Tento úryvek jsem vybrala proto, že pro dnešní dobu je velmi aktuální, a i když se nám z něj některé věci zdají být jasné, je to proto, že autor reprezentuje myšlení lidí kteří "přemýšlejí" a srozumitelně tyto věci shrnul do své knihy a obohatil o své další poznatky a teorie.

,, ... .

Uplatňování autority

Jiný příklad rozdílu mezi modem vlastnickým a modem bytí je uplatňování autority. Kritický bod vyjadřují výrazy mít autoritu a být autoritou. Téměř každý z nás uplatňuje autoritu přinejmenším v určitém stadiu života. Ti, kteří vychovávají děti, musí uplatňovat autoritu - ať chtějí nebo ne -, aby své děti chránili před nebezpečím a aby jim dali minimální rady, jak se chovat v různých situacích. V patriarchální společnosti jsou pro většinu mužů předmětem autority také ženy. Většina členů byrokraticky, hierarchicky organizované společnosti, jako je naše, autoritu uplatňuje - kromě těch, kteří se nacházeí na nejnižším sociálním stupni a jsou pouze předmětem uplatňování autority.

Naše chápání autority dvojím způsobem závisí na našem rozpoznání, že "autorita" je široký pojem se dvěma zcela odlišnými významy: může být buď "racionální", nebo "iracionální". Racionální autorita se opírá o kompetenci a pomáhá člověku, který se o ni opírá, v jeho růstu. Iracionální autorita se zakládá na síle a slouží k vykořisťování lidí, kteří jí podléhají. (Tento rozdíl jsem probral v knize Útěk před svobodou.)

V nejprimitivnějších společenstvích, tj. u lovců a spěračů, autoritu uplatňuje člověk, který byl obecně uznán jako kompetentní pro danou úlohu. Na jakých vlastnostech je tato kompetence zakládá, to závisí na specifických okolnostech, i když rozhodující by mělo být, že mají zkušenost, moudrost, velkorysost, dovednost, "vzezření", odvahu. U mnoha těchto kmenů neexistuje stálá autorita, nýbrž vynořuje se v případě potřeby. Anebo existují odlišné autority pro různé příležitosti: pro války, náboženské obřady, urovnávání sporů. Když vlastnosti, o které se autorita opírá, vymizí nebo zeslábnou, znamená to konec autority. V mnoha primitivních společenstvích lze pozorovat podobnou formu autority, kdy se kompetence často ustavuje nikoliv na fyzické síle, ale na takových vlastnostech jako zkušenost a "moudrost". Ve velmi důmyslném experimentu s opicemi (1967) J. M. R. Delgado ukázal, že jakmile dominantní zvíře dokonce jen na chvíli ztratí vlastností, které ustavují jeho kompetenci, jeho autorita je ukonce.

Autorita v modu bytí nespočívá jen na individuální kompetenci k plnění určitých sociálních funkcí, ale rovněž na vlastním základu osobnosti, která dosáhla vysokého stuplně růstu a integrace. Takoví lidé autoritu vyzařují a nemusí vydávat příkazy, zastrašovat, podplácet. Jsou to vysoce rozvinutá individua, která tím, čím jsou - a jikoliv tím, co činí nebo říkají -, ukazují, čím mohou lidské bytosti být. Velcí Mistři života byli takovými autoritami a s nižším stupněm dokonalosti lze takové jdince nalézt ve všech rovinách vzdělanosti a u nejrůznějších kultur. (Problém výchovy závisí na této otázce. jestliže by se rodiče sami více rozvíjeli a opírali se o své vlastní jádro, protiklad mezi autoritativní výchovou a výchovou laissez-faire by stěží existoval. Protože dítě potřebuje autoritu v modu bytí, reaguje na ni s velkou horlivostí; na druhé straně se vzpírá proti tlaku a lhostejnosti nebo "přesycování" od lidí, kteří svým chováním ukazují, že sami nevynaložili úsilí, které očekávají od dorůstávajícího dítěte.)

S vytvořením společností založených na hierarchiském uspořádání a větších a složitějších, než byla společenství lovců a sběračů, ustupuje autorita na základě kompetence autoritě založené na sociálnícm postavení. To neznamená, že tato autorita je nutně nekompetentní, nýbrž znamená to, že kompetence není podstatným prvkem autority. Ať se zabýváme autoritou monarchy - u které loterie genů rozhoduje o vlastnostech kompetence - nebo zločince bez skrupulí, jemuž se podařilo stát se autoritou díky vraždě nebo zradě, anebo, jak je tomu často v moderních demokraciích, v nichž se autority volí na základě jejich fotogeničnosti nebo na základě množství peněz, které mohou utratit ve volbách - ve všech těchto případech patrně nebude téměř žádný vztah mezi kompetenci a autoritou. Avšak existují dokonce vážné problémy v rámci autority založené na určité kompetenci: vůdce může být kompetentní v jedné oblasti a nekompetentní v jiné - například státník může být kompetentní ve vedení války a nekompetentní v situaci míru; nebo vůdce, který je čestný a odvážný na začátku své kariéry, tyto své vlastnosti ztrácí vlivem svedení mocí, anebo k určitému zhoršení mohou vést stáří a fyzické obtíže. Konečně je třeba uvážit, že pro členy malého kmene je mnohem snazší posuzovat chování autority než pro miliony lidí v našem systému, kteří znají své kandidáty pouze z umělých obrazů vytvořených specialisty na public relations.

Ať jsou důvody pro ztrátu vlastností utvářejících kopetenci jakékoliv, ve většině velkých a hierarchicky organizovaných společností dochází k procesu odcizení autority. Skutečná nebo domnělá původní kompetence se přenáší na uniformu nebo titul autority. Jestliže autorita nosí správnou uniformu nebo má správný titul, nahrazuje tento vnější znak kompetence skutečnou kompetenci a její vlastnosti. Král - abychom tuto hodnost použili jako symbol pro tento typ autority - může být hloupý, zkažený, zlý, tj. doslova nekompetentní být autoritou, ale autoritu má. Dokud má svůj titul, předpokládá se o něm, že splňuje vlastnosti kompetence. Dokonce i když je císař nahý, každý věří, že má krásné šaty.

Fakt, že lidé považují uniformy a tituly za přívlastek kompetence, nenastává sám sebou. Ti, co mají tyto symboly autority, a ti, kteří z toho profitují, musí otupit lidské realistické, tj. kritické myšlení, a přimět ostatní, aby uvěřili smyšlence. Každý, kdo o tom bude přemýšlet, pozná intriky propagandy, metody ničící kritický úsudek, pozná, jak je mysl ukolébána pomocí klišé, jak jsou z lidí vytvořeni zabedněnci, protože se stávají závislými a ztrácejí schopnost věřit svým očím a své soudnosti. Jsou slepí vůči skutečnosti vlivem smyšlenky, které věří."