vlasomagoření!

[melissa]

...aneb projevy syndromu DV...

dneska ve mně docela zatrnulo, když jsem si hřebenem přetrhla dva vlasy. no, já vím, není to tak hrozné ani to není moc. jenže bylo to při čištění kančáku a ty vlasy už tímpádem nepatřily k mojí hlavě.... to už není normální - magořím.

prosím, napište, pokud se vám stává něco podobného. a vy, dlouholetí členové, lepší se to časem? nebo naopak zhoršuje?

[Olina]

No, jsem tady asi rok a u mě se to horší! Stále sleduju, jestli mi vlasy rostou, neničí se. Když se občas vyfenuju, tak mám černé svědomí... A podotýkám, že nejsem typ člověka, který neví, co s časem. Mám každou minutu naplněnou povinnostmi od rána až do večera. A stejně ty myšlenky na vlasy nemizí
_________________
Pokora umožní víc příležitostí než závist, zášť, nenávist, které v sobě nosí strašná spousta lidí. Smír přináší přijetí sebe sama, tedy lásky.

[Elisse]

Tohle moc dobře znám, za ty dva roky, co si nechávám růst vlasy, jsem se dostala do mnoha podobných situací.
O prázdninách na jedné akci, tak jsem si zamotala hřebínek do předního pramenu...dostával se pryč 4,5 hodiny s pomocí mých kamarádů (museli dokonce použít pilu), už to vypadalo že budu muset vlasy zkrátit alespon o 10 cm. Naštěstí se hřebínek vyndal a vlasy to přežily...od té doby si je hrozně rozmazluju. Minulý týden se mi třeba do židle (myslím že dobře víte, jak to myslím) zamotaly vlasy a vypadly mi čtyři dlouhé vlasy (bez roztřepenců)...tohle mě dokáže hrozně vytočit .

[Bonemína]

Nemůžu mluvit za všechny starší členy, ale u mě se to časem nějak usadilo (i když, taky otálím, než se odhodlám k zástřihu, to za jo )
_________________
A co hadi, krtek a vypelichany sokol?

[Déscantes]

Mě už se to nestává. Jako dřív jsem měla o vlasy větší strach, hlavně aby rostly, byly dlouhé a hrozně jsem řešila každý centimetr, ale s odstupem času to vidím, že mi z těch vlasů skoro hráblo
Pak jsem se zamyslela, zjistila že to vůbec není tak podstatná věc a přestala vlasy řešit. I jsem se vrátila ke kratší "délce" - někam z vlasů po boky/do pasu k vlasům do půlky zad, zjistila jsem že mi to sluší mnohem víc, momentálně mám ještě kratší, ale nechám je zpět do té půlky zad dorůst.
Zároveň ale vím, že třeba pas už pro mě není. Dokážu posoudit, kam si vlasy můžu dovolit a kde ještě vypadají pěkně, a u pasu to už bohužel tak není.
Takže svoje vlasy mám ráda, myslím že se o ně i docela hezky starám, ale nějaké stresy z toho, že nejsou dost dlouhé, už jsou dávno pryč a celkově kdyby se jim něco stalo, sem tam cuchanec, sem tam něco vyškubnutého, tak už mě to nevadí a neřeším to.

[Juanitta]

Dés, vystihla si to, úplne súhlasím... a to už ani nevravím, že momentálne bojujem (alebo ani veľmi nie) s intenzívnou chuťou sa ostrihať, ale to je už do iného vlákna

[Klarusa]

Hm, tak nevím, nakolik to dokážu posoudit sama u sebe, ale přijde mi, že jsem přímo nemagořila nikdy. Tedy vycházím z předpokladu, že jsem byla poměrně vlasoextrémní ještě před příchodem na DV a hooodně dlouhé vlasy se mi vždycky líbily. Na druhou stranu, třeba v posledních měsících na mě přišel poměrně těžký vlasopad a pohled na tenoučký konec copu nic moc, tak prostě pravidelně nechám zastřihnout, aby se to aspoň opticky zlepšilo. Pravda, bvývá to jenom tak kolem 5 cm, což neřeším. Kdybych měla mít všecky vlasy v rovině, tak by to chtělo aspoň 30-40 cm - a do toho bych teda fakt nešla.
Že mi vypadnou dva tři vlasy, to mě nijak zvlášť nedrásá, ale když už jsou to nějaké větší chomáče, z toho nadšená nejsem.
Jinak o vlasy pečuju, případně na dávám pozor a snažím se je ochránit, třeba u nějaké manuální, špinavé činnosti apod. Ale to mi přijde vcelku logické, když člověk chce mít dlouhé a hezké vlasy, že je nebude záměrně vystavovat zbytečné destrukci.
Tož jak moc je to vlasomagoření, to musí posoudit druzí.

[Majdal_e_e_nka]

Já za sebe mohu říct, že asi největší vlasomagoření jsem zažila v předchozích dvou měsících, tedy v zářía říjnu. Když jsem si založila profil, v roce 2010, tak jsem měla vlasy celkem zničené a péče na nich byla fest znát najednou začly růst a byly hezčí, lidi mi je chválili

Minulý rok jsem si našla boyfrienda a vlasy šly nějak stranou a tím pádem i do kytek. Veškerá péče skoro žádná, vlasy umýt a nechat uschnout a čao...

Výsledku jsem si všimla letos v srpnu a pak to začalo.

Psycho, že je mám řídký, dost velkej (pro mě) vlasopád, všeobecná celková nespokojenost s vlasy, korunoval to zástřih u kadeřnice asi tak o 15 čísel (jo, myslela jsem si že míň, ale už jsem si přiznala, že to střihla fakt dost )

No a po tom zástřihu jsem se trochu uklidnila, asi mi to pomohlo... I okolí mi řeklo, že jsem cvok a že moc blbnu.. No co je jim potom žejo

Takže teď se snažím jít takovou zlatou střední cestou. Ale vlasů na lidech kolem sebe si dost všímám a občas přemýšlím, jestli se mi někdy podaří dosáhnout toho, čeho chci
_________________
Touzime po tom, co nemuzeme mit a diky tomu nevidime to, co mame...

[Nikinka]

No já ještě poměrně nedávno magořila celkem dost... Po příchodu na DV jsem prostě řešila snad jen vlasy, každou novinku v péči, šampony, hřebeny, vlasový vody, oleje... všechno. Až nějak teď, letos na podzim už je tolik neřeším, nevím čím to je, možná tím, že dorostly po boky a konečně mám pocit dlouhých vlasů. Jasně že je chci ještě delší, ale už na ně tolik prostě nemyslím V péči jsem taky už polevila, jen umejt, nechat uschnout, učesat, případně drdol/cop a někdy olej/máslo na konečky. Toť vše Jsem ráda, že mě to už tolik netíží a z vlasů mě nehrabe.
_________________

[saflorka]

mňa tento web roky veľmi príjemne motivuje ,

a vôbec dokopem sa k pravidelnejšej starostlivosti
[/b][/u]