o čárech a márech jen tak

[Anonymní]

Jinak jak je to se mnou: nevěřím na pohádkové bytosti ani na kouzla. Nevěřím, že lze udělat čáry máry fuk nebo něco omotat růžovou stužkou, a "ono se něco stane". To by bylo moc jednoduché. A že by toto dokázalo někomu podpořit sebevědomí? No, nevím...Mně tedy sotva. Věřím ve fenomény, které nebyly dosud vysvětleny, na které je lidský rozum nebo smysly zatím krátký. ale určitě bych tyto jevy neztotožňovala s něčím pohádkovým, ani je nepovažuji za nadpřirozené, protože jsou zřejmě zcela přirozené, jen my, lidstvo, nevíme, jak fungují. Dokud lidé nevěděli, že kometa je koule z prachu a plynu letící vesmírem, byla pro ně také nadpřirozená a věštila jim zlé časy. Toto už jsme prozkoumali, mnohé jiné zatím ne.

[Anonymní]

Abyste si nemysleli, že jsem jenom škarohlíd: vždy jsem byla velký snílek, ba zkoušela jsem kdysi i takováto triviální "kouzlíčka". NIKDY mi nepomohla ani v nejmenším, spíš mi přihoršila zklamanou nadějí, a já jsem se pak jen styděla za to, jak pitomá jsem byla. Ba ne, vždy jsem si s idealismem na tomto světě tvrdě nabila - ehm - ústa a život mě naučil dobře rozlišovat mezi krutou realitou a vlastním vnitřním světem. Fantazie je fantazie - ale skutečný svět má svá tvrdá pravidla a růžové obláčky se do nich nehodí. Některé kolize s nimi se dají přežít snadno, některé zanechají ránu nadosmrti. Je lepší se to naučit částečně oddělovat. Toť moje zkušenost.

[Kafin]

Souhlasím s Fairy.Fantazie,romantika a tak sou fajn věci když potřebujete uniknout ale ve skutečném světě se to považuje spíš za naivitu.Ale jako téma pro zajímavost je to pěkný

[Kopretina]

[Anonymní]

[Kafin]

[Clondyk]

Ahoj všichni , když pročítám toto téma, koukám, jak snadné je se dostat od romských osad a jejich pověstí a mítů až k drsné součastnosti...
nepřísluší mi hodnotit ani posuzovat jednotlivé příspěvky, ale vím jedno...
když mám všeho dost, vemu si v práci dovolenou, obléknu si na sebe svůj trempský mantl, zabalím tele z 2. světové a vyrazím ven do přírody, mobila nechám doma a oznámím, že přijdu tak za 5 dní a mizím na místa, která mám rád... když člověk jednou za čas vymění auto za vlak a kufr do práce za tele, žracák a kytaru, místo po asfaltu a kostkách se tiše pohybuje po mechu, trávě, či jehličí, místo hluku města a fabriky slyší pouze šumění lesa a sem tam nějakého toho ptáka v koruně stromu, je to pro mě asi to nejlepší, co mě může potkat... dneska kdo nejede alespoň 1 ročně k moři, tak jako by nežil - to jsou slova jednoho mého kolegy . pro mě je největším zážitkem to, že se ráno probudím pod vzrostlým stromem - když je krásně a nebo obtočený kolem malého smrčku - to když prší a svítí mi do očí první paprsky slunce...a nebo také kapky deště... to je asi to nekrásnější kouzlo, které znám... nebo pohled na noční oblohu plnou hvězd... při takových to situacích jde krásně snít a člověk zůstává realistou... pak se opět vrátím domů, dostanu vynadáno od své ženy, že bych na stará kolena měl již dostat rozum a ujistí mě, že v zimě mě již nikam nepustí... ale sama dobře ví, že půjdu... to je můj recept na odreagování a občastný "útěk" před tím, co se dnes nazývá moderní život...

[Ještěrka]

[Clondyk]

[Anonymní]