Porcelainswan: Uvažujete o tom, co udělat pro své tělo a nevíte jaký sport zvolit? Přinášíme Vám první část obsáhlého článku o orientačním běhu, který na popud Hanči připravil její muž.
Něco málo z historie
Orientační běh, zkráceně OB, je vytrvalostní sport, jehož kořeny
sahají až do konce devatenáctého století. Konkrétně 31.10.1897 se
nedaleko norského hlavního města Oslo uskutečnil první závod v OB. Sport
se dále rozvíjel především ve Skandinávii, která pro něj má ideální
podmínky, a i dnes patří skandinávské země mezi velmoci tohoto sportu. U
nás se orientační běh objevil až po druhé světové válce, přičemž první
závod se uskutečnil v roce 1950 na Bunči v Chřibech, nedaleko Zlína.
Tehdy se ovšem na našem území jednalo o závody dvoučlenných „hlídek“,
které měly s dnešním OB jen málo společného. Na cestě k dnešní podobě
sportu byl hlavním mezníkem rok 1961, kdy byla založena mezinárodní
federace orientačního běhu IOF, jíž se stalo tehdejší Československo
zakládajícím členem. V současné době má IOF 53 řádných a 20 přidružených
členů, mezi nimiž jsou zastoupeny státy ze všech kontinentů. Česká
republika přitom patří se svými více než 7 500 registrovanými sportovci k
těm větším a na mezinárodním poli i úspěšnějším národním federacím.
O čem a
pro koho tedy orientační běh je?
Nejprve bych si dovolil odpovědět na
druhou z položených otázek. Orientační běh je sport pro všechny. Na
závodech se lze setkat s malými pětiletými caparty, stejně tak jako se
zasloužilými veterány, jejichž věk se již přehoupl přes 80 let. Jediné
co všechny spojuje je touha pohybovat se v lese na čerstvém vzduchu.
Rychlost pohybu a konečné umístění v závodě nemusí být až tak důležité.
Orientační běh se totiž dá provozovat nejen v každém věku, ale i na
jakékoliv výkonnostní úrovni. Velkou výhodou je skutečnost, že na valné
většině trati vás nijak neovlivňuje interakce s diváky, která by vám
bránila si závod užít dle vlastních představ. Aby všechny věkové a
výkonnostní skupiny odjížděly ze závodů spokojeny, je zajištěno
rozdělením startujících do mnoha kategorií. Každý si tak může najít
vyhovující trať a soupeře. I když slovo soupeř se do OB možná nehodí.
Všeobecně zde panuje přátelská a fair play atmosféra, a to na všech
výkonnostních úrovních.
Na startu samotného závodu, který bývá zpravidla intervalový, každý
závodník obdrží podrobnou mapu závodního prostoru s vyznačenou tratí.
Trať je definována startem, určitým množstvím kontrol, které musí
závodník oběhnout v určeném pořadí, a cílem. Trasu běhu mezi
jednotlivými kontrolami, vyznačenými v terénu stojanem s oranžovobílým
lampionem, si přitom závodník určuje sám za pomoci mapy, buzoly a svého
uvážení. Snaží se přitom dosáhnout co nejkratšího času mezi startem a
cílem, který je rozhodující veličinou pro určení konečného pořadí.
Průchod kontrolami přitom zaznamenává elektronicky do čipu, díky čemuž v
cíli obdrží podrobné mezičasy z jednotlivých kontrol. Z výše uvedeného
je tedy zřejmé, že každý závodník se během svého pobytu na trati
pohybuje odlišnými místy závodního prostoru, a tudíž výsledek tak
nezávisí pouze na rychlosti běhu, ale i na správné volbě postupů.
Nejkratší cesta mezi kontrolami totiž nebývá vždy tou nejrychlejší. A to
je právě zásadní aspekt, který OB odlišuje od většiny ostatních sportů,
kdy jde „pouze“ o dobře natrénovanou fyzickou aktivitu. V orientačním
běhu proto velmi často nevyhrává ten nejrychlejší a fyzicky nejlépe
vybavený běžec, ale běžec nejkomplexnější, který je schopný si i při
velké fyzické zátěži udržet schopnost rozumově řešit mnohdy nelehké
problémy.
Posílejte i své články, za virtuální a reálné odměny :)
Více ZDE
Foto (C) Hanča, patries 71
(C) Dlouhevlasy.cz, Hanča,
2012. Publikování části nebo celku na jiných webech je přísně zakázáno,
možné POUZE na základě písemného souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
|