Hypochondři celého světa, spojte se!!!

[Cris]

Hele, holky, nechci vám kazit vlákno, protože jsem hypochondr jen na půl úvazku. Většinou jsem v pohodě, ale pak někde něco čtu (ideální je při banálním příznaku čehokoliv sáhnout po domácím lékaři), to jsem schopná do půl hodinky si přivodit neodvratnou smrt na jazyku. Je zajímavý, že si přečtu všechny příznaky a vím!! jistojistě, že to je můj případ. Pak je ale někde odkaz na jinou možnou chorobu a tam to samé a než se naděju jsem prolezlá chorobami že se sama sobě divím jak je možný, že ještě držím pohromadě. Myslím, že jsem ale hypochondr sabotér, k lékaři nejdu dokud mě tam přesila nedotáhne. Celý život mám silný pocit, že někde ve mě číhá něco, na co ještě žabaři lékaři nepřišli, ale zároveň se bojím že jednou v ordinaci nebude sedět žabař a budu to mít spočítaný... Zrovna dneska řeším Parkinsona, kdybyste viděly ty ratlíkovský ruce! Zmatená jsem stále, paměť jsem někde zapomněla už dávno, téměř nemrkám a zdá se že začínám slintat. Moč ještě udržím.

[Soufflet]

Vy jste blázni!!!!
Já jsem asi nějaký opak hypochondra Když jsem byla u doktorky na preventivní prohlídce (po třech místo po dvou letech, ptz měla nějaký binec v kartách a zapomněla nás některé včas objednat), tak jenom kroutila a říkala hlavou a říkala, že jsem u ní prý naposled byla před třemi lety-na preventivce Nebýt těch preventivních dětských prohlídek, tak k ní chodím tak jednou za 5 let Nemocná (jako nějaká angína nebo tak něco) jsem nebyla ani nepamatuju, maximálně mě na chvilku něco přepadlo, den, dva si poležím a pak zas všechno ok. Alergii nemám žádnou, žádná část těla mi nechybí, zubní kaz taky nemám ani jeden, jsem holt nějak podezřele moc zdravá (a to se pak nemůžete divit, že nechápu, jak můžete řešit takové věci )

[Adluska]

Big problém...píchla jsem si třísku pod nehet a mám malou bouličku na noze, všici tvrděj, že je to zapouzdřený vazivo či co.....áchich co když je to rakovina a z tý třísky mi upadne prst??



PS:Já vám to řikala...

[*]

[Blondorezka]

Tak tak, hypochondr může být i velmi zábavná osůbka
Ale můůj drahý už mě začal oslovovat Ty můj chcípáčku... Já vždy napůl vážně napůl v žertu nahodím smutné oči a zlomeným hlasem pronesu- Aby sis to jednou nevyčítal... A ten prevít se rozchechtá. Ale má to výhodu, dokopala jsem ho aspoň k tetanovce, měl ji propadlou asi sedm let. A to je to kutil-nešika

[*]

Mno já moc hypochondr najsem ( teda ne doslova). svůj imunitní systém mám v pí** od tří let. Chronická revmatoidní artritida ( myslím, že sem to tu psala , ale to je jedno).
Problém nastane, když mě začne bolet něco jiného než klouby, to sem pak téměř hysterická. Už mi i párkrát doktoři řekli, že si vymýšlím, abych byla zajímavá. Zejména na plicním, alergologii ( mno mám alergickou rýmu a astma, ale jaksi mi nepřišli ma co ). Pak ještě urologie a kožní. Tady se prostě nedomnluvím. Jediný kdo mě bere vážně, jsou doktoři z ORL.
_________________
[url=http://www.TickerFactory.com/exercise/wKnrlto/]

[/url]

[egle]

[Slunéčko]

Takové úžasné téma a já ho přehlídla... a našla až teď. Hlásí se další hypochondr, skoro stoprocentní. O nemocech si dávno nic nečtu ani nehledám, abych je zase všechny nezažívala na sobě. Ale občas se stane že něco přečtu či zaslechnu omylem (třeba v novinách, článek s nevinným titulkem, a v něm popis zákeřné choroby), a už mě začnou pobolívat příslušná místa na těle. Většinou tak nějak akorát, ještě to není na to jít k doktorovi, ale ani mávnout rukou a říct si "to nic". Tak se několik dnů, týdnů až měsíců trápím, dokud si nenajdu další oblíbenou nemoc.
Mamka mi vždycky říkala, že to mám z toho, že "nic nedělám a jenom se pozoruju". A přítel je zase cvičený na uklidňování typu "to nic není, broučku". Jeho objetí docela pomáhá, pravda.
Nejhorší jsou naše kávové sedánky s kamarádkou - taky tak trochu hypochondrem - většinou sklouzneme k nemocem
_________________
www.psycholog-brno.com

[osminka]

Mám ráda sladké, takže největší hrůzu mám z cukrovky, vždycky se vyděsím, když víc piju nebo chodím na záchod. V poslední době jsem přibírala na váze a málo spala, tak je docela reálné, že si poškodím zdraví. A už dlouho bojuju s něčím, co jsem si myslela, že já mít nemohu a v knížkách jsem to přeskakovala. Ty nemoci jsou vždycky tak překvapivé.

[felcharka]

Na hypochondrii je expert drahá polovička. Nějak ho bolelo pod žebry a přišel mi drobet žlutý. No a od doktora se vrátil se z vítězoslavným:,,Mám rakovinu hlavy pankreatu, beru psa a dožiju někde na samotě." (vydedukoval to z malilinko zvýšených jaterních testů a bilirubinu, že by to mohl být podrážděný žlučník, ho nenapadlo ani náhodou). Tak jsem mu, v rámci psychické podpory, našla průměrnou dobu dožití -5 měsíců, popřála dobré dožité a otázala se, kdyže se stěhuje. Za pár dní se zklidnil, ale přišlo mi, že myšlenku na ca slivnivky opouští velmi nerad.