Prááce a my

[Anonymní]

Catenato, díky Tobě i ostatním, že mě vidíte takovou, jakou bych být chtěla. Je pravda, že se taková hrozně snažím být, protože po všem, co jsem si od dětství prožila, to nutně potřebuji, abych přežila. Nechci, opravdu nechci skončit na psychiatrii jako troska. Ale ve skutečnosti jsem toho psychiatra už potřebovala - a částečně potřebuji bohužel stále. Víc to nebudu řešit a rozebírat, to nemá smysl. TeĎ mě hlavně trápí, že mě všude odmítají, nikde mě nikdo nechce - je to strašně deprimující.
Aha díky za podnětné příspěvky, určitě jsi mě aspoň povzbudil, že ten svrab nemusí trvat věčně. Nu což, budu se rvát dál. Škoda, že na podnikání teĎ fakt nemám podmínky...Asi bych do toho jinak praštila.

[*]

Jejej, práce.

Po zkušenosti ze tří bývalých firem, kde jsem pracovala, nyní konečně můžu říct, že si svojí práce a šéfa velice vážím. Pracuju v malé rodinné obchodní firmě. Pro šéfa je prioritní rodina, za kterou by snad položil život, je to neskutečně férový člověk, který dokáže mou práci ocenit slovně i finančně. Cením si hlavně toho "slovně", protože je to pro mou "dušičku" moc důležité. Někdy je těžké komunikavat s klienty, mnohdy je však těžší koordinovat lidičky, se kterými pracuji. Jsem vděčná, že jsem dostala tuhle šanci a dokázala jsem se odrazit takřka ode dna.

[kkk]

[Nika]

kkk,
nechtelo by se Ti pripsat, coze jsi delal na te Kamcatce? me by to ohrome zajimalo ...

[*]

[MIMISEK]

Jééé, takový zajímavý životy, i když některý hodně těžký. Doufám, že jednou budu moct taky povídat nějakej životní příběh.

[kkk]

Tohle je vlastně docele zajímavý téma:


Já se teď trápím nad učením, abych udělal zkoušky na něco, co mě vlastně vůbec nebavi, ale pro zaměstnavatele pak budu cennější. Já si tím vlastně pojistím "židli" pod sebou.
No jo vlastně ještě ty zkoušky udělat. Tak mě lidi držte 6. února palečky, nebo mě budete muset někdo zaměstnat

A co vy, taky děláte taky něco, co nechcete, ale děláte to, protože by jste pak nemohli dělat to, co máte rádi?
Jé, málem jse se do toho zamotal

[*]

[Aha Admin]

[Daniela]

Já dělám to, co mě baví, a co jsem i vystudovala, takže to je téměř ideální situace. Stejně mě ale baví muzika, a tu dělám taky hodně, pokud to jde. Vlastně jsem kdysi nešla na konzervatoř hlavně proto, že jsem s muzikou začala pozdě, ale ještě že to tak dopadlo, protože bych byla příliš úzce zaměřená, kdežto v architektuře je od všeho trochu - je tam i historie, urbanismus, sociologie, technické obory - člověk musí přemýšlet zároveň ve více rovinách, aby to, co udělá, mělo trochu smysl.

Co nechci dělat a musím je komunikace s kolegyní, se kterou sedím v místnosti - je to takový ten negativistický typ, všechno je špatně, daří se jim špatně, nemají peníze, jsou těsně před smrtí, dostává nejhorší práci, v místnosti je buď moc zima nebo moc vedro...
Taky už to mezi námi několikrát bouchlo. Teď tam naštěstí pár let nebudu