O jménech

[Morganna]

Pro mě osobně je zase vykání s mojim švagrem určitá forma respektu a kamarádství, kdy jsme se navzájem tak nějak vzali do rodiny
Bývám titulována "slečno Morgyš", pokavaď by to někoho zajímalo.
_________________
Szła magiczka przez porębę, pogryzły ją żmije. Wszystkie gady wyzdychały i magiczka żyje.

[janula]

K tomu tykání - u známých mi to nevadí, ale hodně často se mi stává, že mi tykají (sice vypadám mladě a ale né na 15...). Stávalo se mi to hlavně v práci, a to od lidí na vyšších postech - jestli jim přijde ponižující chovat se slušně k manuálně pracujícím.. tohle mě strašně vytáčí, přece nejsem žádnej puboš, tak by mohli prokázat trochu respektu.

A teď k tématu: teď jsem přečetla zajímavý článek: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-zahranici/165228/rodice-se-mstili-brazilce-adolfa-hitlera-21-sikanuji-kvuli-jmenu.html
No tak ty rodiče absolutně nepobírám...

[Lord Draco]

K jménům řeknu toto.

Samotné jméno nese určitý "obsah" vlastností, schopností a charakteristik. Tyhle obsahy se promítají do jeho psané i mluvené podoby, takže i přes neúplnou znalost obsahu jména můžeme rozpoznat kousek obsahu jména vědomě a zbytek na nás má vliv v podvědomí.

Když nám rodiče vybírají jméno, tak je to většinou z mnoha různých důvodů, ale ať nám dají jméno jakékoli, patří k nám, protože skrze něj budeme i jednat.

Vztah, který máme k našemu jménu se určuje různě a popsat všechny možnosti je pro mě upřímně nemožné a ani bych to dělat nechtěl. Proto uvedu jen pár příkladů, které se mi jevý jako nejčastější.

Jak vnímáme naše jméno je dáno tím z jakého důvodu nám ho dali. To jak se sami rodiče (později i mi a okolí) k němu staví. Buď jej příjmají a nebo odmítají (prosím pamatujte na to, že uvadím jen pár příkladů). Jestli skrze jméno charakterizují vás samotné a nebo skrze vás naplňují obsah toho jména.
Ve výsledku se snad nikdy neliší člověk od jeho jména (a jeho obsahu). Vždy jsou tu minimálně tři póly jak se ke jménu postaví.

Skrze tyto vlivy si pak mi sami rozhodneme zda příjmout své jméno a nebo jej zkusit zavrhnout a odmítat.
Je jen na nás jak daný osah jména příjmem, můžeme jej také odmítnout a nesnášet své jméno.

Je jen na nás, jestli se budeme charakterizovat skrze své jméno a nebo skrze to jak se sami vidíme. I ostatní se v tomto musí rozhodnout jestli uvidí naše jméno, či nás.

Třetí případ který bych uvedl je ten kdy příjmeme své jméno ovšem nežijeme jím. Máme jej, příjmuli jsme ho a nebráníme se mu, ale ani ho nepovažujme za nás samé, ale jednoduše naši součást. pak už lidé okolo nás nemají možnost volby se na nás koukat buď jako na jméno nebo na nás.

Jména samozřejmě nejsou jediná, která nás utváří (ovšem jsem ve fóru pro jména, tak sem ostatní věci nepatří), proto je neberme jako absolutní verdikty, ale součásti:)

[danny1691]

tento topik je ale pěkné počtení
Tedy kdybych se já, nějakým záhadným řízením osudu či podivnou náhodou nebo omylem rozplemenil, tak bych chtěl holky. Dvojčata a jednovaječný. Žanetu a Alžbětu. Sice tady poskakuje a vystrkuje růžky tajtrlík a říká, s čímž já souhlasím, že další krásné jméno je Kateřina. A co teprve slovenská verze- Katarína.

Ale to už odbíhám a ve finále bych měl ženu vačici.

Klučičí jméno....mno, kdyby došlo na výše uvedené a byl to kluk, tak mám jasno. Bude mít jméno jako můj děd- Ladislav.

( já mám jasno, ale otázkou jest, kam by mě vykázala žena a matka, která mimochodem neexistuje, s tím co jsem napsal)

A jinak, nebojím se to napsat jsem Daniel, používám spíš Dan a jsem s jménem spokojen

[Miňule]

Už od té doby, co naši věděli, že je mamka těhotná, taťka říkal, že to bude Michaela. A také jí jsem. Léta jsem tohle jméno doslova nenáviděla. Záviděla jsem těm, které se jmenovaly třeba Tereza, protože jim tak každý mohl říkat a ne zkracovat na Míšu, což jsem také nenáviděla. Michalko bylo a je dodnes pro mě spíš za trest a Michalo nesnesu, hned to ve mně evokuje, že jsem zase něco provedla...
Poslední dobou se mi ale zase Michaela líbí. A moc se mi líbilo, když mi můj dědeček říkal Míšenko
Každopádně mě ale moc lidí jménem netituluje, nějak berou jako samozřejmost, že když mluví, tak vím, že je to na mě
A k tomu tykání. Vím, že vypadám hodně mladě a málokdo by mi řekl, že už jsem překročila dvacítku (a že se za pár měsíců blížím k pětadvacítce, ha), ale vadí mi, když mi tak začnou automaticky tykat cizí lidi, třeba v obchodě a tak. Extrém byl, když nás opět vytopil soused nad námi, jdu mu to říct a on prej jo, podívám, zavřel mi před nosem a nic neudělal!! Prostě jsem mu přišla mladá, tak co by se zabýval tím, co mu říkám, grrrrrrr
_________________
Serenity Basteela *

[Meeesha]

[Lalaith]

Michaela sice nejsem, ale mám to stejně... Jeden soused je na to taky expert, kouká na mě jako na idiota a na neschopné mládě, ještě navíc ženská, že... (a sám se zámečníkama dohodl, že dáme mříže do sklepa zevnitř...)

[Miňule]

Koukám, že sousedi "machři" jsou snad všude Takoví by potřebovali propláchnout pár zatáček v mozku... Ale zase, holky, až nám bude -sát, budou nám hádat -náct či -cet
_________________
Serenity Basteela *

[coctopusmaka]

Jo, souhlasím s Lordem Dracem. Ke jménům mám stejný vztah.
Tak schválně - uhádnete to moje?

[Natu]

Já se jmenuji Natálie a i když jsem si na jméno zvykla, tak nějak mívám problémy s představováním... Vadí mi že se moje jméno nedá zkrátit podobně jako Bára, Pája, Lucka, Kamča, takže musím říkat zdlouhavé Natálie (Natka se mi nelíbí ani trochu !) Jinak mám 3 a 1/2 sourozence a jména mají - Adriana, Libor, Timea a další bude buď William nebo Eliana