Ahoj, holky,

tak jsem zpátky, no... Hlavně, že jsem doletěla... Už jsem byla i u lékaře a já i malá jsme v pořádku. Pan primář si mě prohlížel, šly jsme i na ultrazvuk a všechno je v nejlepším pořádku. I tatínek doma vtipkoval, že jsem v 8. nebo 9. měsíci, ale já raději nic neříkala, protože by je to u nás doma zničilo... Pan primář mi řekl, že na ty ledviny mám hodně pít - tak 4 litry vody/tekutin denně. Nevím, jak to zvládnu. On mi doporučoval dát si 6 piv - myslel to vážně - ale já nevím. Pivo mi nechutná, skoro ho nepiju, leze do peněz, ale v hospodě i krámě je to nakonec nejlevnější pití - kromě vody. Ale on říkal, že to mám střídat... Já jsem jedna z mála, které bylo oficiálně povoleno holdovat alkoholu ze zdravotních důvodů... Jenže, holky, jak mám tu malou v bříšku, tak přece nemohu pít pivo, že... Těhotné holky by se měly vyvarovat veškerého alkoholu...

 Včera jsem dojela do Brna a měla jsem štěstí, protože už v Kolíně jsme se slezly s jednou kámoškou, co také jezdí z Nymburka, a tak jsme prokecaly celou cestu - jsme se rok neviděly, a proto jsme drbaly... Holky, ona má kolej a já ne. A přitom má méně bodů než já... Jenže já před rokem nechala ve svém pokoji jednoho kamaráda, načerno samozřejmě, provalilo se to a nyní mi tu kolej nedají a nedají a nepřidělí, protože jsem v trestu... To je kruté. Včera jsem na tu kolej v noci zajela, abych pozdravila jeden krásný mladý pár. Když jsem vystoupila ze šaliny, tak mi bylo trošku smutno - vyvalil se proud lidí (hlavně slečen), který šel ke kolejím, ale já do něj nepatřila... A pak jsme se na koleji loučili, stáli jsme na chodbě a slečny se couraly do a z koupelny - víte, jak při tom vypadáme, že? V župáncích, vykoupané, voňavé... Tak jsem tak smutně koukala, no... Ale koukala jsem slušně, já nesvlékám pohledem, všechno to vždy bylo počestně... Já se vždycky na koleji seznámila s tolika babama a letos nic... Konec. Žádné nové kámošky... S jednou jsem se kdysi šla seznámit, byla z mé fakulty, a vzpomínám si, jak jsme tenkrát stály ve dveřích a jí tak nádherně voněly právě umyté vlasy... Tohle se mi u ní vždycky vybaví...

 Ale stříšku nad hlavou mám - z koleje jsem se vypravila za mou sestřičkou, která si nás vzala k sobě. Moc hodné děvče... Holky, ona se mě ještě ptala, jestli nechci jít do její postela, že by spala na zemi. To jsem odmítla. To ne. A ona mi krásně ustlala: Karimatka, deka, její spacák, můj spacák... Při shledání jsem nebrečela, to ne, ale 2x jsem si ji musela obejmout a lehce jsem ji umačkávala...

 A i dnes jsem měla krásný den - tolik krásných dívek a dlouhovlásek jsem ve Španělsku nepotkala za celou dobu pobytu - a tady jsem to stihla během jednoho jediného dne... Zažila jsem 2 zajímavá setkání. Též jsem potkala pana doktora z psychologie (už mám sjednanou schůzku), hned se ke mně hlásil, pozdravili jsme se, stiskli pravice, to mám ráda, když je bližší kontakt s vyučujícími. A on mi hned vyprávěl, co jsem zažila ve Španělsku, že jsem měla hodně jídla a tak... Ona mu to totiž vyprávěla jedna slečna při zkoušce. Víte, já občas něco napíšu kámoškám a ony to pak šíří dál... Já i když někde nejsem, tak tam žiju v pověstech a stávám se látkou, která se probírá při zkoušení...

 Na Centru zahraničních studií jsem jim předložila všechny důležité papíry a hlavně jsem poděkovala za to, jak mi párkrát vyšly vstříc... Jedna referentku jsem pozvala na kafčo... Jsem taková... Tak to pak musíme uskutečnit. Když jsem přišla a oznámila návrat ze zahraniční stáže, tak byla vysmátá. Přišla jsem jako poslední. dokonce si hned vybavila i mé jméno a příjmení, což v případě jiných nedokáže... Mě si všude zapamatují. Byla na mě milá. ale to byla i ta druhá...

 Holky, také jsem zašla na katedru pedagogiky, abych se vetřela do seminární skupiny jednoho předmětu. Našla jsem tam jednu slečnu - dálkařku (to jsou ty, které studují na dálku a občas si odskočí do školy, prostě dálkařky), která mi řekla, že se právě chystá na zkoušku. V tom kabinetu jsme se vyměnily, popřála jsem jí štěstí a tak... No, nedalo mi to a počkala jsem, abych věděla, jak dopadla. Doskočila dobře. Proto jsem ji nemusela utěšovat. Pohodová holka. A hezká, to jo... Nezlobila se, že jsem na ni počkala, pokecaly jsme a já ji ještě doprovodila do centra (dělám takové věci), aniž jsme se vlastně znaly, neb dnes to byla naše premiéra. Chtěla, nevadilo jí to, všechno v pohodě. Přišla jsem sice o oběd, ale co na tom, že... Tohle mi v Santiagu chybělo: Holky z fildy... Já je tak ráda doprovázím...

 Tož tak. A ne jinak.

 Mějte se hezky

 Milovník