Knižní ukázky

[seelya]

mrzí ma to zdržanie... do tohto vlákna nechodievam, takže som vôbec netušila, že sa odo mňa čaká, že sa zapojím

v každom prípade vďaka za štafetu, tu je ukážka:

"Jsi vzdělaný člověk. Víš, že nic takového jako démoni neexistuje." Bast se děsivě usmál. "Jen můj druh." Přiblížil se ještě víc, Kronikář cítil z jeho dechu květiny. "Nejsi dost moudrý, aby ses mě bál tak, jak bych si zasloužil. Neznáš ani jedinou notu z hudby, která mnou hýbe."
Potom se Bast od Kronikáře odtáhl a odstoupil o několik kroků od jeho lůžka. Zůstal stát na rozhraní světla a tmy, rozevřel ruku, železný kroužek spadl na dřevěnou podlahu a tupě zařinčel. Po chvíli se Bast pomalu, zhluboka nadechl. Prohrábl si rukama vlasy.
Kronikář zůstal na místě, bledý a zpocený.
Bast se sehnul, zvedl železný kroužek za přetržený provázek, který obratnými prsty znovu zavázal. "Poslyš, není důvod, abychom nebyli přátelé," pravil věcně, obrátil se a podával náhrdelník Kronikáři. Oči měl opět lidsky modré, úsměv vřelý a okouzlující. "Není důvod, proč bychom neměli všichni dostat, co chceme. Ty dostaneš svůj příběh. On ti ho bude moct vyprávět. Ty se dozvíš pravdu. On si vzpomene, kým doopravdy je. Všichni zvítězí a rozejdeme se každý po svém, spokojení jako broučci."
Kronikář se natáhl po provázku, ruka se mu trochu chvěla. "A co dostaneš ty?" zeptal se vyschlým šeptem. "Co z toho chceš získat ty?"
_________________
Co víme o lásce? Láska je jako hruška. Hruška je sladká a má určitý tvar. Zkuste přesně definovat tvar hrušky.

[Nicole]

Řekla bych, že Kronika královraha díl druhý, jehož díl třetí asi nikdy číst nebudeme. Ale možná se mýlím.

[Portos]

Tak tady jsem mimo.

[Klarusa]

Jo jo, to bude Rothfuss, akorát z hlavy teda netuším jestli 1. nebo 2. díl.

[seelya]

zjavne som to tu zabrzdila
celkom som zabudla, že som dávala ukážku, pardon

dievčatá mali pravdu, naozaj je to meno vetra od rothfussa
o ďalšiu ukážku prosím Nicole
_________________
Co víme o lásce? Láska je jako hruška. Hruška je sladká a má určitý tvar. Zkuste přesně definovat tvar hrušky.

[Nicole]

Tak jsem to pro změnu zbrzdila taky

Takže honem pílím s ukázkou:

Na Hromnice se znovu ochladilo. Druhý měsíc v roce býval vždycky studený. V té době už ve vesnici pomalu docházely zásoby, i když lidé šetřili, jak mohli.
„Včera kolem pobíhali vlci,“ hlásil jeden z chlapců, když se vrátil domů. Smrákalo se a Dorotka u pece připravovala kotel polévky. Objevily se i další děti.
Kdosi oznámil: „S bratry jsme se rozhodli, že budeme v noci hlídat, aby se vlci nedostali až k nám. Nesmíme je za žádnou cenu pustit do stáje.“
„Dá se vlčí maso jíst?“ zeptala se Maruška. Bylo jí osm let a spolu s Joštem a Damiánem byla nejstarším Jindřichovým vlastním dítětem. Marušku měl s Barborou, ta zemřela na mor, Jošta s Cecílií a Damiána s Dorotkou.
„Je otrávené,“ vysvětloval Vítek, vytáhlý kluk, který byl nejstarším dítětem v domě poté, co se odstěhoval Matěj a někteří další sourozenci. Matěj žil v sousedství, kam si odvedl Matyldu, dalšího sirotka, který v Jindřichově domácnosti vyrostl. Oba se k nevlastnímu otci stále chovali s velikou úctou. Za to se stal kmotrem jejich prvního dítěte.
„A jak víš, že je otrávené? Tys ho někdy jedl?“ dorážela Maruška. Na rozdíl od své vážné matky byla smíšek.
„Jak tě to napadlo?“ podivil se Vítek.
„No, že máš nos protáhlý jako vlčí čenich,“ zasmála se.
Byla to trochu pravda, Vítek ho měl ze všech dětí rozhodně nejdelší. Neurazil se však a dobromyslně začal vysvětlovat: „Na tom není nic k smíchu, je to dar od Boha. Díky němu ucítím věci, které jiným uniknou. Něco jako když čenichá pes. Teď zrovna cítím, že ses dneska pořádně nemyla.“
Maruška na okamžik zrudla, protože pravda byla, že se mytí vyhnula. Byla taková zima, že se jí do toho vůbec nechtělo, ale myslela si, že si toho nikdo nevšiml. Došlo jí ihned, že Vítek to ví, ovšem nikoli díky svému nosu, ale proto, že ji prostě pozoroval.
Než však stačila vymyslet pádnou odpověď, zeptala se Cecílie starostlivě: „Mrňata, kde máte Kunhutu?“
Kunhuta byla nejmladším dítětem. Byly jí čtyři roky, její matkou byla Dorotka, ale rozmazlovali ji úplně všichni.

[*Housenka]

Toto jsem určitě nečetla ...

[Portos]

Já taky ne.

[ladyquerida]

Taky ne, ale zaujala mě

[ilona]

Vůbec nevím, určitě jsem nečetla.