Nedávno jsem narazila na netu na zajímavou osobu. Kontaktovala mě velmi podivně, člověk by řekl až vulgárně. Vysloveně vulgární útoky rovnou mažu a vůbec se jimi nezabývám, ale toto nebylo tak jednoznačné. Rozhodla jsem se dozvědět víc a vyvinula se z toho nesmírně zajímavá debata, která plodí stále delší a delší dopisy plné filosofických zamyšlení a názorů. Když už ty litanie sepisuji, napadlo mne, že je škoda posílat je jen jednomu jedinému člověku, a tak jsem se rozhodla sem na svůj blog nejzajímavější útržky vložit. Třeba si je bude někdo další chtít přečíst, inspirovat se, polemizovat se mnou a přidat pár svých názorů? :)

"Posmrtný život, jedno z mých témat číslo 1. Sleduji výzkum na tomto poli neustále. Je těžké si vybrat seriózní knihy, většina jsou pouze plky napsané za účelem rýžování peněz z "esotericky" zaměřených lidí. Kromě obligátního Moodyho kupuji především knihy Bernarda Jakobyho, který vždy v nové knížce doplní i nové poznatky a teorie, mám doma knihu od G.Ritchieho popisující jeho zážitek a před rokem jsem četla vynikající apologetiku posmrtného života skrze vědu a filosofii "Život po smrti" od Dineshe D´Souzy. Je to vynikající látka pro lidi, kteří rádi přemýšlejí, a v mnohém jsem mu musela dát za pravdu.
Jinak ovšem nehltám všechny teorie nekriticky, nesouhlasím se všemi, ale shromažďuji neustále poznatky a neustále své názory opravuji a doplňuji. Nesouhlasím s karmickým vyrovnáváním zla a dobra během životů. Vezmi si již pouhý fakt, že dobro a zlo je prakticky nemožné definovat. Co je pro jednoho dobré, druhý vnímá jako největší zlo. A většinou to objektivně není ani jedno z toho, je to jen nějaký čin, který se více nebo méně slučuje s obecnou morálkou, čin, který se v něčem projeví jako vynikající, v něčem jiném zase destruktivní. Nevidím tedy pražádný smysl v teorii, že se nám "vrátí" činy, které tady děláme, protože všechny jsou dobré i zlé zároveň, mají jen různý poměr té černé a bílé barvy. Tím spíše tomu nevěřím, že bychom se z takového koloběhu ani nemohli poučit. Minulé životy si nepamatujeme a své činy chápeme subjektivně. Karmický bumerang by tedy neměl žádný efekt na naši duši kromě zcela zbytečného utrpení.

Hlavní pilíře, o které se opírám na základě své zkušenosti a na základě přečtených výzkumů a zkušeností jiných, jsou tyto:

1.) Vše, i hmota, je založeno na energiích, z nichž některé umíme už pojmenovat, nikoli však pochopit. Proud částic je jen způsob, jakým se energie projevuje, ale co je to za sílu, proč existuje, proč působí právě takhle - nevíme. To samé platí o biologických strojích typu buňka, tělo, o neuvěřitelně propracovaném a složitém stroji jménem příroda atd.
2.) Základní silou vesmíru je láska, základní podstatou každé živé bytosti je duše. Tělo je jen obal, který má za úkol v tomto životě duši maximálně omezovat a působit na ni. A samozřejmě jí zprostředkuje kontakt s okolní hmotou.
3.) Duše je tady vždy s nějakým úkolem. Naučit něčemu jinou duši, samozřejmě naučit co nejvíc sebe, něco napravit nebo odčinit. Svůj úkol neznáme, abychom ho sami sobě nezmařili a jsme silně omezeni tělem, abychom ve své nevědomosti nebyli schopni zcela zlikvidovat celé Boží dílo a jeho jednotlivé záměry.
4.) Smrt je dobrá, je to úleva a návrat domů po prožitém utrpení. Tady trpí každý, protože utrpení je prostředkem poznání, učení se, vykoupení. Člověk, který by byl jen šťastný, se zvrhne a úplně svou duši zkazí. Po smrti se jen ti, kdo se zamotali příliš do závislostí všeho druhu, nenávisti a pout, dostanou do údolí stínů, protože sami sebe nechtějí pustit dál. Jakmile se pustí těch nesmyslů, na nichž lpějí, odejdou do světla. To se dřívě nebo později poštěstí všem živým duším.
5.) Sebevrazi nejsou trestáni, ani nikdo jiný. Jsou to jen lidé, kteří nedokázali sílu utrpení už vydržet a jejich duše potřebuje o to více soucitu a péče. Duše sama v sobě posoudí uplynulý život, nikdo jiný ji odsuzovat nebude. A pak pokračuje dle svého rozhodnutí nebo vyspělosti dál.
6.) Duše musí každým okamžikem života usilovat o svou čistotu. Pečlivě se vyhýbat ryze škodlivým vlivům, především závislostem. Nejen na drogách, ale i na penězích, ryze fyzickém sexu, pohodlí, majetku atd. Vodítkem je jí přitom pouze vlastní cit a svědomí. Žádné duši se nepovede udržet se přes všechnu snahu dokonale čistou, přesto je její první povinností o to neustále usilovat a vědomě neudělat ani jediný čin, se kterým vnitřně nesouhlasí."

"Sex neprovozuji a nehodlám ho již provozovat ze žádných důvodů, ani ze soucitu. Je určený pro uspokojení nízkých, výhradně tělesných pudů, které se dají běžně ovládat vůlí, ale lidé, muži zejména, to z pohodlnosti nedělají a vymlouvají se na "přírodu". Milování je něco jiného. Je pro mne výrazem touhy být milovanému člověku co nejblíže. Je to nejtěsnější možný dotek na tomto světě. Nechci-li být někomu blízko, např. mne zranil, podvedl, je nepříjemný, sleduje jen vlastní fyzické vybití atp., nechci a nebudu se milovat, i kdyby mě tělo od hormonů až bolelo."