Sidonie: Konečně je zde dlouho očekávaný rozhovor s naší přední módní
stylistkou a blogerkou Nicole. Při odpovídání na vaše otázky se Nicole
docela rozepsala, takže příjemné čtení přeji.
Aha
1, Prozradíš, co děláš v reálném světě (jako, co máš za
práci ) a doporučila bys to ostatním?
Většina z vás ví, že jsem na volné noze. Donedávna se moje
práce týkala převážně umění, ale protože múzy člověka sice povznášejí, leč
neuživí, musela jsem se přeorientovat na jinou oblast. Takže se věnuji podobné
činnosti, ale tentokrát jde o záležitosti čistě provozní a pragmatické. Nebaví
mě to tolik jako ty múzy, ale kladnou stránkou je, že se stále učím něco
nového.
Zda bych doporučila práci na volné noze? To je těžké. Na
jednu stranu má člověk svobodu organizovat si práci, jak chce a je placen za
odvedenou práci, nikoli za dobu odsezenou v práci. Na druhou stranu nemá výhodu
stálého příjmu ve stejné výši. Takže nastávají i okamžiky, kdy má do nějakého
materiálního zabezpečení daleko. Pro mě je to ale už jediná možnost, protože
mám tolik aktivit, že si prostě nemůžu (a nechci) dovolit být „zablokovaná“
každý všední den od 9ti do 5ti.
2, Před nějakou dobou jsi měla řekněme ne úplně lichotivý pohled na nějaké
věci v ČR, pořád to vidíš stejně?
Mám tu „nevýhodu“, že jsem vyrostla v rodině, která nikdy
nebyla typicky česká. Vždycky jsme se orientovali tak nějak světově. Ať už díky
části příbuzenstva, které zdrhla za kopečky, nebo díky Angličanovi, který nám
do rodiny přibyl i se svými bláznivými příbuznými.
Díky tomu všemu jsem měla možnost získávat pravidelné
informace o tom, jak se žije na tzv. Západě a tím pádem zjistit, jak to tam
funguje a jak to tady většinou nefunguje. Například, že poctivá práce je tam
úživná, kdo pracuje, má na nájem a jídlo. Nebo, že ve službách jsou lidé
vstřícní a ochotní, na úřadech vám nehází klacky pod nohy a že v práci i v
životě platí dané slovo i psaná smlouva. Je to tisíc a jedna věc, které mě tu
mrzí a často bohužel i rozčilují. A stokrát nic umořilo...Nicole ;-)
Takže ano, stále mám zaječí úmysly. Jen mi zatím ten útěk
jaksi nevychází ;-)
3, Co tě nejvíc baví na Poradně a blogování?
Můžu kombinovat dvě věci, které mě moc baví: kosmetiku a
psaní. Vlastně poslední dobou čím dál tím víc uvažuji o dalším blogu. Byl by
nezávislý na tom kosmetickém a byl by o všem, co mě cestou cvrnkne do klobouku.
Prostě takové postřehy a fejetonky. Abych se měla kde vykecat, abych tak řekla
:-)
Na Poradně mě baví pomáhat lidem vyjádřit svou osobnost i
navenek, najít svůj styl a zharmonizovat svůj exteriér s interiérem :-)
rejclie
Ke které knize se ráda vracíš? A co právě čteš zajímavého
(anebo cos četla v poslední době). Titulů klidně i víc.
Knihy! Moje celoživotní vášeň. Já je nečtu, já je doslova
žeru (výraz mojí maminky). Nemůžu jmenovat jen pár titulů. Kdybych měla zmínit
všechny, budete to číst dva dny. Pokusím se tedy stručněji.
Bude to znít divně, ale je to Čarodějův klobouk a další
„muminí“ knížky. Je v nich moudrost a poetika, která mě vždycky pohladí po duši.
Přála bych si být Šňupálkem, který se toulá světem. Jen v té fajfce bych měla
maximálně jitrocel na průdušky :-) Jinak se vždycky budu ráda vracet k Harry
Potterovi, protože je to mistrně napsaná detektivka a protože je to další
krásný únikový svět.
Z dospělácké literatury to je určitě cokoli od A.C. Doyla,
kde vystupuje Sherlock Holmes. Knižního Sherlocka miluju od útlého dětství a
největším zklamáním pro mě kdysi bylo, když jsem zjistila, že nikdy neexistoval
:-)) Sherlock rocks.
Poslední dobou mě naprosto uchvátila série Jméno větru od
Patricka Rothfusse. Doporučil mi ji známý z Finska a netušila jsem, jak moc mi
padne do noty. Jen mě hrozně vytáčí, že autor není pořád schopen zredigovat
poslední díl, který už má léta napsaný. Pročež jsem se zařekla, že od nynějška
budu číst už jen dokončené série. (A už jsem to samozřejmě stačila porušit.
Aneb nesnáším, když mi v knihovně pořád někdo schovává třetí díl Fionavarské
tapisérie).
Jinak mi udělá radost cokoli od G. Durella, W. Saroyana, E.
Kishona... Raději už toho nechám.
Na nočním stolku mám momentálně 4 další bichle čekající na
přečtení.
Seelya
Ako funguješ s tak dlhými vlasmi na koncertoch? Necháš sa
občas nahovoriť aj na headbang?
Mám systém :-) Vlasy buď smotám kolem dlaně a zastrčím do
kapuce, kde většinou vydrží až do konce koncertu. Nebo si je hodím dopředu a
zapnu pod mikinu/bundu, takže vykukují jen dole. Ovšem ideální případ je, že
jsem v první řadě a vlasy pěkně přehodím přes hrazení, kde mají volné pole
působnosti :-) Z headbangingu mě příšerně bolí hlava, takže to bych
neprovozovala, ani kdybych měla ježka ;-)
A ešte čisto hypotetická otázka, keby si bola rocková hviezda, v ktorej
kapele by si chcela hrať?
Ó, jak se ti podařilo trefit můj největší dětský sen?
Vždycky jsem si přála hrát (tedy hrát a hlavně zpívat) v metalové kapele. V
současnosti by to asi byla pagan metalová kapela, kde bych se mohla vyřádit na
koncertech coby velekněžka pohanského řádu metalového boha, vyřvat si plíce,
máchat vlasama a prožívat muziku každičkou buňkou těla. Ne, vážně, to jsem si
vždycky přála.
Jenže jsem si zpívala vždycky spíš pro sebe. Nechci totiž
dělat takovou tu „holku vepředu“, která táhne diváky na šatičky, podpatky a
dívčí vokál. Já vyznávám spíš maskulinní vokální projev (a nutno říct, že na to
mám i hlasivky). Ovšem když chce kapela za mikrofon chlapa, tak si nevybere mě,
že. Nevím, zda je na hudební scéně kapela s podobnou vokalistkou, takže název
ti nepovím. Ale kdybych mohla, byla bych kříženec Bruce Dickinsona a Gena
Simmonse. Tedy pokud jde o hudební a pódiový projev. Minus spandex u Simmonse
:-p
Astrid
Moc by mě zajímalo, jak by vypadal Tvůj ideální den - co
by Ti ho vyplňovalo a čím by ses bavila? :-)
Pokud to beru realisticky, stačí mi den, který mám čistě pro
sebe. Ráno snídaně ozářená paprsky vycházejícího slunce (teď v zimě), dopoledne
hodinka jogy a krátká meditace. Na oběd bych si zašla do některé své oblíbené
restaurace (třeba La Gare v Praze) a pak bych se toulala po staré Praze, tu si
dala kávu nebo horkou čokoládu, tam shlédla výstavu a večer bych zašla do
prázdného kina, nebo bych si doma četla poslední díl Jména větru (protože v
ideálním případě už by ho ten zatrachtilý Rothfuss zredigoval).
Pokud to beru naprosto fantazijně a bez jakýchkoli omezení,
pak se probouzím na východním pobřeží Kanady ve svém vlastním domě se zahradou,
kde pěstuju bylinky a jiný neřád. Snídám na terase, házím klacky svému novém staffordovi a přemýšlím, co si zabalím na cestu na „chatu“ do Provence. Před
obědem si dám na zahradě „partičku“ se svým trenérem historického šermu a po
obědě vyrážím na jednání s vydavatelem ohledně nového alba. Večer si pak s
klukama z kapely střihneme inkognito akustický koncert v malém klubíku ve městě
:-) V noci usínám s vědomím, že tak krásný sen se mi asi v životě zdát nebude.
Housenka
1, Kdybys měla neomezené množství peněz, za co bys je utratila?
To je velmi obtížná otázka. Srovnala bych ji s takovou tou
otřepanou na Miss Universe, kde se planě tlachá o světovém míru a kdo netlachá,
nad tím se pohoršují. Ale dobře, pokusím se odpovědět upřímně. Žádné PR, žádná
politická korektnost.
Sbalila bych se a do večera by po mně zbyl jen oblak prachu.
Splnila bych si svůj snový den (viz otázka od Astrid). Takže stručně: vlastní
dům, auto a jiné provozní věci, které člověku zajistí svobodu.
Koupila bych mamině pěkný byt na jejím vysněném místě,
protože okolí jejího současného bydliště se mění v noční můru. A splatila bych
hypotéku nevlastní tetě, která pro mě od dětství hodně udělala a vždy tu byla
pro mě. A taky bych jí pořídila nové auto, protože ta její plechovka už jezdí
jako tuberák.
A pak bych si pomalu začala plnit své sny o projektech,
která mám jen v hlavě nebo na papíře a které pro mě moc znamenají.
Prostě bych ty peníze použila jako prostředek k získání
nezávislosti a svobody dělat to, co považuji za užitečné a správné. A
bezostyšně bych páchala dobro :-)
2, Kdybys mohla prosadit jakýkoliv zákon, jaký by to byl?
Budu kontroverzní, jak už mě znáte. Protože realita ukázala,
že není možné čekat, až se to stane samo, prosadila bych v Evropské unii zákon
o rovných příležitostech pro obě poloviny lidstva a o jejich rovném zastoupení
ve vládách, na úřadech a ve výkonné moci. Protože jedna polovina lidstva si ke
škodě celého lidského druhu už tisíce let uzurpuje právo rozhodovat o této
planetě sama a dobrovolně se té moci nepustí. Prostě si myslím, že lidstvo nemá
být připravováno o přispění jeho druhé poloviny, neboť to může přinést mnoho
užitečného. Neočekávám zázraky, ale horší už to být snad nemůže.
Nikinka
Ahoj Nicole, jelikož jsi můj vlasovzor, tak se zeptám:
1, Zajímalo by mě, jaký je tvůj obvod culíku?
Já nevím, nikdy jsem to neměřila. Počkej, jdu pro metr...tak
na umytých vlasech je to u hlavy 11,5 cm. No prosím, konečně vím, kolik mám
vlasů. Poprvé v životě totiž nemám ani kousíček ofiny :-) Ale vlasy mám hodně
hladké (a tedy i lesklé), takže k sobě těsně přiléhají. Je to málo? Moc? Nevím.
2, Máš nějakou aktuální fotku celých vlasů?
Měla bych, kdybych konečně z jednoho fotografa vyrazila
fotky :-)) Ne, vážně, teď nemám. Můžu se maximálně vyblejsknout samospouští na
balkoně, z čehož bude velmi tristní výsledek. Takže obrázek mých vlasů jedině
naživo ;-)
3 ... a jednu nevlasovou, kde ses naučila takový kulinářský umění?
Nikde. Od 13ti let vařím, protože naši maminu to nikdy
nebavilo a výsledky vypadaly podle toho. Jsem mlsná, tak jsem se do toho
pustila sama. Naše babička sice moc ráda vařila, ale neučila mě. Prostě mě to
baví, a tak hledám, zkouším a dělám pokusy.
Lulu Nixe
Jak odpálkuješ protivné či obtěžující lidi (např. takové,
kdo tě kritizují kvůli vlasům, ale nejen to)? A jak se to může naučit člověk,
který je (jako já) od přírody nesmělý?
Já si vždy uvědomím dvě věci: že to nemá nic společného se
mnou a že to pramení z frustrace nebo pocitu neštěstí u daného člověka. Pokud
je to něco opravdu nepříjemného, nastavím dotyčnému zrcadlo. Například někdo mi
řekne, že bych se měla ostříhat, protože tak dlouhé vlasy jsou ohavné. Moje
reakce je: a vy byste si ten nos nechala operovat, kdyby vám někdo řekl, že s tím
na ksichtě vypadáte příšerně? Případně se ptám: co vás vede k přesvědčení, že
máte pravdu? A když je nejhůř: Co si to dovolujete?
Prostě se vždy snažím dotyčnému jasně dát najevo, že
překročil mou hranici soukromí a že mu do dané věci (třeba mých vlasů) nic
není. Do konfrontací ale nechodím často. Jednoduše trvá dlouho, než mě někdo
skutečně vytočí. U mě je varovným signálem ledový klid. Protože to pak bývá
klid před bouří, kdy prchají i velcí psi a přerostlé děti :-)) Jednou mě takhle kamarádka na autobusovém
nádraží doslova držela, abych se nevrhla na Ukrajince, který mi zezadu hrábl do
vlasů.
Jaké knížky (nebo žánry, autory) máš nejradši?
Odpověď viz výše. Pokud jde o žánry, je jich moc. U mě
záleží spíš na tématu, námětu. Snadnější je vyjmenovat žánry, které ráda nemám
a ničím mě nelákají: horor, thriller, současná novela.
ilona
Nicole - kdyby jsi měla tu možnost - s kterou osobou z
historie ( a je jedno jak dávné historie) by ses ráda setkala? A které by ses
naopak vyhnula velkým obloukem?
Nejraději asi s králem Artušem. Nechala bych si vyprávět,
jak to všechno bylo. Jestli skutečně přišel jako kmenový náčelník odněkud z
Asie bojovat na straně Římanů, jestli byl skutečně králem nebo jen lokálním
knížetem, co byl ten Merlin vlastně zač a jestli měla Guinevra vážně tak úžasné
vlasy...
Vyhnula bych se všem fanatikům obecně. Fanatismus je podle
mého názoru asi nejnebezpečnější věcí na světě, protože zaslepuje mysl a
fanatici páchají ty nejhorší věci, i když někdy z těch nejlepších pohnutek.
ZaBukem2
Chtěla bych se zeptat, jestli je někde možné vidět tvoji
práci, myslím práci vizážistky/stylistky (omlouvám se, jestli jsem použila
nevhodné termíny). A ještě bych tě chtěla při této příležitosti pochválit za
tvůj blog, trošku mi tam ale chybí právě ty ukázky líčení apod.
Děkuju za pochvalu :-)
V oboru už delší dobu nepracuji. V našem českém rybníčku je
místo jen na pár rybek a za nimi jsou často ryby mnohem větší ;-) Navíc mě moc
nezajímá líčení pódiové nebo módní. Zajímá mě real life – skutečný každodenní
život.
Na ukázky líčení bohužel nemám podmínky. Techniku,
modelky...A abych fotila obyčejným foťákem vlastní čumák, to mi připadá dost
málo.
katka.f
Zajímalo by mě, jak to dopadlo s tvým tetováním, jak se
ti s ním žije, reakce okolí a tak. Případně bych byla moc ráda za fotku náčrtku
nebo samotného tetování (pokud je to pro tebe moc osobní, v pohodě)
Heh, dopadlo to tak, že se šikovná a trpělivá tatérka
snažila, co mohla, aby vylepšila to, co před ní jiný tatér jinde naprosto
pokonil. Měl asi tupou jehlu, která se navíc ke konci začala ve strojku
kvrdlat. Výsledkem je zajizvení (aneb mi to na některých místech doslova
vyryl). Když jsem s tím přišla za ní,
všichni v salonu se zhrozili, že takhle podělanou práci ještě neviděli. Holt
když smůla, tak pořádná.
Když jsem s tím neštěstím první noc usínala, dostala jsem
regulérní panickou ataku. Srdce mi málem vyskočilo z krku, nemohla jsem dýchat
a asi dvě hodiny jsem si myslela, že umřu. To vše způsobila myšlenka, že to už
nejde spravit.
Motiv jsem měla vybraný dlouho předem a dokonce jsem ho
dlouho nosila jako pozadí v mobilu, abych si na něj zvykla. Takže kdyby byl
vytetovaný pořádně a přesně podle předlohy, byla bych velmi spokojená. Takhle je
mi úzko, že už to nejde opravit a nic už to nezachrání. Reakce okolí byla velmi
mírná. Je to díky tomu, že si za ta léta, kdy o tom melu, všichni zvykli, že to
prostě jednou přijde. Ovšem zajímavé je, že oba bratři vyhrkli nezávisle na
sobě to samé: jaktože jsi mi neřekla, že máš tetování? :-D
Nicméně plánuju hned po Novém roce kontaktovat zmíněnou
tatérku znovu a doufám, že spolu zhmotníme podobu mého dalšího obrázku. Bude to
jen další na mém seznamu.
Motiv nikde zveřejňovat nechci, protože jsem nic podobného
dosud na nikom neviděla a vidět nechci. Myslím, že nikdo nechce po světě chodit
orazítkovaný jako tucet dalších lidí ;-)
Jedná se o mytické zvíře, motiv je provedený pouze v černé a
mám ho téměř přes celý biceps. Tudíž by to „vylejzrovat“ nešlo, ani kdybych se
na hlavu postavila. Prostě to tam bude, dokud to jednou neuhnije. A to je další
z důvodů, proč chci pokračovat. Chci odvést pozornost něčím mnohem povedenějším
na druhém rameni :-)
Nika
Co Ti v posledni dobe dela radost?
Abych upřímně řekla, není lehké něco takového najít. Můj
život je na všech frontách poněkud neradostný. Ale na druhou stranu se to stále
snažím aktivně měnit a díky tomu ke mně přicházejí docela často malé radosti.
Většinou se jedná o maličkosti, které doslova z ničeho přistanou v mém životě
(takové mini dárečky od života). Beru to jako připomínky, že lépe být může a
snad i bude.
Jinak mi děláte radost vy všichni, kteří čtete můj blog, ať
tady, nebo na blogspotu :-)
Misurba
Chtěla bych se zeptat, v kolika letech ses rozhodla
nechat si narůst dlouhé vlasy. Nebo je nosíš dlouhé už od útlého věku? Dále by
mě zajímalo, jestli si vlasy barvíš. Máš totiž nádherný odstín vlasů, který se
málokdy vidí. Prostě jsou to celkově úžasný vlasy. A ještě mám poslední otázku:
přemýšlela jsi, co budeš dělat s prvními šedinami? Budeš si vlasy barvit, nebo
je ponecháš volně přírodě?
Kdyby bylo na mně, měla bych vlasy dlouhé odjakživa.
Dodávají mi pocit volnosti vyjádření a svobody být sama sebou. A asi právě z
tohoto důvodu mě doma až do nějakých 11-12ti let stříhali na krátko. Do čtyř
jsem měla oranžového ježoura, pak hrnec. Ve 13ti jsem si konečně po mnoha
nepěkných bojích vybojovala právo nechat vlasy růst. A od té doby za občasného
„zarovnávání“ rostou. Teď už několik let jen zastřihávám na stejnou délku, po
kolena. Delší by to už u mého druhu vlasů vypadalo spíše trapně. A navíc nejsem
příliš vysoká, takže bych v tom působila spíš jako trpaslice.
Vlasy jsem si v životě nebarvila. Když pominu půl roku s
červenými proužky v tehdejší ofině. Nikdy jsem nechápala, proč si lidi barví
vlasy, když je nemají šedivé a představa, že se moje vlasy dusí pod nánosem
něčeho umělého a chemického, je mi nepříjemná. Jedinou výjimku jsem tedy
udělila čisté henně cassii, kterou čas od času používám ke zpevnění vlasů a
před létem jako ochranu vlasů před sluncem.
Moje vlasy si prostě vždycky rostly volně a jak se
vybarvily, tak se vybarvily. Pochvalu jim vyřídím :-)
Naše sousedka mi v dětství říkala, že zrzaví lidé šedivějí
nejpozději ze všech, a tak jsem tohle téma jaksi vypustila. Až nedávno mi přišlo
zvláštní, že oba mladší bratři už mají asi 30 % vlasů šedivých. Přimělo mě to
přemýšlet, jak to budu jednou řešit. Na jednu stranu se mi při mé délce nechce
na vlasy nic patlat. Na druhé straně si lidi myslí, že jsem mnohem mladší,
takže šedé vlasy by ke mně asi moc nepasovaly. Prozatím jsem tedy skončila u
teorie, že až bude třeba, budu do cassie postupně přidávat pravou hennu. Asi
něco jako zlatá blond, abych se více méně trefila do vlastní tiziánové.
Ale jedno je jisté, barva mi na hlavu nesmí.
Závěrem chci vám všem poděkovat za dotazy. Nečekala jsem,
jak zajímavé otázky pokladete a odpovídání mě bavilo. Vlastně jste mě přiměli
se nad lecčím zamyslet a přesně danou věc formulovat. Děkuji a pokud mohu,
předala bych slovo Meadow. Možná vypadá
trochu nenápadně, ale já v ní tuším moc zajímavou osobnost ;-)
Foto (C) Nicole
(C) Dlouhevlasy.cz, Nicole, 2014. Publikování části nebo celku na jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
).
Sdilej clanek na Facebooku
|