Čeština spisovná i nespisovná

[*]

[Lily]

[Titania]

Ad větný rozbory: já sice měla v češtině taky radši slohy, ale větný rozbory mi nijak nevadily. Spíš jsem je brala tak trochu jako nějaký rébusy, něco jako v matice rovnice (a zažívala jsem takový to uspokojení, když všechno zapadne do sebe a vyjde to správně, teď si to užívám u sudoku - holt magor a hračička, no ).
Ale pořádně jsem rozbory ocenila až později na vysoký, když jsme dělali částečně na pozadí češtiny gramatiku jinejch jazyků - za pomoci rozborů ty rozdíly ve větný skladbě byly úžasně názorný, člověk jenom kouknul, viděl a pochopil. A i na těch nižších stupních se s pomocí větnejch rozborů učíme líp vnímat jazyk jako určitou strukturu nejenom na úrovni slov. Jenom možná není úplně šťastný řešení na to při výuce klást až takovej důraz. Občas jsem na základce i na gymplu mívala pocit, že čeština není nic jinýho než rozbory - a to jsem patřila k tý menšině, kterou v rozumným množství rozbory bavily a nedělaly jí problémy. Všeho moc škodí...

[egle]

ježiš, já jsem asi fakt exot... mě rozbory nijak nevadily, mě totiž nevadilo ve škole skoro nic... jediné, co jsem nesnášela bylo, když jsem se musela cokoli (do jakéhokoli předmětu) naučit nazpaměť, to jsem bojkotovala, protože mi dodneška příjde naprosto zbytečné se cokoliv učit zpaměti... a odmítám to dělat doteď... ale když jsme se učili cokoliv jinýho (třeba něco, co podporuje přemýšlení - tzn. i ten větný rozbor), tak jsem neměla a nemám nejmenší problém - i když jsou to někdy věci, které už v životě nepoužiju...

[Klarusa]

Tak větné rozbory mi nějak zásadněji nevadily, navíc větné rozbory na střední byly jen slabým odvarem toho, čím nás obšťastnovali v syntaxi na výšce Je ale tedy fakt, že takové ty "špeky" už jsem docela úspěšně zapomněla, neb je nijak zásadněji nepotřebuju, a pokud na ně narazím sem tam při korektuře (třeba kvůli správnému umístění čárek), musím je hledat znova a znova...

[Sidonie]

Když mi kamarád vyprávěl co mu lidi říkají do telefonu na konci hovoru, tak jsem mu nevěřila. Ale včera jsem se na vlastní uši přesvědčila, že je to pravda. Jedna paní šla po ulici a dost hlasitě telefonovala a žádala někoho, aby ještě chvíli počkal, že hned dorazí. A než se rozloučila, tak prohlásila: "hodnej". Jsem z toho byla lehce v šoku. Co to má jako být?? Zní mi to jako poplácání po hlavě, takový úlisný. Setkali jste se s tím??

[egle]

Já jsem si dneska všimla, že se tu v jednom vláknu nějak pomnožilo slovo VYKOMUNIKOVAT a tak se divim... nikdy v životě jsem se s tim nesetkala a upřímně se mi moc nelíbí (ale zas já si zvyknu na kde co )... a taky se chci zeptat: Kde jste k tomu slovu přišli?
(dik a nemyslim to zle, jenom se divim )

[Klarusa]

[egle]

[Blondorezka]

Tak čeština mi vždycky šla, hlavně sloh jsem milovala. Mám potíž se správným umístěním čárek ve větě(souvětí) a občas, hlavně když jako tady na pokecu píšu rychle a myslím hlavně na obsah a méně na formu, tak popletu třeba s a z na počátku slova. Doufám ale, že velké hrubky ze mě nepadají ani v kalupu Mluva reportérů a moderátorů je hnus(čest nemnohým vyjímkám).Máma je reportérka v Českém rozhlase, a já jsem od mala byla v mluvení "honěná"(Výslovnost, neříkat různé extra patvary, nespisovně jsem samozřejmě mluvila, ale ne vysloveně chybné výrazy). Nejsem ale žádný fanatik a když třeba klepu s kámoškama, tak taky drmolím páté přes deváté(někdy i tady, uznávám). Ale když někdo čte zprávy a mluví jak v hospodě, je to humus.

Strašně mě tahá za uši, kolik lidí co veřejně promlouvají, neumí správně zacházet s vysokými číslovkami. "Připomínáme si šestsetpadesátpáté výročí založení..." z úst primátorky města při slavnostním projevu je humus. (Snad šestistépadesátépáté)

Prostě co je tak nějak jedno mezi kamarády by na nějakém oficiálním projevu vážně nemělo zaznívat.Ale sem chodím relaxovat, tak nějaký ten patvar snad přežijete