Oáza básníků vzdálená povyku

[Anonymní]

Kdo rád oprostí se od vší vřavy světa
a záchranné sítě pro svou duši splétá
ze slůvek jež jako noční jasmín voní,
kdo před jejich kouzlem rád svou hlavu skloní,
u nohou svých možná spatří rukavičku
kterou suchopýr mi utkal při měsíčku
a ozdobil rosou nasbíranou v stráni.
Jejím prostřednictvím otevírám klání,
v kterém nemá próza žádnou moc a místo.
Jedinou zbraň volím - vázanou řeč čistou!
Dokážeš-li vládnout touto křehkou zbraní
nebo se chceš cvičit v jejím ovládání,
zvedni rukavičku víly potemnělé
a kde vlákno chybí, přidej nové směle!

[Káťa]

[Vlkun]

Tak jedna ze života, aneb Vlkoňovo velmi pozdní dopoledne

Himl Her Gott, velebnosti, já 'du blejt,
proč ty díry nejsou tam co mají bejt,
proč to dílo nezvedené nutí
v nervech vznikat prapodivné pnutí?

Aby husa kopla zpropadenou desku,
co zkřivila se as, neb co rychlostí blesku,
prv rovná jako vlas, teď opici má hezků,
jak křivonohý opilec.

Čerte vem si, honem, z oceli profily,
co šklebem hnusným tvář svou zkřivily,
když radostí se potrhati mohly,
protože, ó běse, nějak se mi ohly!

Návdavkem si přibal škaredé vrtáky,
stejně se jen lámou, raději na ptáky
dívati půjdu se, jenže, toť prosté,
holubům říkati mohu to po sté,
stejně sem lezou!

Balkon je za***ný a sýkorky v prachu,
zbyli jen holubi co neznají strachu.
Život ten bědný jim osladím trošku,
tipec jim zatnu, obstarám pušku!

Budím snad zdání, že žlučí mi cos pohlo?
To snad možné není, jak státi se to mohlo?
Vždyť srším optimismem, radostí se třesu,
láskou k světu všemu do nebes se vznesu.

Jo jo... když se daří, tak se daří.

[Vlkun]

A teď zas pro změnu někdo něco hezkého a kvalitního, OK?

[ilona]

tak tohle nesvedu ani kdybych se rozkrájela,ani pod pohrůžkou násilí bych neveršovala......

[Vlkun]

[Klarusa]

[Jazzy]

inspirováno obrazem od Hieronyma Bosche "Poslední soud".....


Ohně planou,

duše kanou.

Nenávist, ta zmije,

na oštěpu hněvu hnije.




Zmar a šílenství, podstata lidství,

všude se teď skví.

A ďábel sám do ohně přikládá,

hrůzný obraz předkládá.



V roli kata mlčky se tu baží,

hříšníky už v kotli dějin smaží.

Monstra lidských letor skučí,

zloba v nich jen pučí.



Dávno to již začalo,

nic se změnit nedalo.

Lidské zrůdy musí trpět,

z vrchu na to bude hledět.



Hlasy svých oveček slyšeli,

anděly pomsty seslali.

Krvavá dýka rozetla svět,

nemohla však uspět.



Lidstvo už se nepoučí,

lásce, soužití nenaučí.

Tak jest dáno,

na desce osudu psáno.



Prvotní hřích Evin,

dal svět plný hlubin.

Provází nás mnoho světů,

jako pozdrav temných květů.



Z vidiny ráje,

stala se tak báje.

Zanechala nám jen sen,

vrtkavý dubnový den.

...tolik mé dávné školní dílo....

[Káťa]

[lučnívíla]

jeeeee me to nepujde,ale tak to zkusim

Kapinka rosy vzala se tu
Sletla z duhy do krasnych snu
jak tanci si tu lucni kviti,
jak jasne slunce na ne sviti.¨

Ten sen nadherny,chtela bych vam dat,
to sladke lesni pohlazeni
at jste stastni a nechate se vankem vat
v duhove sneni