Poezie pro začátečníky (i pokročilé)

[Déscantes]

Jak tu padla slova o lit. teorii a o tom, co chtěl básník dílem říct...já myslím, že to se samotnou básní moc nesouvisí. Aspoň mě to nikdy nezajímalo a veškeré snahy druhých "vysvětlit" ostatním, jak to básník určitě myslel, mi přijdou trochu komické.
On se o to pokoušel třeba Nezval, už nevím kterou báseň přesně vysvětloval (dost možná nějakou svoji) a bylo celkem smutné, jak během jeho výkladu ta básnička ztratila jakékoli kouzlo.
Jinak pro mě je poezie mnohem víc pocitová než próza a všechny "výklady" a "vysvětlení" a "přiblížení myšlenky" atd. jí jen ubírají na síle a na dojmu.

[Lucy W.]

Přesně tak. To nejhorší, co se dá s básní dělat je ji vysvětlovat. Je to jako když rozkucháte hračku nebo zviřátko, abyste poznali, co je uvnitř. Nutnou podmínkou je zničení, usmrcení - není to původní myšlenka, nebo tedy je, je to ta pravda, ke které každý dojde.

A u Mickiweicze mi ani tak nešlo o jeho poezii, ale o ten výrok:-) Já Poláky moc načtený nemám, je to dostupností originálů i překladů. A. M. jsem teď chtěla začít, ale místo toho jsem se pustila do Jiřího Víchy (a začínám experimentovat s mým nemilovaným Nezvalem a taky musím pojmout toho Pasternaka, ale bez znalosti ruštiny je to mazec, ale ty překlady... no nic). Já totiž na poezii potřebuju zrcadlový překlad, jinak to moc nepoberu. To je poblém poezie, že jde překládat ještě hůř než cokoliv jinýho (btw. četli jste nějakýho Čecha v cizím překladu? To je něco!).

Jinak od Nezvala mě zaujala zatím jediná, no, říkanka.

V Praze u Zlatého hada
prodává se čokoláda.
Zlatý had
má ji rád.
Hade,
pojď si s námi hrát!
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[Morganna]

Lucy - no, tak takové říkanky si pamatuju To zřejmě něco vypovídá o mém IQ
_________________
Szła magiczka przez porębę, pogryzły ją żmije. Wszystkie gady wyzdychały i magiczka żyje.

[Déscantes]

[Klarusa]

[Lucy W.]

Jo, to je ten důvod, proč bych nemohla studovat češtinu. Popravdě, uvažovala jsem o tom, právě proto, že nejsem apoetická, ale pak jsem si řekla, že se nekamarádím s povinnou literaturou (absolutně) a právě teoretickým pitváním.
Co se básnické formy týče... Ono je to strašně smutný, protože i když jsou básníci, co mají své verše teoreticky vyřešené (Robert Graves), jiní píšou, jak je zrovna napadá (Viktor Dyk) a kdo to má pak chudák dekódovat.
Btw. Robert Graves je předmět mého mimořádného obdivu a to jsem od něj skoro nic nečetla (z poezie vůbec nic, když jsem viděla titul Blodeuweddův nářek, proklela jsem překladatele a výbor zahodila), ale člověk, který z nudy skládá bez papíru latinské hexametry... Toho nelze než obdivovat.
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[Lucy W.]

Další lekce: Jan Skácel je všeobecně oblíbený, uznávaný a jednoduše geniální. Tato je z básní pro děti.

ROZMLUVA

Rackové bílí nad vodami,
v jezeře štika veliká
díva se na svět jedním okem
a mlčí a nic neříká.

I kdyby třeba něco řekla,
ti bílí ptáci ve výši,
v blankytu modrém, v šumu křídel
tu štiku sotva uslyší.

A proto, děti, ona štika,
a je to ryba veliká,
mrzutě na svět poulí oko
a nic těm rackům neříká.

PS: Pošlete někdo svou oblíbenou báseň.
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[Bonemína]

Ehm... tak jsem to o té štice a rackovi četla a stále přemýšlela, jaký má asi v té básni smysl to P.S. Až po dlouhé chvíli mi došlo, že to není od Skácela, ale od Lucy...

Holt poezie fakt není má silná stránka
_________________
A co hadi, krtek a vypelichany sokol?

[kalakai]

Pro slzy z nebe,
pro vítr z hor,
pro lásku tebe,
já přemohl mor.

Pro krásu slunce,
pro jeho svit,
plakal jsem lehce,
hledal duše klid.

V míru a lásce,
smysl života jal,
avšak jen krátce,
než Bůh život mi dal.

Náhle tu stojím,
oděn v kůži své,
z prsu se kojím,
přisát k matce mé.

Vzpomínky marně hledám,
kde mír a láska je,
pleny už nemám,
škola mě tvaruje.

Mysl mou kroutí a ohýbá,
jak prohnou se záda má,
až kapitál zamává,
nad továrnáma.

Sedřen a unaven,
dnes i včera jsem,
kde je láska?
Kde je sen?

[kalakai]

jinak mám ráda básničky od Karla Plíhala