... a já jsem na stejném místě, ale uvnitř někde jinde..

Ani jsem neměla v úmyslu sem psát, přece jen mám Fallena a Deníček, ale četla jsem si poslední zápisek a nedá mi to.

Už rok a necelé 2 měsí;ce jsem sama. Ano, 2 měsíce jsem měla přítele, ale skoro nikdo to nevěděl, protože jsem v tom neměla srdce a nechtěla z toho dělat halo. A nedávno jsme se shodli, že to nemá cenu a nejde to. Jsme kamarádi, i když mi je smutno.. Ne z toho, že nejsem s ním, ale že nejsem s NÍM... :/
Rok a necelé 2 měsíce jsem "čistá" , žádná antidepresiva, žádné léky na spaní!!! Ano, usínám hodně pozdě, občas piju třezalkový čaj a mám volně prodejné léky na to, kdyby se mi udělalo zle, ale nic neberu pravidelně!!! Jupííí!!!
Pozitivní na tom ještě je, že jsem zhubla o cca 20 kilo a něco!!! :D

Jenže ON... Jsme v kontaktu, tak nějak. A "blbneme" po zprávách, občas. Dokonce jsme se viděli osobně, 3x. A naposled to bylo dokonalé.. A od té doby jsem v tom mnohem, mnohem víc :( A nevím, co s tím...

Rozum říká ne, 7 let je markantní rozdíl.. Kor, když já jsem ta starší...
Ale srdce si přede svou píseň lásky, že věk je jen číslo..

A tak se oba hádají a překřikují a mě z toho bolí všechno. Hlava... Srdce... Duše...

1 necelý měsíc naše láska kvetla. Bojoval za mě. Držel mě... Podporoval. Byl tu. Ač jsem byla zadaná a zasnoubená, ON mi pomohl, ON psal mé milované, když jsem byla na dně, ON mi přes hodinu volal a zburcoval všechny, že jsem zase v záchvatu. ON a ne ten, kdo si mě měl letos vzít za ženu.... ON tu byl a já nebyla poprvé v životě sama.
Díky tomu už skoro 2 roky sním. Ve dne, v noci.. Slyším jeho hlas.... Cítím jeho dotyky.... Jeho horké rty... Vidím ty jeho oči, jak mě neustále pozorovaly, když jsem stála před ním... I v té tmě jsem je přímo cítila.... 

I když jsem byla naštvaná, stále mě chránil. Dával mi najevo, že jsem někdo. Každý den.... Každičký den... 

2 roky, co to nezvládám. 2 roky, co to všechno chci hodit za sebe a jít dál, ale nemohu, protože stále mám své srdce obklopené nadějí.  
2 roky slz a boleti.... 

:'(