|
Strážci tématu: Jitt
 Sidonie: Dlouhé vlasy znamenají pozornost, obdiv a krásu, ale bohužel také kritiku (často neopodstatněnou), výsměch a zlou závist. Jak se s tímto vším vyrovnat a užívat si potěšení z dlouhých vlasu je shrnuto v tomto článku.
"Top téma" je článek, který průběžně
shrnuje poznatky z našich fór, článků a dalších oblastí serveru
dlouhevlasy.cz. O téma se starají Strážci témat, více ZDE.
Aktualizace jsou označeny a zvýrazněny.
Jak odolat tlaku okolí na stříhání
„Kdy už se konečně necháš ostříhat?“ Tuhle větu slyšel minimálně jednou
každý, kdo se rozhodl popustit uzdu svému háru a vydat se cestou
dlouhých vlasů, obvykle k velké nelibosti svého okolí.
Spolupracovníci, rodiče, prarodiče, spolužáci, v horším případě i
manželé a partneři: ze všech stran se valí pořád to stejné: ostříhat se.
Je zajímavé se zamyslet nad tím, co je k tomu (krom jiných estetických
hledisek) vede. Jistě, vlasy odrůstající z 5 cm „dlouhého“ ježka nejsou
zrovna to nejlepší, co může na hlavě být, mnoho lidí se ale příliš v
takovýchto věcech soustřeďuje na současnost a zapomíná na budoucnost,
načež posléze přebývá hlavně v minulosti.
Teď sice vypadám jako oškubané kuře a nemá to střih, ale za půl roku? Za
rok? To už bude jiné kafe. Ale stejně je člověk „nucen“ poslouchat
stále to samé dokolečka.
Na vině je zejména snaha okolí přetvořit nás ve svůj obraz. Ať už se jedná o kohokoliv a cokoliv, každý má tu „svoji pravdu“, která je „jediná správná“ bez ohledu na to, co říkají ostatní. Ovšem u mnoha lidí hraje také velkou roli závist: rozhodli jsme se pro něco, do čeho by oni (z různých důvodů) nikdy nešli.
Je to změna. A lidé obvykle nemají změny rádi (pokud se nejedná o peníze).
Existují tisíce důvodů proč nemít dlouhé vlasy, jeden zvláštnější a praštěnější než druhý. Ale existují vůbec důvody, proč je mít? Každý dlouhovlasatec si určitě prošel soustředěnou palbou svého okolí počínaje „Nebude ti to slušet/Nesluší ti to“ přes „Nemá to žádný tvar, měla by ses ostříhat“ až po „Stejně je máš škaredý, zničený a fuj, měla by ses ostříhat.“
Případně doplněno o „Není to moderní“ a různé variace. Člověka až láká se zeptat, co je moderního na oškubaném, promelírovaném, spáleném a zchemlonovatělém… cosi…, tedy krom toho, že to dnes nosí úplně každý, zatímco jeden pochybuje o tvrzení, že „by mu to slušelo“. Výjimky, kterým krátké vlasy či případné barevné kreace skutečně sluší, by se daly spočítat na prstech jedné, mírně zmrzačené ruky.
Tlak okolí často s postupující délkou graduje (to je ta špatná zpráva), ovšem v určitém bodě klesá, až téměř ustává (to je ta dobrá). Dělat se proti tomu dá velmi málo, téměř nic, ale existuje pár „zásad“, které se vyplatí opakovat si stále dokola pokaždé, když někdo začne:
- není třeba se obhajovat, je to vaše rozhodnutí mít dlouhé vlasy
- většina nepříjemných poznámek proti dlouhým vlasům pramení ze závisti a neznalosti
- nejlepší je takové rádoby dobré rady ignorovat
- dejte na své pocity a na to, jak se se svými vlasy cítíte vy
- nedělejte ukvapená rozhodnutí o stříhání či barvení vlasů pod vlivem emocí (vztek, smutek, deprese…)
- nejste v tom sami, prošlo si tím mnoho dlouhovlasáčů
- i jemné vlasy můžou být dlouhé
- věk nemá s délkou vlasů nic společného!
- a nakonec: to, že to tak nosí všichni okolo, neznamená, že vy musíte taky ;)
Není jednoduché tohle období přežít, ale jde to. Navíc naučit se pouštět věci jedním uchem tam a druhým ven, se hodí ve více oblastech, nejen ve vzdorování „střihačům“.
Bohužel, tyhle poznámky také často bolí, a to nejen v případě, kdy je člověk slyší od své rodiny. Než se ale nechat ostříhat (a poté toho litovat), je mnohem účinnější si vylít stesk třeba ve fóru. Na zdejším kousku internetu se vždy vyskytuje dostatek duší, připravených k okamžité podpoře vlídným slovem.
I přes to, že má člověk občas chuť se ostříhat, přebarvit či provést jiný, podobně vlasodestrukční čin, pravda je, že to obvykle nemá naprosto žádný smysl. I když tím vyhovíme svému okolí, ono si stejně najde něco dalšího, co se na nás dá kritizovat, protože žádný člověk není dokonalý.
Nejlepší pak je, smotat vlasy do drdolu a nevšímat si jich. Ať jsou v tu chvíli, jaké jsou, unáhlené nápady nejsou řešením.Dobrá zpráva je, že zase přejdou a nechají nás být. I přes to, že žijeme ve světě demokracie a svobody (nebo si to alespoň myslíme), i dnes se dají najít případy „násilného“ ostříhání.
Jak reagovat na kritiku
Důležité je být kreativní a nedat „útočníkovi“ šanci se nadechnout. Tím,
že do své „obhajoby“ zapojíte i jeho vzhled/osobu a celé to pronesete s
úsměvem na rtech jí/mu obvykle vezmete vítr z plachet.
Případně klasické „Je mi jedno, že mi to podle tebe nesluší, já jsem tak
spokojený/á a mně se to líbí.“ Zejména na poslední část se hledá
argument jen velice těžko, protože krása je relativní.J
Prosté „Díky za názor.“ pronesené s úsměvem také dokáže udělat zázraky,
zejména když někdo kritizuje ve zlém úmyslu. Tento typ odpovědi je
neočekávaný, protože mluvčí obvykle čeká agresivní tón nebo vášnivou
obhajobu a to poslední, co čeká, je dík.
Faktem zůstává, že poslední zmiňovaný způsob funguje především ve
společnosti lidí, kteří spolu tráví určitý čas, nebo jsou spolu v
nějakém vztahu. Negativní kritiku cizích lidí na ulici je nejlepší
přeslechnout a tvářit se, že patří někomu jinému. Co si my nosíme na
svých hlavách, po tom může být tomu postaršímu pánovi v MHD včera.
Reagovat asertivně
něco ve stylu „Děkuji za názor, ale já se na to dívám jinak.“ a dále to nerozvádět.
Nereagovat
vhodné v případě, že se nemáte náladu dotyčnému vysvětlovat své stanovisko
Dle hesla „nejlepší obrana je útok“
připravit si dopředu pár řádně odzbrojujících odpovědí doprovázených širokým rozzářeným úsměvem. Například:
„Víš, abych pravdu řekl/a, tvé vlasy (případně cokoliv jiného) mě taky dvakrát neoslovily, zato mám dostatek taktu na to, abych si tento fakt nechal/a pro sebe, jelikož můj postřeh by stejně nepadl na úrodnou půdu, a tím pádem by veškerá moje námaha spojená s tvým přesvědčováním o opaku byla marná.“
„Záměrem umělce je na sebe upozornit. Je jedno, jestli je kritika jeho díla kladná nebo záporná, důležité je, že si lidé jeho díla všimnou.
Ty sis mých vlasů všiml/a, tudíž to účel splnilo.“
Rodiče, prarodiče a rodina obecně
Naštěstí se najdou výjimky, které své ratolesti, vnoučata a neteře v dlouhovlasatosti podporují, ovšem častěji se člověk setká spíše s nepochopením nebo dokonce odporem.
V ideálním případě je dobré, pokusit se najít v rodině nějakého spojence, aby to nebylo „všichni na jednoho“. Taková bohatá tetička rozplývající se nad vašimi dlouhými vlasy a reagující na každý pokus o vaše okudlání slovy „Opovažte se a vydědím vás!“ vůbec nemusí být od věci. Ovšem takové tetičky se vyskytují jen v pohádkách ;)
Často se opět vyplácí ignorace, ačkoliv často má člověk tendence si své vlasy hájit. Jakmile víte, že se budete vyskytovat na území, kde vládnou „antidlouhovlasé“ názory, není dobrý nápad jít tam s rozpuštěnými vlasy. Pro tyto případy zminimalizujte svoji chloubu do nepříliš nápadného či okázalého drdolu, aby nevypadaly tak provokativně.
Dobré je v takových případech o vlasech nemluvit. Nepopisovat, jak o ně pečujete, kolik máte doma vlasopečovátek, jak je češete, čím je barvíte... pokud se někdo zeptá, omezit se jen na nutné minimum informací ze slušnosti a raději odbočit k jinému tématu.
Horší je to v případě, že protivlasatá nálada vládne doma a bydlíte u rodičů. Neustálé stížnosti na vaše vlasy všude kam se člověk podívá, dokážou sice být skutečně otravné a kolikrát má člověk na jazyku jedovatou odpověď, ale nejlepší je držet jazyk za zuby a pustit to z hlavy. A jít ty tři vlasy, které vám v koupeně vypadly a teď osamoceně leží na jejím okraji, uklidit.
Drdoly, culíky, copy jsou taktéž vhodné, vyhnete se poznámkám o tom „jak vám to furt leze do očí“ a „měla bys to ostříhat, jinak si zkazíš oči, jak ti to do nich tak padá“ a podobných „rad“.
Aneb minimalizujte věci použitelné proti vám a vašim vlasům na minimum.
Moc práce, moc času, moc peněz !
Taktéž není dobrý nápad stavět na odiv svůj pečovací arzenál. Rodiče se rádi chytí jakékoliv příležitosti, která se jim nabídne k vytrvalé a neutuchající palbě proti dlouhým vlasům. Mít tedy na vaně tři šampony, dva kondicionéry, bezoplachový balzám a na poličce v koupelně sklenici oleje a čtyři hřebeny je kontraproduktivní. Tím ovšem není míněno, že se o vlasy má člověk přestat starat, ovšem třeba v pokoji bude těmto věcem stejně dobře, jako v koupelně, a navíc budou méně na očích, a tudíž méně provokovat. Není nic jednoduššího než si svá pečovátka, která hodláte aktuálně použít, nastěhovat do koupelny ve chvíli, kdy si jdete vlasy umýt, a poté si je zase odnést do svého „doupěte“. Rodiče obvykle nemají dost času ani kapacity na to, aby si pamatovali, kolik toho vlastně máte.Na otázku „To už máš zas nový šampon?“ je nejlepší pronést nicneříkající „Hmm.“ A zavřít se do koupelny. Většině rodičů to postačí. Na jejich obhajobu je potřeba dodat, že „vyhodit“ celé kapesné, které člověk právě dostal za čtyři šampony, když má doma ještě tři nepoužité a dva otevřené, taky není ideální stav. Pokud se nejedná o limitované edice nebo věci, u kterých končí výroba, prodávat se budou určitě i za měsíc nebo dva. „Moc práce, moc času, moc peněz!“ To je oblíbená mantra odpůrců dlouhých vlasů.
Jediné, s čím se dá relativně souhlasit, je poslední údaj, ovšem není žádoucí to vyslovovat příliš nahlas. Navíc existuje podezření, že nákladnost péče o dlouhé vlasy se týká zejména pravidelných návštěvnic tohoto serveru. Vědecky byl tento fenomén nazván „syndrom dlouhevlasy.cz“. Ani tak se ale zdejší průměrný jedinec nedostává finančně do stejných čísel, jako člověk, který si jednou měsíčně dopřeje u kadeřníka barvení, mytí a styling a jednou za tři měsíce oškub (v lepších případech střih). Navíc naše vlasopečovátka jsou trvanlivějšího charakteru a tudíž se náklady v čase podstatně rozloží.
Mnoho času, které dlouhé vlasy bez užitku „sežerou“, je diskutabilní. Jistě, činnosti jako míchání (a následná aplikace) domácích masek, mytí, sušení, rozčesávání a v neposlední řadě i zde tolik populární hennování jistě čas zabírají. Ovšem který čas?Jen ten, který se jim rozhodneme obětovat. Člověk s dlouhými vlasy nemusí ráno vstávat o hodinu dříve, aby přeležené vrabčí hnízdo umyl, vysušil a vystylingoval, aby vůbec mohl mezi lidi. Dlouhovlasatice je ráno prohrábne lehce prsty, během minutky zaplete do copu/smotá do drdolu a hurá ven.
A vypadat bude rozhodně elegantněji, než kdejaké oškubané promelírované a vystajlované kuře, kterých běhají po ulicích celá hejna.
Mnoho práce je také v určitých ohledech nesmysl. Dlouhé vlasy stačí většinou jen umýt, usušit a učesat, jakákoliv další péče je navíc a dobrovolná (samozřejmě existují i výjimky). Zatímco krátkovlasí tráví v koupelně každý den (případně každý druhý) hodiny, aby své vlasy přiměli držet tvar podle toho, jak jim to minule v kadeřnictví střihli, dlouhovlasatým stačí jen prohrábnout a je hotovo.
Pak jsou sice tací, kteří se stylingem krátkých vlasů neobtěžují, ovšem „krása“ jejich účesu se s krásou dlouhých zdravých vlasů nedá srovnávat.
I přes to všechno se ale dlouhé vlasy tím, jak postupně rostou a časem,
který s nimi trávíme, stávají součástí naší osobnosti. Lidé dnes
vyžadují instantní řešení: hlavně ať to je hned a není to namáhavé,
peníze se řeší až ve druhém kole. Proto se taková věc, jako dlouhé vlasy
často setkává s nepochopením.
Ale pozor, vždycky máme naději, že když projdeme tímto neveselým obdobím
a vlásky pořádně poporostou/uzdraví se, odměnou nám bude zasloužený
obdiv (a údiv) těch několika málo upřímných lidí, kteří dnes po světě
ještě chodí.
Řešení "zábavných historek" s dlouhými vlasy a okolím
Pár vtipných postřehů z našeho vlákna o vlasových nehodách.
Hankabar: před pár lety jsem zatoužila po malé změně barvičky. Samozřejmě přírodním způsobem. Kamarádka přikvačila s informací o skvělých účincích ořešákového listí, prý vlasy ztmavnou a je to zdravé. Jo jo, vlásky se krááásně leskly.... zelenou brčálovou barvou. Rákosníček by se radoval
Rina: všetky nehody ktoré som mala s vlasmi sa stali mojou vinou 1. ked som mala cca 6.r. rozhodla som sa že si vyskúšam svoje po pás dlhé vlasy natočiť na hrebeň. hrebeň to bol velmi tenučký a velmi hustý, hustejší som doteraz nevidela. Vlásky sa mi podarilo namotať až tesne ku hlave a celá nadšená som sa išla ukázať mamine. samozrejme rozmotať to už nešlo tak mi museli na čele odstrihnúť prameň hrubý skoro 2 cm. vznikol mi tam nádherný ježko a od tej doby som začala nosiť ofinu.
2. v období mojej predpuberty - cca 13r. som čítala nádhernú knihu o historii a historických účesoch. dočítala som sa že volakedy si šlachtičné holili čelo aby vypadalo že je vyššie. Podla mna to bol skvelý nápad, myslela som si že mám velmi nízke čelo tak som chytila otcovu žiletku a asi taký 1cm nad čelom oholila, najskôr to vypadalo celkom normálne ale po pár dnoch ked začal vyrastať ježatý pásik to nebolo bohviečo. Viete si predstaviť ako sa kamaráti z toho tešili? a zas som začala nosiť ofinu aby mi prekryla môjho ježka.
3. v 14r. som ešte stále nebola poučená. obdivovala som učitelku na ZŠ ktorá nosila úplne tenučké obočie (vtedy velká moda) chcela som rovnaké ale vytrhavanie ma bolelo tak opäť pomohla otcova žiletka. S nakresleným obočim som vypadala ako klaun. Tak mi nezostalo nič iné, len tvrdiť že som uživala silné lieky a obočie mi vypadalo (mala som bujnú fantáziu).
4. asi o rok neskôr v 15 sme s kamaratkami objavili krepový papier. Objav to bol fakt neskutočný. namočený farbil vlásky dokonale. Kedže som mala takmer blondaté, tak som mohla skúšať takmer všetky farby od žltej až po tmavo modrú farbu. Najzaujímavejšie mi chytil červený krepový papier. naplácala som si ho v predu na obe strany a po uschnutí to bola nádherná barbiovsko-ružová farba. Babka sa so mnou hanbila ísť do kostola, bola som tam hlavná atrakcia večera.
Myslím že po týchto skúsenostiach som sa poučila a dávam si sakramenský pozor čo si spravím z vláskami
Adél: já jsem zas slyšela historku: pán přišel na wc, otevřel dveře, vidí dlouhé vlasy, a povídá: "slečno, ale tenhle záchod je pro pány!" Ta slečna se otočila a mužským hlasem odpověděla: "myslel jste jako mě??? " a bylo vymalováno
================================================
Související odkazy na naše články
Související vlákna ve fóru
Odkazy na fotky v galerii pro inspiraci
Délkové inspirace
=================
Historie Top Tématu
- 24.01.2012: Sepsala Jitt
- 25.01.2012: Upraveno Hlavním strážcem
=================
Foto (C) Rachel K
(C) Dlouhevlasy.cz, Jitt a autoři, 2012. Publikování části nebo celku
na jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného
souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
Takovéto věty slýchávám neustále. Zrovna tento víkend mi teta a mé sestře (má husté vlasy pod ramena), že je máme zničené, roztřepené, vysušené a bůhví co. A že bychom se měly nechat ostříhat. Pak začala s radami, které četla někde v časopise. Tak jsem jí řekla, že má pravdu a že si nechám trochu zastřihnout konečky koncem jara. Uspokojilo jí to a dala pokoj 
