Můj začátek

zokynka · 81-160 Založen: 24.8.2008 Příspěvky: 119

Ahojky, už nějakých pár dní si to tady pročítám, nahlížím do vašich profilů, hledám rady, inspirace.. Tak bych měla o sobě taky něco napsat. Teda raději o svých vlasech, protože mám takovou zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit.

Jako malá jsem byla stříhaná nakrátko, v pubertě jsem se začala barvit a stříhat sama, takže účes ala kastrol vystřídal účas ala helma. Pak následovalo ještě různé experimentování, ale pokaždé jsem vypadala poněkud zvláštně. Až po škole jsem se odhodlala zajít k "šikovné" kadeřnici. To už mi stihly vlasy docela narůst, kadeřnice mi tam jen hodila melíry a ze mě byla konečně pořádná blondýna.

Jenže co jsem si při každé návštěvě vyslechla: "Ty máš tak hrozné vlasy, takhle dlouhé se mi těžko barví!" "Ty máš tolik vlasů, to je ale makačka!" No prostě po pár návštěvách u ní mé už tak nízké sebevědomí kleslo ještě níž: "Nejen, že já jsem hrozná, ale mám i hrozné vlasy." Tak jsem se vypravila ke své úžasné kadeřnici a nechala si své k pasu sahající vlasy ostříhat nakrátko. Nijak neprotestovala, ještě mi do nich přidala měděné melíry.

Já jsem byla v pohodě, říkala jsem si, jakého těžkého břemene jsem se zbavila. Jenže pak jsem začala v autobusu zezadu pozorovat hlavy českých žen - vystříhané a natužené na květák, v tmavých vlasech neladící proužky několika barev. Uvědomila jsem si, že kadeřnice uplatňují na zákaznicích své v učilišti naučené dovednosti bez ohledu na typ vlasů či osobnosti dané ženy. Odmítla jsem tento byznys nadále podporovat a doma jsem si celou hlavu přebarvila.

Jenže mé domácí přebarvení také nebylo to správné řešení, zakoupená měděná barva nevykazovala takové výsledky, jaké jsem od ní očekávala. Už jsem byla docela zoufalá a přestože jsem se se svou mamkou o svých vlasech nikdy nebavila, jednoho krásného dne mě lstivě zatáhla ke kadeřníkovi, k němuž ji inspirovala hlava některé z jejích kolegyň.

Návštěva u kadeřníka-chlapa pro mě byla noční můrou, zubaře se nebojím, gynekologa jsem ustála, ale aby se mi chlap hrabal ve vlasech, to se mi jevilo jako těžká zkouška. Jenže jak to v životě chodí - čím víc se něčeho bojím, tím víc to proběhne v pohodě - odcházela jsem od tohoto chlapa s trendy účesem a cool barvami.

Začala jsem k němu docházet pravidelně, vyklubal se z něho moc příjemný mladý muž a nikdy mi nezapomněl mé vlásky pochválit. Postupem času použitých barev ubývalo, naopak délky přibývalo, až jsem skončila u krásné přirozené barvy a délky do půl zad. Tento šikovný kadeřník vždy upravil tvar mého účesu, dobarvil odrosty, oživil barvu, ale do délky se nikdy nepouštěl, přestože já jsem se celá vložila do jeho rukou, nikdy jsem mu do toho nekecala.

Až jednou na mě přišla jarní depka, připadala jsem si nezajímavá, ošklivá. Ze všech časopisů se na mě valilo mikádo: "Victoria Beckham, módní ikona, objevila sexy účes!" následovaly další a další herečky, všechny v novém účesu byly tak sexy a IN!

Zašla jsem za svým kadeřníkem a nenápadně začala: "Chtěla bych nějakou změnu..." Jeho ženská intuice mu nejspíš našeptala, kam tím mířím a rezolutně prohlásil: "Nic se stříhat nebude, máte krásné vlasy, nechte si je dlouhé, dokud jste mladá!" S takovou odpovědí jsem jako platící zákazník nepočítala a totálně mě odzbrojila, nezmohla jsem se na slovo odporu.

Ještě mi to trvalo nějakou chvíli než mi došlo, že to jsou právě mé dlouhé vlasy, které mě můžou udělat sexy a já si v některých okamžicích začla připadat i krásná. Tomu kadeřníkovi nejsem vděčná jenom za krásné vlasy, ale především za nabyté sebevědomí. Moc si ho vážím a ráda k němu chodím, přestože kolegyně padají do mdlob, když se zmíním, kolik mě to stojí. Ale nikdo v mém blízkém okolí se nemůže pochlubit takovými krásnými dlouhými vlasy, jako mám já, a to mě dělá něčím jedinečnou, zajímavou, krásnou..

A to mě přivedlo sem na DV, každodenní péče o mé vlasy je jenom na mně a já jim chci už dopřávat jen to nejlepší. Snad jsem nikoho neunudila svým citovým výlevem Smile