 Porcelainswan: Máme zde další rozhovor s dlouholetou členkou! Jak se Ilona dostala k DV? Co má ráda? Která místa procestovala? Vše co Vás zajímalo si právě můžete přečíst!
porcelainswan
Mám podobnou otázku jako snad na všechny; jak sis DV
"našla", co tě vedlo takovou stránku hledat, případně jaký vlasový
"problém" jsi v té době měla a hledala pro něj řešení? :-)
Bylo to v roce 2006, měla jsem tehdy vlasy
kousek pod lopatky (poprvé v životě taková délka!) a začaly mi hodně
padat. Hledala jsem na netu nějaké
řešení a díky tomu jsem našla DV a skoro hned jsem se zaregistrovala.
Taky jsem se tehdy rozmýšlela, zda se s vidinou
dlouhých vlasů - díky pokročilému věku - už definitivně nerozloučím… ale příspěvky tehdejšího osazenstva DV o tom, že dlouhé vlasy jsou hezké v každém věku, mě hodně povzbudily. Takže moje současná délka vlasů motající se kolem pasu, je vlastně z poloviny zásluha našich stránek.
Clondyk
Mám jednu takovou jednoduchou otázečku, Ilonko, kdejsi byla nejdále ve světě, měřeno od Tvého domácího prahu?
Clondyku - ta délka - měřená od domácího prahu - není nijak závratná. Spoustu let jsme trávili dovolené a víkendy v České republice, tu máme proježděnou ze všech stran (ale pořád je u nás TOLIK míst, které musím vidět!).
První zahraniční dovolená byla ve Francii – Paříž (s cestovkou), pak Maďarsko, Rakousko, potom opět Francie, tentokrát vlastním autem, cílem byl Lyon. Bylo to fajn, projeli jsme tehdy Rakousko, Švýcarsko, Německo, stavili se u Bodamského jezera.
Pokud to letos vyjde, tak máme v plánu Norsko (autem) – a to bude zatím nejvzdálenější místo, které jsem navštívila.
A pořád doufám, že se ještě (nejlépe několikrát) podívám do Francie.
 vercaskockama
Zeptám se na ty šperky a kamínky. Máš nějaký oblíbený kousek, ke kterému máš citový vztah? Takový vlastní poklad?
Mám oblíbený kousek – je to stříbrný přívěšek po pratetě, v kterém je vsazen minerál
tygří oko. Ten si hodně hlídám, teta byla jedna z nejmilejších osob
v mém životě. Další oblíbený šperk je jaspis, který mi dala kamarádka a
lapis od maminky.
Všechny ty kamínky, které jsem během let nashromáždila, mám ráda - a ano, dohromady tvoří poklad, který se neustále zvětšuje.
Už mám dva košíky a brzy budu zakládat třetí.
astrid
Mě by zajímalo, jak ta záliba v kamíncích vlastně vznikla - zaujaly Tě jako šperky, nebo třeba věříš v jejich léčivost, popř. se věnuješ mineralogii?
Ráda bych se Tě pak ještě zeptala, jestli máš nějaké životní motto či zásadu, kterou se řídíš...?
Když jsme byly se sestrou malé, sbíraly jsme kamínky dohromady – jenže tehdy bylo k mání jen to, co si člověk našel v lese, na poli, v potoce atd.
… ale sem tam jsme našly opravdu pěkný kousek. Bohužel krabice s kamením se
ztratila během několikerého stěhování.
V dospívání jsem na šutříky úplně zapomněla a znovu se o
ně začala zajímat až když měla dcera pět let a sama je začala sbírat. A to už
se daly na různých hradech a zámcích sehnat pěkné kousky – ametyst, růženín, křišťál,
jaspis … však ten kufřík narvaný kamením má dcera pořád schovaný.
Když jsem se
pak poprvé ocitla na mineralogické burze, byla jsem tak šíleně nadšená – a domů jsem dojela s prázdnou peněženkou a těžkou taškou.
Na
mineralogických burzách potkávám lidi, kteří energii z kamenů cítí – vzpomínám
na jednoho starého pána, který procházel mezi stoly s minerály,
v ruce držel kyvadélko … u jednoho stolu se zastavil, úplně se mu
rozsvítil obličej, kyvadélko mu v ruce dělalo veletoče. Potom ten pán nad
kamínky natáhl ruku a se slovy: „Tak ten je opravdu silný.“ vytáhl peněženku a
kámen si koupil. Tak tohle bohužel
necítím – přesto věřím, že kameny mají něco do sebe a dokážou podpořit
psychicky i fyzicky.
Životní motto ani zásadu nemám. Ale znám své slabiny a tam se snažím být na
sebe přísnější - jenže ne vždy se mi to
daří.
Nika
Ahoj Ili. :-)
Vzdycky to na me pusobilo tak, ze mas uzasne duverny a pekny vztah se svymi
detmi. Jak se  Ti to podarilo? A obecne- Co se Ti ve vychove osvedcilo? :-)
Děkuji, Niko
– zda je opravdu důvěrný a pěkný z obou stran, by možná lépe zodpověděla
dcera se synem …ale zkusím to.
Vím přesně,
co mě velmi štvalo na vztahu, který jsem měla s rodiči doma – a vždycky
jsem si říkala, že TOHLE já svým děckám nikdy říkat a dělat nebudu – což se mi
snad podařilo. Je ale možné (nebo spíš pravděpodobné), že jsem při výchově
nasekala zas jiné chyby – dnes třeba vím, že jsem měla být v některých
věcech důslednější.
Vždycky jsem
dětem kladla na srdce, že ať udělají někde sebevětší průser, vždy to musí říct doma
a že dohromady to nějak vyřešíme… nechtěla jsem, aby měly strach se
s čímkoliv svěřit. To je asi jedna z nejtěžších
věcí – vybudovat si vzájemnou důvěru – a pak ji nějakým hloupým slovem
nezničit. Zvlášť v pubertě, kdy
hormony a emoce lítají a potomek má pocit, že má nejhorší rodiče na světě. Což
se týkalo hlavně dcery, synovo dospívání bylo klidnější. Možná taky proto,
že máme s dcerou podobné povahy – obě jsme jak papiňáky, hned „vyšumíme“, zatímco
syn je víceméně kliďas. Taky si myslím, že je důležité nezapomínat na své
vlastní mládí, svá tehdejší trápení a problémy – to se pak člověk mnohem líp
vcítí do problémů potomků.
Jsem ráda,
že se mi oba dva takřka se vším svěřují – i s věcmi, s kterými bych se
já své mamince nesvěřila dodnes.
Trávili jsme
s děckama hodně času, chodili do kina, často jsme jezdili na různé výlety,
prodloužené víkendy – a společné dovolené s námi trávili skoro do osmnácti
let. A ani teď se nebrání vyjet s rodiči na nějaký výlet. Ale nemysli si –
když přišlo na věc a nešlo to po dobrém, uměla jsem být pěkně hustá matka,
která krátila kapesné, zakazovala,
přikazovala a dirigovala. :D
porcelainswan
Ještě mám jednu otázku - co si tvé děti myslí o tom,
že jsi aktivní na DV? Ví o tom? :-) Já si totiž třeba vůbec neumím představit
své rodiče, na internet samozřejmě chodí, ale co vím, nejsou nikde takto
aktivní.
Ví o tom,
nijak se nad tím nepozastavují - syn mi dřív i pomáhal - jsem generace, která
přišla intenzivně do styku s PC a internetem až hodně po třicítce - takže
mi tehdy některé věci nebyly moc jasné, neuměla jsem třeba zmenšovat fotografie,
naučil mě kouzla s Ctrl atd. … no bylo toho víc a jeho pomoc se mi hodila. Dcera
se zase ptala na věci ohledně henny. Pokud chci vložit nějakou jejich fotku,
chtějí ji nejdřív vidět.
Ale zrovna
minulý týden se dcera divila výdrži, se kterou na DV chodím – skoro 8 let.
 Caithlin
Jaké všechny domácí mazlíčky jsi za svůj život měla?
Viděla jsem i hodně cestovatelských fotek, do jaké země by ses ráda vrátila?
Bylo jich
hodně – největší miláček byl pes Bojárek, kterého měla babička – byl stejně
starý jako já, umřel, když nám bylo 13 let.
Dále křečky,
pudlíka, u babičky kočky.
A teď máme
doma čtvrtého kavalíra a dva kocoury.
Ráda bych se
vrátila do Francie – líbí se mi tam
všechno – města a památky, příroda, lidé, řeč, jídlo i víno. Snad se mi to
podaří příští rok.
Bonemína
Kdyby ses měla znovu narodit jako zvíře, které by to
bylo? A pokud věříš v reinkarnaci, jaké zvíře jsi byla předtím, než ses stala
Ilonou?
Pokud ne, tak jaké zvíře si myslíš,
že bys tak mohla bývala být? (tohle časování je taky zvěrstvo, jestli jsem mimo
gramatiku, prosím, nebijte mě).
Bonemíno –
tak to je otázka, o které jsem musela nejvíc přemýšlet!
Co jsem byla
za zvíře? Pokud jsem teda dřív byla zvíře, zřejmě to byl nějaký lesní živočich... ale určitě to nebyla veverka, protože neumím lézt po stromech a nemám ráda
výšky, ani srna či laň (neumím běhat a už vůbec ne ladně) ...ale teoreticky
jsem mohla být ježek – dobře slyším, špatně vidím (stejně jako on) a sem tam prý umím být i pěkně pichlavá.
Ale je
možné, že to bylo úplně jinak – možná jsem byla pták s ostrým zrakem,
milující výšky – a mým úkolem v tomto životě je naučit se být osobou se
špatným zrakem, která se bojí odlepit od země
Do budoucna
se vidím jako vlk – nádherné zvíře, je jich málo a tak ráda
rozšířím jejich řady.
 Housenka
Jaký máš vztah k runám? Máš je doma a používáš je
(kameny nebo karty)? Příp. máš nějaký jiný podobný prostředek, se kterým se
radíš?
Runy mám. Sama
jsem si je vyrobila. Sbírala jsem vhodné, pěkně placaté šutříky z různých našich
řek a hor, použila jsem i kamínky, které mi dovezla z Anglie sestra – a vyrobila si runy.
A pak mám
Zlatý a Keltský tarot – ale fakt nejsem žádná věštkyně, jak by se mohlo zdát –
svou budoucnost ani budoucnost nikoho jiného bych znát nechtěla a
v kartách ji nevidím.
Co se mi ale
osvědčilo, je pomoc run nebo karet při řešení nějaké situace – většina knih o
tarotu dokáže pěkně vysvětlit, proč se člověk cítí tak, jak se cítí a co ho vlastně
do řešené situace dovedlo.
Manžel je
k těmto věcem skeptický, bere je s nadhledem a úsměvem – ale co
studuje, tak ke všem zkouškám vyžaduje do kapsy kámen s runou SOWULO.
Morganna
Máš nějaké přání, které se ti zatím nesplnilo? CO ti
udělá největší radost? Á co tě zatím nejvíc zklamalo? Co právě čteš?
Ba který z DV srazů, kterých ses
účastnila, nejradši vzpomínáš a prečo? Jak prosím tě zvládáš všecky svoje
práce, děti, domácnost, zvířata, výlety a všecko (podezřívám tě, že jsi
objevila způsob, jak nafouknout den)?
Morgyš – mám
nějaká nesplněná přání – spoustě lidí se to bude zdát divné, ale já jsem nikdy
neviděla moře! A to se mi doufám splní
letos.
Další přání
– umět aspoň trochu nějaký jazyk... je to masakr, rozpohybovat ty zarezlé mozkové
závity, dostat do nich vědomosti a pak je tam ještě udržet.
Co mi dělá
radost ? Toho je hodně... tak třeba každá zdárná zkouška dcery na škole, výlet
na kole, čtivá kniha, večeře s manželem (hlavně ta, kterou nemusím uvařit
sama), kafe s kamarádkou, jóga, hudba, další šutr do sbírky, pes všeobecně,
koupě bot (to je někdy velká radost – a
zvlášť, když se boty nerozpadnou hned první týden nošení).
Á co tě
zatím nejvíc zklamalo?
Asi někteří
lidé, které jsem považovala za kamarády – a zatím to byl omyl.
Co právě
čteš?
Tak – to je
další věc, která je na DV bezva – tipy na různé knihy a filmy. Díky DV jsem
objevila Pratchetta (a provětrala peněženku, protože jeho knihy musím mít doma,
vypůjčené z knihovny mě neuspokojují ) ... a už rok čtu knihy od různých
severských autorů. Jsem zaregistrovaná ve dvou knihovnách, takže mám pravidelný
přísun.
K těm
srazům DV – byla jsem pouze na jednom, moderátorském. Tudíž je to právě ten, na který ráda vzpomínám.
Jak to
všechno zvládám? Nafouknout den bohužel neumím… chodím pozdě spát, brzy vstávám
– o to déle pak vydržím spát v sobotu a neděli. Děcka už moji péči nepotřebují
(krom té finanční ), takže volného času přibylo. Dřív bylo potřeba něco
trochu ošidit – a je pravda, že někdy jsem nestíhala.
Dnes už vím,
že člověk si musí občas zalenošit, odpočinout si, udělat si radost – a pak stíhá víc, než když je v neustálém
zápřahu ... akorát to nesmí zvrtnout do odkládání povinností (což se mi stává a
pak je ten stres 2x větší).
... jinak jsem ráda, že mohu předat štafetu Morganně - je to milá a
vtipná osoba, jedna z mála, které znám z DV osobně. A taky je můj
vlasovzor (i když vím, že její délky nedosáhnu). (Článek pro Vaše otázky bude zveřejněn do týdne.)
Všem děkuji
za otázky, byla radost na ně odpovídat!
Foto (C) ilona
(C)
Dlouhevlasy.cz, ilona, 2014. Publikování části nebo celku na
jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného
souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
