Fotorádce: vlasový autoportrét.

Díl II., Osvit aneb expozice.

(a) Umístění přístroje.

Kapitola obzvláště důležitá pro autoportrét. Jelikož přístroj neovládá druhá osoba, vše je na vás.

Fotoaparát je možné umístit buďto na stativ (nejvhodnější řešení, neboť umožňuje velkou pružnost v nastavení), případně položit na nějakou (nejlépe vodorovnou) plochu – například poličku, stůl, lavici a podobně.

Dále je možné využít váš odraz v zrcadle, zatímco přístroj držíte v ruce. Zde je nutné počítat s tím (a podle vašeho záměru se toho buď vyvarovat, nebo to naopak „přiznat“ – jako součást tvůrčího řešení), že samotný fotoaparát potom bude součástí snímku.

Nakonec je možné zmínit fotografování „z ruky“, kdy přístroj držíte v ruce a objektivem přitom míříte (nejčastěji) na obličej. Posledně jmenovaný způsob je nejméně vhodný (neboť vytváří svérázně jednotvárné kompozice – „s rukou a obličejem“) a měl by být používán spíše v případě „krajní nouze“, kdy potřebujete za každou cenu vyrobit dokumentární materiál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dvojitý autoportét s použitím stativu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jiný typ dvojitého autoportéru ze stativu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zrcadlový autoportét.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autoportét z natažené ruky.

 

 

 

(b) Nastavení přístroje.

Většina přístrojů umožňuje fotografovat v režimu plně automatickém, případně pracuje s „motivovými programy“. (V současnosti je spíše výjimkou přístroj, který by umožňoval práci výhradně v ručním režimu; jednalo by se například o plně ručně ovládané zrcadlovky nebo kompakty na kinofilm.) Ty lepší ovšem umožňují když ne přímo vybírat si parametry osvitu, tak alespoň tvůrčím způsobem ovlivňovat vypočítanou „ideální expozici“. Pokud je váš přístroj z této kategorie, zaměřme se na několik základních parametrů, jejichž ovlivňování či přímo nastavování skýtá potenciál zásahu jak z hlediska technické kvality výsledku, tak i z hlediska vašich tvůrčích ambicí.

(b1) Zaostření; hloubka ostrosti.

Zaostření provádíme nejlépe na hlavní objekt (hlavu či postavu). Pokud se ve výřezu nachází více objektů v různé vzdálenosti od objektivu můžeme tvůrčím způsobem využívat tak zvanou hloubku ostrosti. Princip spočívá v tom, že čím vyšší je clonové číslo, tím větší je pole (chápáno z hlediska vzdálenosti od objektivu), v němž jsou objekty před i za zaostřenou vzdáleností také ještě přijatelně ostré. Znalostí a využitím nastavení této veličiny můžeme například izolovat (tak zvaně „odpíchnout“) zaostřený objekt od nevhodného pozadí.

 

 

 

Příklad "odpíchnutí": Malá hloubka ostrosti vytvořila ze scény za postavou příjemně lehce rozostřenou kulisu.

 

 

 

Jiný příklad "odpíchnutí".

 

 

 

 

Velká hloubka ostrosti - na snímku jsou jak blízké, tak vzdálené předměty zobrazeny v přijatelné ostrosti.

 

 

 

 

 

(b2) Rychlost závěrky.

Délka osvitu má vliv především na zachycení pohybu. Čím je osvit delší, tím větší je pravděpodobnost, že fotografované pohyblivé objekty budou zobrazeny rozmazaně (ve směru pohybu). Naopak krátký osvit umožňuje pohyb „zmrazit“. Zde je důležité si uvědomit, že pohybem je z hlediska fotoaparátu jakákoli změna umístění obrazu ve výřezu hledáčku; tedy pokud není přístroj umístěn na stativu, musíme počítat s tím, že ruka (či ruce), ve které přístroj držíme, se přirozeně chvěje (chvějí).

 

 

Krátká doba osvitu "zmrazila" rychlý pohyb.

 

 

 

Dlouhá expozice zobrazuje stopu pohybu.

 

(b3) Blesk.

Použití blesku způsobuje některé zvláštní jevy jako tvrdé světlo a přímé osvětlení (jak je popsáno v prvním dílu našeho seriálu). Pokud možno, měli bychom se použití blesku raději vyhnout. Lépe je využít rozptýlené (měkké) světlo přicházející z bočního směru.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Blesk: tvrdé přímé světlo – nezobrazuje boční stíny, potlačuje plasticitu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bez blesku: měkké boční světlo dodává snímku prostorový rozměr.

 

(b4) Vyvážení bílé.

Pokud pracujete v režimovém modu, nastavení vyvážení bílé je zpravidla dobře podchycenou přístrojovou automatikou. Mohou ovšem nastat případy, kdy tomu tak není. Pak je vhodné, pro dosažení maximální barevné vyváženosti snímku, hodnotu vyvážení bílé nastavit ručně. Vyvážení bílé je možno vyjádřit buďto v rámci stupnice, ale spíše se setkáte s přednastavenými hodnotami (například: pro blesk, pro zataženou či pro slunečnou oblohu, pro umělé osvětlení v interiéru a podobně).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nastavení vyvážení bílé na "slunečno" posouvá zobrazení barev k modrému spektru ("chladné" barvy).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tatáž scéna. Nastavení vyvážení bílé na "zataženo" naopak snímek probarvuje do žluta ("teplé" barvy).

 

 

 

Náš krátký fotografický průvodce se tímto uzavírá. Přeju vám dobré světlo, pevnou ruku a hodně tvůrčích nápadů!