Všichni víme co to znamená, ale ne všichni to prožíváme. Já ano, přišel nový rok a já jsem mrtvá, je to zvláštní stav, ale nějak z toho všeho mám špatné svědomí, že se neozývám svým přátelům, neodpovídám na zprávy a když už, tak až za několik dní. Říkám si, že kdo mě zná, tak to pochopí, a kdo mě zná a nepochopí to, tak jeho smůla ale co lidi, kteří mě neznají? Vždyť je to jedno. Fakt nemám sílu. Připadám si, jako kdybych ztratila sílu komunikovat se světem. Jediné, co mě drží při životě je myšlenka umění ale i ta je strašně pesimistická. Doufám, že si to přečtete, moji přátelé a přeji si, aby tyto moje dny(už to trvá od vánoc) byly co nejdřív u konce. Taky si říkám, že to bude určitě tou zimou, že leden a únor vždycky bývají velmi depresivní, ale to není ono, minulé zimy takové nebyly.

Chci se zase vrátit ke komunikaci se společností okolo mě, ale dokopávat se k tomu nebudu, nechám tento stav volně vyplynout. Možná si někteří všimli, že se tu nevyskytuju - zase budu, jenom nevím kdy.