Ráno jsem si šla učesat svoje prameny, nijakých tvarů, zvalchované povlečením z matné bavlny. Na světle, které v té koupelně bylo, měly nahennované konce vlasů barvu jako šťávy z lesního ovoce, byl to zvláštní odstín tmavě červenofialové, občas se lesknoucí do hněda, jako je hnědá barva hlíny, ze které právě vyrůstají zelená tělíčka s lahodnými plody. Česání bylo to ráno snadné a bylo to při zvláštní vůni, kterou znám z výletů a toulek po lesích, mýtinách a lučinách. Byla to šťavnatá vůně připomínající směs jahod, ostružin a borůvek.

Po chvíli vychutnávání si té vůně mi došlo, že je to vsugerovaný vjem, vyvolaný barvou těch obarvených vlasů, umocněnou osvětlením v té hnědodlaždičkované koupelně a studeným světlem, pronikajícím oknem nad toaletou.

Tak se díky souhře okolností stane obyčejné česání neobyčejným, a člověk se může přiblížit chvíli, kdy sedí v trávě nebo na hlíně mezi keříčky borůvek, prodírá se trním k těm nejlepším malinám nebo ostružinám, nebo kdy v trávě rejdí očima a hledá maličké aromatické jahůdky.