Poezie pro začátečníky (i pokročilé)

[Lucy W.]

Takže byla to Anna Andrejevna Achmatova. Jedna z nejlepŠích světových básnířek. Rusko 1889-1966. Konkrétně tahle báseň by měla být z roku 1945, ale nedaří se mi dohledat originál, tak si nejsem docela jistá. (Jestli rozumíte bukvám, můžete to zkusit sami na http://ahmatova.ouc.ru/. Biblioteka poezii. A nebojte se, ač jsou to ruské stránky, jsou absolutně bez porna:-)) Momochodem, já rusky neumím, ale naučila jsem se bukvy, abych si mohla číst Bloka v originále a plánuju i Pasternaka, protože ty překlady jeho poezie zatím nic moc). Já si oblíbila celou tuhle předrevoluční generaci.

Co se týče prokletých básníků, ti se mě nijak zvlášť nedotkli. Baudelaire docela šel, Rimbaud mě minul, Verlaina můžu v rámci mé obliby Františka Hrubína.

A staré země stejné jedy mísí,
jež na ubohém Lelianu kdysi
zkoušela, až mu otevřela hrob,
a zahalen do Verlainova pláště,
bez jeho srdce, něhy, lásky, záště,
jan aby zpíval, zpívá básník Job.

A Jiřího Ortena celkem beru, ale asi jsem se nepotkala s moc reprezentativními výbory, protože mi jeho verše příjdou prostě začátečnické. Jako ve smyslu, že v jednadvaceti tak píše skoro každej. Ale je to jen můj pocit, já nejsem absolutně odborník.

Tak další do toho (zatím to necháme, kdo se přihlásí první, ale nezdráhejte se!)
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[Déscantes]

Lucy, ty mi dáváš, Orten a začátečnické verše?
(Kdyby žil, mohli bychom ho sem tedy přizvat do klubu)
Ne, vážně. Mě připadá báječný. Možná mám zkreslený pohled, neznám nikoho kdo by psal v jednadvaceti takové verše, vlastně ani ve třiceti, padesáti...vlastně neznám nikoho takového.
Ale každý má oblíbence jiné, takže chápu, že se názory tady mohou úplně rozcházet.
............................................
(kousek z Ortenovy Sedmé elegie)
Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu)
ťala se průzračnost o rudou oblohu
a krvácela pak a šla a zapadala.
Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála
maminka s tatínkem, domov a oba bratři,
snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří
sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,
snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,
neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,
neměl mne zanechat v plameni, který studil!
Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,
bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
a peklo zavírá na vůni, na fialku,
potom je chlapec sám a procítá a jde
za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

[Jenne]

Já miluju od Ortena tuhle:

Bílý obraz

Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni
s paletou v ruce kdosi stál.
Sněžilo, sněžilo do jeho malování.
On nevěděl, on maloval

tu nahou zimu, její pevné kosti,
údolí klína, hlubší, nežli chtěl,
a výšku ňader v strmé závratnosti.
Sněžilo na model.

Tu havran zakroužil, ach Bože, co ten chce tu
a odkud přilétá?
Byl štědrý prosinec. Sněžilo na paletu
a prázdná byla paleta.

Ta strašná bezmocnost zmocnit se malování,
jež padá na plátna
a je jak bílý sníh, jenž neví, neví ani,
proč padat má!
Ta strašná bezmocnost zastavit prchající!
Zeslábla ruka tvá,
jazyk máš svázaný a nedovede říci
tomu, co roztává:

Ó věčné proměny, taje vše utajené,
ó věčné proměny, až rozplynou se v sníh,
kde bude duše má, kde bude, v které ženě
a v kterých závějích?

Byl štědrý prosinec. Na zasněžené pláni
s paletou v ruce kdosi stál.
Sněžilo, sněžilo do jeho malování.
On nevěděl, on maloval.

No a jestli je to začátečnické, tak jsem v tom případě začátečník taky a vůbec se za to nestydím

[Lucy W.]

Jé. To nebylo nijak ve zlém. Jiří Orten BYL Básník. Dokonce veliký básník. A ono býti básníkem samo o sobě stačí, protože já nevím, jsou-li vůbec dobří nebo špatní básníci. Ale je to jako s Jiřím Wolkerem nebo předválečným Seifertem. Jejich námětové spektrum a asi ani forma nejsou tak docela podle mého nejlepšího vkusu. Láska a smrt jsou velká a úžasná témata, ale pro mě je osudová spíš otázka viny a trestu.
Mými favority, jsou tak trochu všichni básníci, co jsem četla, (naposled třeba Mickiewicz). Ale mým srdcovým tématem jsou asi reflexe válek a podobně revolučních změn. Největší trio pak mám asi v Janu Skácelovi, Rudyardovi Kiplingovi a Anně Achmatové. Od ostatních autorů, to je spíš jak co.
Já třeba vím, že celá řada lidí, je zaujatá proti Seifertovi a on má celou řadu líbivích textů, ale přesto je opravdu geniální. Miluju sbírku Koncert na ostrově. Možná trochu pesimisticky laděný vlastní životopis. Právě proto, že funguje jako sbírka, ale teď jsem už trochu mimo téma. Zítra hodím ukázku:-)
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[Nicole]

Jé, ženská Tak to bych si netipla. Tím pádem u mě báseň získává ještě bod navíc. I když jsi mi neměla říkat, že je to Ruska

Jak tak čtu vaše polemiky o básnících, je to pro mě španělská vesnice. Asi to přece jen nebude nic pro mě

[Lucy W.]

[Déscantes]

[ilona]

[Lucy W.]

Já měla o Skácela zajímavý spor se splužáky na gymplu. Většině přišli jeho básně složité a moc metaforické (konkrétně šlo o Podzim za městem a ve městě). A já jen zírala, protože jsem nechápala, jak lze být jasnější. Jinak mám top 3 básní od mých top 3 básníků. Od Skácela je to Píseň o nejbližší vině (a to jsem ani netušila, že je tak profláklá), od Achmatové čtyřverší z roku 1946:
Mé odpuštění všem se dostane
a v den Vzkříšení budu neomylně
na čelo líbat zrádce prohnané
na ústa toho, který nezradil mě.

A konečně slibovaný Seifert a báseň, kvůli které jsem se rozhodla stát básníkem (někdy mezi šestou a osmou třídou):

Buďte jen klidni, všechno zlé
ve zlé se obrátí.
I vlk je zlý, natož člověk.

Blízko nás vyvraždili celý dům.
Ve vyděšených oknech
seděla hrůza.
Ale brzy tam dali nové záclony
a maceškami ovroubili cestu.

Prokleté macešky!
V terezínské pevnosti
byly jich celé záhony
a udivená očka se ohlížela
za vysokými botami.

Ubohé macešky nemohou za nic!
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[Lucy W.]

Tak, dobře, ještě to zkusím. V tomto slavném výročí, beru za svou povinnost hodit sem nějakou pěknou válečnou, ale taky vím, že nemůžu nikoho zatěžovat čtyřstránkovým Pražským májem 1945 od Hrubína. Tak si dovolím úryvek z Jobovi noci. Jako pěkná protiváha aktuálně.cz a pod., které zrovna dnes musí vytahovat zločiny na Němcích, tak jeden dobový názor:

Prokleta buď třikrát,
šeredná země mrtvol, země červů,
zahrado bez plodů a strupe světa!
Buď prokleto tvé jméno a tvé símě,
buď prokleto, cos oplakávala,
buď prokleta tvá radost a tvá láska,
buď proklet každý, kdo tu žil a zemřel,
a bez milosti zavržen buď navždy
od lidí, od zvířat i od bohů!
Poslední její dech buď černým mrakem
a zakryj slunce, zakryj oblohu,
vy lodi, obraťte se před přístavy,
jež pohltilo moře do hlubin,
vyhněte se jí, zelenavé trávy,
obleťte, ptáci, z dálky její stín,
a děste se jí, vichry, bouře, deště!
Buď, země, nočním vytím, cinkotem
falešných peněz, mrtvým chrámem vraždy,
a ten, kdo pláče nad tvým životem,
buď stokrát proklet s tím, kdo chtěl by vzkřísit
ssutiny moru, v kterých bloudí děs!
A buďte na něm krutě potrestány
zločiny země, vypálené dnes!
Do pekel vedou vyvrácené brány,
tvé brány, země hříchu, prokletí!
Buď vymazána z lidské paměti!

...ty padající - hvězda padat má -
a pak je tma a pak je jenom tma...
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.