Všichni známe lidi, kteří ze sebe dokázali vytvořit neopodstatněně legendu. Tací lidé kolem sebe šíří tak silné fluidum sebevědomí, kompetence, inteligence.. že jim to okolí uvěří, ač to tak ve skutečnosti není. Takovým exemplárním extrémem jsou vůdci sekt- jaký chytrý holky se nechaly odháčkovat sexuálním guru Jardou! Žel bohu, příležitostným experimentátorům tato metoda nesvědčí, já jsem toho důkazem...

          Na trh mohu jít s touto výbavou: hezká- ano, milá- jistě, chytrá, bystrá, vtipná- to především. Ale krásná, svůdná, sexy- nikdy. Ale sakra, jsem ženská, to víte, že bych chtěla takový pocit někdy zažít a co víc, opravdu si tak připadat. jednou jsem k tomu měla blízko. Příležitost si to žádala, tak jsem se rozhodla, že se hodím do gala víc, než běžně- tedy krom řasenky jsem přidala pudr, stíny a místo obarveného Labella opravdickou rtěnku. Že jsem měla dost času, pokusila jsem se o divokou vlnitou hřívu... a když jsem vycházela z bytu, vypadala jsem fakt dobře. A jak jsem se cítila! Poprvé v životě jsem si vykračovala jak puma v pralese, házela jsem pohledy- ano, vím, jak mi to sluší a panáka si s tebou nedám... Celý večer jsem pohazovala vlasy a místo pivo pila sofistikovaně dvojku červeného. A pak jsem šla na záchod...

          Stíny se rozplizly do dvou hrudkovatých linek vpitých do vrásek, rtěnku jsem dávno neměla, zato elegantní purpurový knírek ála Dalí (a jako bonus modré zuby, samozřejmě). A jelikož jsem bledule, polopilecké zčervenání bylo patrné především na nose a baculatých tvářích. Zato vlasy... byly ještě horší, malé holčičky na pálení čarodějnic by mi jistě záviděly. Rychle jsem se vrátila nohama na zem, zastyděla se za své počínání a bylo to naposledy, co jsem sebe i okolí pokoušela přesvědčit, že umím být tajemná femme fatale!