasech A v neposlední řadě na mém pohledu na krátké vlasy nese značnou část i bývalý přítel, který krátké vlasy na holkách nesnášel, přesvědčoval, ať je nechám růst (v tu dobu už asi rok rostly) a vždycky, když jsem šla ke kadeřnici zastřihnout konečky, tak s hrůzou čekal, co budu mít na hlavě Kdybych se tenkrát ostříhala nakrátko, asi by se se mnou rozešel (několikrát to sám říkal).

Heh, trochu dlouhý příspěvěk, ale potřebovala jsem ze sebe tyhle letité pocity dostat, tak se nezlobte

[PetuleH]

To si pamatuju moc dobře. Krátké vlasy jsem měla kudrnaté, pak se mě délkou a hennou narovnaly. Vzpomínám si na ranní boj s kudrlinami, čertovský vzhled a neupravitelnost. Taky že mě v hospodě nechtěli nalít. Bylo mě 26...

[Lynx]

[Nikinka]

Já se na mikádo max. po ramena stříhala od svejch 13 let, střídavě až k uším, a sestříhaný... pak nějak okolo tanečních jsem je měla trošku delší, něco málo pod ramena (ale už sestříhaný a s ofinou) a pak zas střídavě kratší... to mi zůstalo až do mejch 19, kdy sem se dlouho nedostala ke kadeřnici a měla jsem je nějak po lopatky, přišly mi tehdá šíleně moc dlouhý zpětně si říkám že vůbec, že byly příšerně krátký Ale byly zničený, tak zas koloběh vlasů okolo ramen max. po lopatky se šiknou ofinou... až do mejch 23,5, si pamatuju přesně, kdy jsem sekla s chemickým barvením po posledním barvení a stříhání (i ta ofina se mě nějak přestala líbit) a na půl roku se na ně totálně vyprdla a já si nakonec řekla že kašlu na konečky a nechám je růst... od tý doby rostou
_________________

[Lulu Nixe]

@Kacisko
Právě jsem si vybavila tu Wendy z Petra Pana. Že by to byla stejná knížka? Měla jsem jednu verzi (ne od Disneye), byly tam krásné obrázky přes celé stránky a vybavuje se mi jeden, kde Wendy sedí na posteli a má světlé krátké mikádo. I když myslím, že ten obrázek byl až na konci knížky a možná to nebyla Wendy ale její dcera po mnoha letech... ty podrobnosti si nepamatuju ale ten obrázek ano. A právě jsem našla obálku knihy, je to tahle http://www.cbdb.cz/kniha-22169-petr-pan-a-wendy-peter-pan-and-wendy

[Avery]

Pamatuju moc dobře, nedávno jsem zrovna přemýšlela o tom, jak je dlouhý proces, než člověk přestane být názorově zmasírovaný rodinou a okolím a začne přemýšlet vlastním mozkem a prosazovat se
Mám totiž kudrnaté vlasy a jako dítě mě stříhali vždycky nakrátko, protože dlouhé by mi prý NESLUŠELY. Takže já jako dítě strašně záviděla všem holčičkám dlouhé vlasy, ale byla jsem přesvědčená o tom, že já je nikdy mít nemůžu. Jakmile trochu poporostly, šla jsem pod nůžky a pořád dokola, než konečně někdy na gymplu nastala vzpoura a vydupala jsem si aspoň mikádo Když tak o tom přemýšlím, tak jsem byla nějaká opožděná Nahoře sestříhané mikádo považuju za nejhorší účes svého života, nicméně to byl odrazový můstek k dlouhým vlasům
A taky si vzpomínám, jak mi babička vždycky říkala, že tím, jak jsem kudrnatá, mám strašnou výhodu, protože až budu "velká", nebudu muset platit u kadeřníka za trvalou

[Kacisko]

[lethality]