Komu sluší?

[Déscantes]

A vzpomínám na Metráčka - určitě vypadala lépe s delšími vlasy, po ostříhání mi připadala jako vyžilá jeřábnice, předtím to rozhodně bylo lepší

[teri007]

Oživuju toto téma se záhodou čím to, že někomu dlouhé vlasy moc sluší, vypadá v nich jako víla, upraveně, přirozeně a někomu nesluší, vypadá v nich že neměl čas jít k holiči nebo jako "ekošmudla" (což jsem jednou vyslechla, když jsem v kadeřnictví nechtěla ostříhat žádnou postupku či jinou "moderní" věc). Je to typem osoby? Obličejem? Oblečením? Nebo čím? Na netu nebo tady v profilech je spousta fotek žen v dlouhých sukních s dlouhými vlasy "bez střihu" nebo s copy, které vypadají krásně, elegantně, žensky. Mi se to tak líbí!!! Přitom já sama si často připadám v dlouhé sukni a rozpuštěných vlasech ne jako víla ani elegantně, ale jako alternativec a těžký ekočlověk a neupraveně...
Berte to jen jako můj názor, vím, že někomu se líbí dlouhé vlasy na všech a němomu na nikom, ale třeba se najde někdo, kdo sdílí můj pohled a napíše v čem "to" je

[Bonemína]

Pokud se někdo v dlouhých/krátkých/úplně jiných vlasech necítí, jen těžko v nich bude vypadat dobře. A lepší mít ze sebe dobrý pocit, než se snažit dosáhnout něčeho, v čem se cítím neupraveně.
Plus teda nějaká ta obecná pravidla estetiky v tom taky budou hrát roli
_________________
A co hadi, krtek a vypelichany sokol?

[Nicole]

Každý má jiný tvar obličeje a jiné rysy, plus je jiný typ osobnosti. Takže ty dlouhé vlasy musí být upravené v souladu s nimi. Pak sluší

[wensdy]

teri007: Pokud se cítíš neupravěně, bude tě jako neupravenou vnímat i tvé okolí. To jak na druhé působíš není jen o střihu a oblečení,ale i tom co "vyzařuješ" Ještli se hrbíš, krčíš a podobně, můžeš mít sebekrásnější šaty, ale nebude to vypadat hezly. A člověk, který se necítí ve své kůži má právě tendenci se hrbit (schovat) a pak to nevypadá hezky. prostě se obleč tak, aby ses cítila dobře

[Gore]

Ja som skôr za to, že ak sa v tom cítiš dobre a uvoľnene, asi ťa to nejakým spôsobom vystihuje, odráža to tvoje vnútro. Ak sa s dlhými vlasmi snažíš len vyzerať ako niekto, ale sama si tak nepripadáš, ťažko to môže robiť dobrý dojem. Asi každý by rád na sebe vylepšil/zmenil veci, ktoré sa v podstate vylepšiť/zmeniť nedajú a tak musíme žiť s tým, čo máme
Akonáhle sa človek s nejakým výzorom cíti uvoľnene, pôsobí prirodzene a teda dobre. Ono to totiž pridáva na sebavedomí. Napr. ak sa nejaká ženská oblečie do veľmi sexi minisukní a blúzok s výstrihom, pôsobí to aspoň na mňa vo väčšine prípadov skôr kŕčovito a štýlom "prosím, čumte na mňa a slintajte, lebo potrebujem zvyšovať svoje ego".

[Karmilla]

mne zas vravia, že vyzerám ako víla aj v nohaviaciach. a že som prirodzene pekná aj nenamaľovaná (na očiach linky, líčka, rúž a všetko )

ja zas asi neviem vyzerať tak nejak extra slušne a dospelácky (aj v elegantných šatách, s peknou kabelkou a výrazne nalíčená), no, každý má niečo

[teri007]

Karmillo, tvoje fotky jsou jedny z tech, ktere me prave privedly k tomu, ze nekomu dlouhe vlasy jednoznacne slusi, uplne k tobe pasuji.
Jinak mate pravdu, ze je to o tom, jak se clovek citi. A asi taky jaky "program" ohledne dlouhych vlasu ma v hlave. Jako dite jsem mivala dlouhe vlasy (rozhodne kratsi nez dnes) a mama mi vzdycky rikala, jak mi to neslusi, jak je mam neupravene (prirovnavala je - mozna z legrace - k ruznym hercum a sportovcum, kteri rozhodne nebyli vzor krasy a elegance) a at se necham ostrihat, to jsem asi v 10 letech udelala a od te doby jsem mela vlasy vetsinou na ramena plus minus. Az v poslednich letech jsem se rozhodla splnit si dlouhovlasy ideal. Ale asi to ve mne castecne porad je nekde v hloubce ten nazor autority, pritom ja sama si to vlastne nemyslim.
A taky je v tom taky rozpor mezi mou nespoutanou casti a casti, ktera chce mit vse usporadane, jednoduche, akoratni.

[Gore]

Nuž, tak to je potom jasné, keď ťa mama takto nakódovala, že sa s dlhými vlasmi cítiš divne... podobne vznikajú ľuďom v detstve komplexy. Možno by pomohlo, keby si sa o tom s mamou porozprávala, ak máš možnosť

[Meadow]

Je fakt, že rodiče v nás kódují mnoho věcí. Často úplně nevědomky či v dobré víře. Až se jako rodič děsím, co blbého nakóduju svým dětem já... Myslím, že u tebe, teri007, to asi bude jádro pudla, jak se říká.

Jinak k té image obecně... Je to těžké. Je to myslím opravdu o tom, co obléct a jak se učesat, namalovat (či nemalovat) atd. tak, aby se člověk cítil dobře, aby mu to slušelo a taky aby se to hodilo do prostředí, v němž se člověk pohybuje. A já třeba mám imagí víc, protože moje osobnost je směs. Jsem víla, jsem dobrodruh, občas se potřebuju schovat do pohodlných džín "bez image"... Každá má "osobnost" a taky různá prostředí, kde se pohybuju, vyžadují jiné oblečení a jiný účes (na vílu dlouhé sukně a spíš rozpuštěné vlasy, na dobrodruha radši kalhoty, ať můžu všude vlézt, radši staré oblečení, co můžu beztrestně ušpinit, vlasy radši stáhnout, ať někde "nezařvou" ). A například do kanceláře mám stále problém se obléknkout tak, aby to nebylo v rozporu s tím, co se ode mě očekává a zároveň korespondovalo s mou osobou... Myslím, že to je taky důvod, proč zrovna kolegové a kolegyně v práci mě mají za šedou myš, ačkoli taková (jak doufám a jak mám pocit, že mě vnímají lidé v jiných prostředích) nejsem. Možná se mi blýská i v té kanceláři na lepší časy - objevila jsem takový trochu jakoby pánský styl a cítím se v tom dobře, tak třeba to do té kanceláře půjde, ale na tomto poli jsem v začátcích.

Vím, že píšu hlavně o oblečení, což je trochu OT, ale myslím, že to souvisí. Že to, co ty prožíváš s vlasy, prožívám já s tím oblečením. Klíč je podle mě opravdu v tom, jak se člověk cítí, jestli je všechno tak nějak v souladu a co tím pádem člověk vyzařuje...