Změna účesu kvůli partnerovi - co vy na to?

[Lahoda]

Já si vždycky přála být tmavovlasá, ale bývalý přítel mi zakazoval se obarvit. Ten současný mi to kdysi schválil, tak jsem do toho šla. Ale bohužel mi to hrozně ničilo vlasy, tak jsem se zase vrátila složitou cestou zpět k blond barvě. Můj drahý se mi potom přiznal, že se mu ta hnědá hrozně líbila, protože se mu líbí tmavovlasý holky, že blondýnky moc nemusí. Uznal však, že je lepší, když mám svoje zdravé vlásky, a že je hloupost si je nějak ničit. Takže jediné, kvůli čemu remcá je to, když si je trochu zkrátím
Paradoxní hlavně je, že někdo, komu se nelíbí blondýny se mnou-blondýnkou, oslavil ve středu čtyřleté výročí a očivině mu teda na té barvě vlasů vůbec nezáleží. Ono to totiž o tom není, a jestli má nějaký chlap opačný názor, tak asi není něco v pořádku...

[hankabar]

Taky bych vedle sebe nesnesla takového s prominutím namyšleného floutka že je hezký... Nazvala bych to spíš do sebe zahleděný, sobecký narcis. Tak na mě z toho vyprávění působí
S mým přítelem máme krásný vztah, často si děláme radost. Už mi kolikrát řekl: já chci, abys byla spokojená. A já pro něj chci to samé. Když má jeden z nás přání, které ten druhý z nějakého důvodu nemůže nebo nechce splnit, tak si to vysvětlíme, a je to žádné nátlaky, nebo poukazování. Máme se rádi takoví, jací jsme, a je to paráda

[Blondorezka]

Teda, mě ten dotyčný taky přiijde kapku jako narcisek. Ale tak každý má něco a jestli je jinak prima... Navíc je sice fakt, že chlapa nezměníš, ale kapku "vychovat" to jde
Jinak k tématu- připadá mi vpořádku, když dá partner najevo, co se mu líbí (ať už v sexu, oblékání, úpravě vlasů, líčení...). Ale říct to jednou a ne to omílat dokola a naléhat- Začal s Tebou chodit, tak se mu asi líbíš, ne???
V tomhle je můj v pohodě. Mívala jsem sedmnáct let ježka(o ano, teď zažívám jakýsi comming out ) a pak jsem to nechala dorůst na mikádo a nějak jsem neuvažovala o dalším růstu. Pak jsem začala chodit s drahým a věděla (z období "oťukávání"), že se mu líbí dlouhé vlasy. Tak jsem si řekla, že je zkusím nechat dorůst, protože se to líbilo jemu a já k tomu ze začátku měla neutrální postoj-jo, zkusím to, ostříhat se můžu vždycky. Po čase mi začal vlásky chválit... No a tak jsou teď do půli zad a možná půjdou dál. Protože se líbí jemu a mně už taky.
Ale kdyby na mě nazačátku vybalil, že prostě "ať si nechám narůst vlasy, že se mu krátké nelíbí...", tak mi to tak znechutí, že u mikáda tvrdošíjně zůstanu.

[snopinka]

Můj přítel taky nemá rád blondýnky..a paradoxně začal chodit se mnou, která blondýnka byla:) po čase jsem zjistila, že se mu líbí tmavovlasé holky (jeho bývalka měla černé vlasy po ramena), takže jsem svoje začala barvit hnědou hennou a chci je mít co nejdelší, ať jsem lepší než ona:D a líbí se to jak mně (víc než moje blond vlasy) tak mu, takže jsme oba spokojeni. Ale vím, že i kdybych se vrátila ke své původni barvě vlasů..tak se na jeho vztahu ke mně vůbec nic nezmění.

[pinkalinka.p]

U mně je to jak u Blondorezky. Když mě můj milý potkal, měla jsem škaredé, roztřepené vlasy po ramena nebo kousel pod. Pak jsem se nechaa ostříhat trochu a jak to mělo tavr, líbilo se mu to. Pak to nějak rostlo až do délky, jak mám nejdelší vlasy v galerce. Pak jsem to šmkla nejdřív sama na mikádo s afinou, jakou mám i teď a pak to upravila kadeřnice. Jako když jsem si dala psáci, vyfoukala přes kuladý kartáč, tak mi to slušelo a byla jsem zajímavá a klukum se aj líbila. Aj jemu. Ale občas tak prohodil, ať si je nechám narůst. Ale neříkal to po projití kolem dlouhovlásky. Tak jsem to postupně tak nějak přijala a už je chci taky dlouhé. A on mi občas řekne, m´že se mu zdají nějaké delší To potěší. Sice s tim, jak blbnu tady na dv.cz, biohar a podobně moc nesouhlasí, ale nekecá mi do toho.
A myslim si, že po mněsíci chození by z tebe měl být pořád ještě okouzlený a nemělo by mu napadat tě měnit. Ale tak každý je jiný a pokud se mu opravdu hodně líbí krátkovlasé holky, je to pochopitelné. Ale nedej se, pak by tě to mrzelo! Máš vlásky moc pěkné!

[pinkalinka.p]

[Blondorezka]

V poho

[*]

Já za sebe říkám tůdle. Nikdy mi žádnej pán nestál za to, abych je měnila.

[Allean]

Kvůli partnerovi bych účes neměnila, takhle si mě našel a tak to bude...když budu chtít vlasy zkrátit, obarvit, sestříhat nebo cokoliv, tak to udělám...ale proto, že chci já, ne, že je to něčí přání...

[Meadow]

Taky bych to viděla tak, že když měnit účes, tak to musím chtít i já. Například polovička může dodat odvahu, když je to moje tajné přání a netroufám si (můj případ - nevěřila jsem, že můžu mít i delší vlasy než "na kluka", v dětství mi to všichni říkali, ale když jsme spolu začali chodit, tak mi muž řekl, že by rád viděl, jak vypadám v delších vlasech a to mi dodalo odvahu zkusit nechat narůst aspoň na mikádo). Nebo pokud je mi to celkem jedno, tak proč jeho přání nevyhovět...

Ale dělat něco proti své vůli jen kvůli druhému, to se podle mě nevyplácí - až opadnou růžové brýle zamilovanosti, mohla bych si to začít vyčítat... a případně taky jemu. Zažila jsem na vlastní kůži - překecala jsem muže na něco, co bylo proti jeho přesvědčení, a když jsem viděla, jak se trápí, vycouvali jsme z toho. Nestálo mi to za to, i když bych si to jinak moc přála. Bylo totiž otázkou času, kdy vyplave na povrch výčitka "do čeho's mě to uvrtala?!" Rozumné vyhovění partnerovi a rozumný kompromis ano, lámání přes koleno ne - toť můj názor.