Knižní ukázky

[ilona]

Černý obelisk- Erich Maria Remarque

[ladyquerida]

Tak to bylo rychlé Správně jste poznali, že ukázka je z knihy Černý obelisk od Remarquea.

Pokračovat může ilona.

[ilona]

Tak jo ... něco tematického


Byl klidný Štědrý večer. Normálně bývá na policejní stanici boží dopuštění, až do večera,ale dnes vypadala celá stanice nezvykle klidně. Nezvonily telefony. Neklapaly psací stroje. Žádný z obchůzkářů nechodil po schodech a neptal se, jestli někdo náhodou nemá uvařené kafe. Jen sám XXXXX seděl za svým stolem a pročítal zprávu, kterou právě napsal a snažil se ji vylepšit. Našel chybu, a tak opravil původně „otbrojenou loupež“ na „ozbrojenou“. Přeškrtnul překlep kuličkovým perem a dal těžkému zločinu správný název. Ozbrojená loupež. Malý obchod s alkoholem na Culver Avenue. Chlap vešel dovnitř s 357 Magnumem a prázdným sáčkem od brambor.
Majitel měl naštěstí tichý, ale fungující alarm napojený na policejní okrsek a tak ho dvě uniformované hlídky zatkly a dovedly na stanici.
XXXXX oddělil kopíráky od tří kopií, bílou do nejvyššího košíku, růžovou do nižšího košíku, originál pro XXXXX v kanceláři, žlutou pro
poručíka. Podíval se na hodinky. Deset třicet. Dnešní vánoční směna by mohla skončit ve třičtvrtě na dvanáct, možná i trochu dřív. Byl přece
Štědrý večer.
Bože, všude kolem byl takový dokonalý klid. Zvedl se od stolu a přešel kolem řady vysokých pořadačů, oddělujících menší část místnosti, tak
trochu ztracené v rohu naproti vyšetřovací cele. Tak klidnou noc, jako je tato, můžeš celou prospat v práci.

[Portos]

To je neskutečně známý. Ale nevím, co to je. (Akorát mám pocit, že jsem to spíš viděl jako film. Je to možný?)

[ilona]

[astrid]

Neznám, ale ukázka mě docela chytla. Jsem zvědavá na odtajnění. (Momentálně by se mi hodilo zabrat se do nějaké pěkné detektivky - teda aspoň tak se zatím žánrově ukázka tváří...)

[ilona]

Astrid ...jojo, je to detektivka.

Napověda autora: v českém filmovem zpracovaní jedné z mnohých knih tohoto autora hral jednu z hlavnich postav Josef Abrham.
Autor nepsal pod jedním jmenem...jedno jméno, druhé jméno....k tomu vlastní jméno...

Nápověda nazvu knihy:

https://m.youtube.com/watch?v=9bwHdBKbhb0

[ilona]

Nápověda č.2 - i se jmény hlavních postav.


„Tak můžete si, prosím, přijít sem lehnout?“ naléhal lékař. Maria se opřela o loket a pomalu se zvedla ze židle. Chytla se nejbližšího Klinga a
pomalu se nechala odvést k dece. „Jen, klidně,“ řekl. „Všechno bude v pořádku.“
Hawes se vrátil s konvicí horké vody. „Kam ji chcete...“ začal, ale Maria s lékařem zrovna zmizeli z dohledu, za stěnou obrovské skříně. To
bylo tři minuty před půlnocí, tři minuty do konce Štědrého dne.
Zpoza skříně bylo slyšet jen Mariino těžké oddechování a lékařovo stálé ujišťování, že všechno bude v pořádku. Chlapec vytřeštěně zíral na
hodiny, tři minuty do půlnoci a on je ještě pořád tady. A za skříní se šestnáctiletá dívka a nezkušený lékař snaží přivést jednoho nevinného
tvora na tento svět.
Náhle se ozval ostrý křik za skříní. Obě ručičky na hodinách stály vzpřímeně.
Byla půlnoc.
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Parker. Z jeho hlasu zněla obava.
„Krásný chlapeček,“ řekl lékař, jako by si opakoval větu, co slyšel někde v televizi. „Kde je ta voda? A podejte mi nějaký ručník. Máte pěkného
a zdravého chlapce, slečno,“ řekl Marii a přikryl ji druhou dekou.
Hawes mu podal konvici s horkou vodou. Carella utrhl papírový ručník z věšáku nad umývadlem.
„Trochu vám ho umyju, slečno,“ řekl lékař.
„Máte pěkného chlapečka,“ oznamoval Meyer Jozému, usmívajíc se.
Jozé přikývnul.
„Jak se bude jmenovat?“ zeptal se Kling.
Černoch, který nepromluvil od chvíle, kdy vstoupil do strážní místnosti, řekl náhle hlubokým a jasným hlasem: „Hle panic zplozen byl a narodil
se syn, a jeho jméno bude znít Emmanuel.“
„Amen,“ uzavřel Knowles.
Detektivové se nahrnuli kolem skříně, vzadu zůstal jen Carmody. Mohl tedy klidně a nepozorovaně odejít, ale neudělal to.

Místo toho vzal nejdříve nákupní tašku s marihuanou, o kterou se hádal s Knowlesem a kufr, který získal Kling, když chytil černocha. Odnesl je k
dece, kde Maria ležela s dítětem na prsou. Poklekl k ní. Ponořil ruce do tašky, nabral plné hrsti bílého prášku a posypal jím deku. Potom
otevřel kufr. Vyndal z něj všechny ty zlaté prsteny, stříbrný podnos, náramky, náhrdelníky a všechny ty rubíny, diamanty a safíry se třpytily v
slabém světle rohového okna, odrážejícím se od sněhu.
„Gracias,“ šeptla Maria. „Muchas gracias.“
Carella, stojící u otevřeného okna, se podíval na oblohu, odkud se stále lehce snášel sníh.
„To není špatné jméno,“ řekl Meyer Jozému. „Emmanuel.“
„Bude se jmenovat Carlos,“ řekl Jozé. „Po mém otci.“
Carella se otočil pomalu od okna.
„Co čekáš, že tam uvidíš?“ zeptal se Parker. „Betlémskou hvězdu?“

[Portos]

No, tak mi to prve připomnělo něco jiného, protože tohle tedy neznám.

[ilona]

Pořád nikdo nic?