O adopcích

[lučnívíla]

[Káťa]

Promin Vílko, ale to je takova trochu naivni predstava... taky jsem mela kdysi takový "spasitelsky komplex", ale ono adoptovat deti neni jenom tak. Malo kdy si dite na novou rodinu zvykne(pokud to neni miminko) a vetsinou jsou to velke problemy. Znam ze sve praxe(socialni pracovnice v detskem domove) spoustu pripadu, kdy se ty deti s tou rodinou neszily-nebo to rodice nezvladnou. Navic deti, ktere jsou pravne volne jsou vetsinou romove a ty se v "bilych" rodinach opravdu velmi tezko adaptuji...

[Morganna]

[lučnívíla]

[Slunéčko]

Vílko, já si nemyslím, že by Ti to mohl někdo vymluvit, ale spíš bych tipovala, že za pár let se v Tobě něco změní, a Ty najednou budeš mít chuť pořídit si vlastní dítě. Příroda je v tomhle hodně mocná čarodějka...
Ale možná že taky ne. Kdo ví.

[Llucy]

[Llucy]

[Soufflet]

A zróvna u tebe vílko se mi zdá divné, že bys nechtěla vlastní mimčo Ty jsi ztělesnění přírody, takže nevěřím, že by se nějaký hlásek matky přírody jednoho krásného dne neozval

[lučnívíla]

Llucy ja vim,ze je to tam mnohem vic tezsi nez si dovedu predstavit,ale prijde mi to jako uzasna vec pomoci druhym,byt uzitecna.A hlavne to bylo receno jenom jako kdyby

jinak hodiny nejsou pro vsechny stejne,vzdyt to tu vidime i na tech nasich vlaskach,kazdy je individualita a s tim priroda hraje nadherne hry...takze zustanem u toho kdo vi a ja budu tise prosit aby se ve mne takovy pud neprobudil

[Fairy]

Luční sestřičko, i já bych se připojila spíše k realistickému myšlení ostatních. Jestliže už Káťa a Llucy nějaké zkušenosti mají, dá se očekávat, že nebudou úplně vedle. Já bývala jako ty, samý ideál, ještě dodnes ve mně ty spasitelské tendence přetrvávají. Děti mě také dlouho nezajímaly, přemýšlela jsem stejně jako ty. Ale jak je třícítka na spadnutí, začíná být zle.Víš, člověk se vyvíjí docela rychle, protože na jednotlivé úkoly vlastně nemá nikdy dost času. Každý čas v životě, každé desetiletí, je vyhrazeno určitým úkolům. A jakmile se některé nestihnou splnit, frustrace se hromadí a ve stáří je pak z toho pocit, že člověk nic nedokázal. Je vždycky dobré dosáhnout ASPOŇ NĚČEHO, ale hlavně by to mělo být v mezilidských vztazích. Pouhá kariéra vede k deziluzi obvykle také, sama to vidím kolem sebe.