Homeopatika a celostní medicína

[Nicole]

píďalka ....
Já teď trochu obměnila sestavu, ať to není pořád to samé. Přidala jsem most, pluh, stoj na rukou a psychicky se připravuju na stoj na hlavě

Jinak homeopatika mi dost pomáhají. Třeba na nevolnost v buse, letadle atd.

[Virgo]

[Kataska]

Virgo, máš štěstí, upřímně ti závidím, žes přišla na původ a pohla s problémem. Vím přesně o čem mluvíš, protože už 10 let trpím těžkou formou atopického ekzému.

Ale teď z druhé strany: i při vší snaze najít příčinu se ta příčina nikdy nenajde, nebo se najde za hodně dlouho. A co s těmi roky před tím? Protrpět je s tím, že nechci zatlačovat příznaky, ale řešit příčinu? Vím, že někde příčinu ekzému mám a že by nebylo tak těžké ji odstranit, vím že na něco ty příznaky upozorňují a docela si zoufám z toho, že ani za těch 10 let aktivního hledání na to nemůžu přijít. A beru léky a ty se mi střádají v organismu a páchají ještě větší škody, než samotný ekzém - myslím tím čistě fyziologicky a do budoucna. Kdybych je nebrala a žila "čistě", už bych tu nebyla - psychicky bych ten ekzém prostě nevydržela. A kdyby vydržela, co bych si říkala za pár desítek let při zhodnocení svého života? Že jsem ztratila x let a trápila se jako pes, že mi to totálně zničilo nervy a část života. Díky bohu za ty léky, které řeší příznaky a umožňují alespoň trochu normálně žít a fungovat.
To samé se dá aplikovat na problémy při MS, na migrény a spoustu dalších silně obtěžujících příznaků.

Vím, co jsi chtěla říct, že doktoři často nemají snahu pátrat po příčině, ale já si myslím, že člověk, kterému záleží na svém zdraví a trpí tím dlouhodobě, začne tu příčinu ve většině případů hledat sám a je mu jasné, že léky nejsou východisko, pouze berlička, jak to přežít.
Kdybych měla takové problémy při MS, jako tu popisují holky, taky bych ty Ibuprofeny brala, než bych přišla na příčinu. Život je příliš krátký na to, aby se člověk trápil, i za cenu braní léků.

[Bambi]

Já používám různé čaje, dřív aromaterapii (tea tree a vesměs i levanduli, mám ale vždy doma), v kabelce nosím sprej Bachovu krizovou esenci, často používám tinktury Naděje. Se vším tímto mám dobré zkušenosti .

[Virgo]

Kati, rozumím ti, nicméně - právě proto, že se život nesmí promrhat. Můj osobní názor je ten, že za velkou množinou dnešních "civilizačních" problémů stojí současný životní styl, z velké části právě ta strava.

Domnívám se, byť to asi bude znít příliš... kontroverzně, že když je základem něčí stravy maso, kravské mléko (určené výhradně novorozeným telátkům, aby rychle fyzicky vyrostla a zesílila), cukr, vymletá bílá mouka a spousta velmi levných a ošizených potravin, nemůže být nikdy úplně zdráv. Snad jen výjimky, které mají dar velmi silné konstituce, vrozené špičkové imunity. Anebo se třeba hodně hýbou a tělo si i s tou špatnou stravou poradí díky jejich výborné psychické kondici. Takoví lidé podle mě určitě existují, prostě budou vesměs zdrávi, i kdyby opravdu zeleninu neviděli ani z rychlíku a denně obědvali ve fastfoodu. Ale jde spíš o výjimky - a spíše asi z řad minulých generací.

Třeba moje babička s dědou; taky jedí denně maso a uzeniny, nakupují nejlevnější zboží někde v Lidlu, mléčnými výrobky nešetří, vše si omastí, až to pak člověk cítí tři dny, ale jednak jsou prakticky neustále v pohybu na své zahrádce, kde tvrdě makají od března do října (a ve zbytku času obrážejí plesy, tancovačky, schází se s námi na rodinných oslavách apod. ), jednak jsou velmi pozitivně naladěni, a hlavně, v době jejich dětství to ještě nebyla až taková hrůza jako dnes, řekla bych. Minimálně se aspoň ještě vařilo z pravých surovin, a ne z chemických náhražek, i to mléko aspoň teda ještě připomínalo opravdu mléko, když už (a nebylo ve všem v dehydrovaném sypkém stavu obsaženo jako teď - viz etikety) a jogurt nevydržel měsíc, jedla se spousta obilovin atd., zatímco my vážně známe max. tak bílou mouku, nějaké ty přibarvené "celozrnné" housky nebo rýži, ale bohužel jen tu bílou. Jo, a kukuřici, ale taky ne v její nejprospěšnějí podobě.

Každý ať si najde vlastní cestu, jasně, nikomu nic nenutím, chápu i ty "berličky", ale osobně cítím třeba značnou odpovědnost za své budoucí děti. Vše není v mých silách podchytit a zaručit, to rozhodně ne, ale právě proto se pokouším ovlivnit aspoň to, co můžu (nebo spíš můžeme, protože kus svého já jim předá i manžel, že jo ). Přišlo by mi od nás sobecké mít dítě ve chvíli, kdy bych věděla, že nejsme zdrávi, že můžeme přenést geneticky jakoukoliv zátěž - a pak to půjde pořád dokola. Bludný kruh. Děti to pak znovu předají dál atd. To si nemůžu vzít na triko... V mém případě stačil rok léčebné makrobiotiky (ta "běžná - denní" je pak taky trošku jiná), aby se tělo zbavilo nahromaděných nánosů všeho toho svinstva z dřívější "běžné" stravy, stresu, léků atd. A vůbec to psychicky nebolelo tolik, jak by se mohlo lidem zdát... Ze začátku ano, však jsem psala, že jsem byla skutečně závislák, denně dvě tři čokotyčinky, tropické ovoce (vůbec mě nenapadlo, že se jmenuje tropické právě proto, že je primárně nejspíš určeno do tropických oblastí a mě zvláště v zimě opravdu moc neobohatí, naopak mě ochladí, zahlení apod.), luštěniny ano, ale v nepřijatelných kombinacích (bohužel toliko profláklá jídla typu hrachová kaše s párkem, vejcem apod.), perlivé rádoby zdravé ochucené minerálky, jogurty, tvarohy a tak dále, prostě jak říkám, běžná strava. Doporučována "předními výživáři" i všemi reklamami. Jenže jde to i jinak a výsledky za to stojí - hlavně jsou pak trvale udržitelné, a to i v případě, že člověk občas klidně z té zdravé linie odbočí, protože důležité je to, co jíme nejčastěji, ne co slupneme příležitostně.

Už jsem se asi rozepsala příliš moc, nechci tolik spamovat a otravovat věcmi, které třeba mnohé vůbec nezajímají (byť jde o mou vlastní diskuzi vlastně ). Navíc je toho tolik, co s tématem souvisí, vše je strašně moc propojeno a dalo by se o tom psát snad hodiny.

Zkrátka abych to shrnula, osobně jsem dala přednost změně stylu, která chvíli "bolela", ale dnes už mi tak přešla do krve, že mi máloco z předešlého stylu chybí, člověk se prostě vyčistí a s ním i jeho chutě, opravdu, a to právě proto, že nechci žít život, kdy si musím každou chvíli něco chemického zobnout, abych se nekácela bolestí jako dřív, kdy bych pořádně nemohla ani cestovat autem, kdy musím léto prosmrkat kvůli dvěma alergiím, jimiž jsem od narození trpěla (a jsou pryč!), atd. Mnozí si myslí, bůhvíjak s manželem trpíme, když vaříme a pečeme trochu něco jiného (přitom spousta pokrmů je velmi podobných jako ty "normální", jen se použijí kvalitnější nebo trochu jiné, podobné suroviny), argumentují tím, že život se má naplno užít, ale... záleží na úhlu pohledu. Mně přijde, že jsem spíš živořila předtím. V tom začarovaném kruhu problém-nemoc-léky-nemoc-léky-problém-nemoc......

Držím každopádně moc palce, Kati. Znám několik lidí z řad makrobiotiků (jo, těch lidí, o nichž každý tvrdí, jak moc jsou bledí, neduživí, vychrtlí, nemocní, ..., přičemž veškerá znalost makrobiotického stylu života plyne ze strašidelných historek typu "já mám známýho a ten zná někoho, kdo měl kamaráda makrouše a ten na tom byl strašně blbě a nakonec umřel!'", popř. z velmi "seriózních" pořadů typu Výměna manželek či Ordinace v jakési zahradě, kde je hlavním cílem dotyčné jedince vykreslit co nejhůře a jako "špatný příklad pro ostatní"), kteří právě s ekzémem značně zabojovali, i když to málokdy trvalo nějak krátce. Je to běh na dlouhou trať, ale v poměru s délkou života pořád časově zanedbatelná investice. Samozřejmě ti fandím i bez makrobiotiky, netvrdím, že je to jediný směr k uzdravení nebo ten nejlepší stravovací směr na světě. I když si i tak myslím, že bez menší či větší změny stravy to nejde v případě žádné nemoci. To, co jíme, nás prostě ovlivňuje, někoho víc, někoho míň.

Kdyby to někoho opravdu zajímalo a chtěl si udělat bližší názor, pak doporučuji např. právě vycházející knížku BioAbecedář Hanky Zemanové, knížku, která shrnuje ta nejzásadnější fakta a představuje určitý "návod", jak spoustu problémů vyřešit nebo jim předejít (a není to makrobiotika, i když základní principy jsou podobné ). Na trhu je i první díl, BioKuchařka, taky fajn počteníčko, žádné striktní zákazy typu "běda, jestli ještě někdy vezmete do pusy mléčnou čokoládu, čerta na vás!", vše je naopak podáno velmi lidsky a nenásilně. Pro lehce otrlejší pak doporučuji knížky jako PRAVDA O MLÉCE, JAK JI POTVRZUJE VĚDA, nebo Jak jsme klamáni, Radost z jídla atd. Tam to určitě uměli napsat lépe než já tady a mají to vědecky podložené, já "jen" vlastní zkušeností (btw, určitý druh ekzému jsem měla zhruba 10 let taky, něco jako lupenku).

[Klarusa]

[Virgo]

[Klarusa]

[Virgo]

[Kataska]

Virgo, píšeš to moc hezky, je vidět, že máš osobní zkušenost, jenže...
Za 10 let jsem toho zkusila hodně, včetně makrobiotiky, detoxikace různými metodami (nebude je rozepisovat, asi je stejně znáš) jsou pro mě zcela samozřejmé a jsem v podstatě úplně zdravý člověk, až na tu pekelnou alergii. Někdy to není ve stravě, ve způsobu života, někdy prostě nevíme, v čem to je, možná v psychice, můžu se jen dohadovat, ale po tu dobu musím fungovat, pracovat a aspoň mít minimální pocit že žiju, ne že jen přežívám. Někdy to není tak jednoduché, že nasadím makrobiotiku, změním styl života a myšlení a všechno si vyléčím...