Pamatuješ si ještě na krátké vlasy?

[Jenne]

Ad henna - už mám na vlasech hodně vrstev, takže většinou jen dobarvuju odrosty, což moc práce nedá (rozhodně ne víc než barvení mikáda). Na celé vlasy dávám jen jednou za čas a tu chvilku a trochu henny navíc tomu klidně obětuju

Ad pohodlnost krátkých vlasů - tak s tím musím zásadně nesouhlasit Když jsem měla krátké, tak jsem si je v noci vždycky přeležela do nějakého podivného tvaru, takže jsem je stejně musela každé ráno mýt nebo aspoň namočit, aby to nějak vypadalo. K tomu všechno to lakování, tužení, nutnost chodit ke kadeřnici každý měsíc nebo maximálně dva... brr U dlouhých vlasů je výhoda, že když člověk nemá náladu na nějakou úpravu, stačí stáhnout do jednoduchého drdolu a jít. Kadeřnici jsem neviděla rok a půl a nějak mi nechybí (a mojí peněžence taky ne )
_________________
Swooping... is... bad.

[Kláruška07]

Já si teda na moje krátké vlasy nepamatuji, protože to jsem byla miminko Já mám za celý svuj život dlouhé vlasy, takže vážně nevím jaké to je Nedokážu si představit pocit, že bych vlasy měla krátké, prostě ne!

[Alionia]

Krátké vlasy jsem měla po celé dětství. Po delších jsem nijak zvlášť netoužila. Na základce jsem nosila krátké mikádo. Pak jsem se nechala ostříhat skoro na ježka - vypadala jsem příšerně. Na gymplu jsem měla vlasy po lopatky. Ve druháku jsem se zas nechala okudlat a splnila si sen o červené barvě. Vlasy mi postupně dorostly na ramena, ale o dlouhých vlasech jsem pořád neuvažovala. Čas ani chuť jít ke kadeřnici jsem neměla a tak vlásky rostly dál. A mě se to začalo líbit Teď mám vlasy do pasu a můj další cíl je mít vlasy na zadek. Tak snad se dočkám

[coctopusmaka]

Jo, matně si na své krátké vlasy vzpomínám...

Nejdelší vlasy jsem měla ve školce, maminka mě každý den ráno česala a dělala mi copánky a culíčky... tahalo to, navíc mám odstáté uši, takže seknutí hřebenem přes uši také nebylo příjemné, občas jsem plakala a když jsem si večer před spaním culíčky rozpletla a položila hlavu na polštář, tak mě vlasy u kořínku dost bolely, jak byly celý den nahnuté na jednu stranu... au!

I proto, když jsem šla do první třídy a vymýšlela jsem nový účes, jsem se rozhodla pro mikádo no a mikádo mi tak nějak zůstalo, nepočítám-li období mezi 14 a 16 rokem, kdy jsem měla vlasy téměř na ježka, rudé vlasy, vlasy vínové barvy a tak dále (naštěstí nic z toho nebyla barva, ale pouze přelivy).

Takže žiju s mikádem a ofinou... ofinu jsem nosívala střiženou docela vysoko nad obočím, ale u obočí se mi líbí nejvíc (nevypadá to, jako když má člověk na hlavě příliš malou paruku) a co se týče délky ostatních vlasů, to záviselo na počtu peněz a vůli jít ke kadeřníkovi, obyčejně ale délka nepřesáhla nijak závratně pod ramena...

No a teď jsem si řekla, že by nebylo špatné nechat si narůst dlouhé vlasy, přeci jen se s nimi dá mazlit líp, než s mikádem... navíc mám vlasy dost husté, tak by to nemuselo vypadat špatně. Jen asi nebudu zrovna copánkový a culíčkový typ...

[*Anetka*]

Ano, na krátké vlasy si pamatuju velmi dobře... Protože je ještě (zatím) krátké mám. Rozhodně je ale teď mám nejdelší, co jsem kdy měla.
Rodiče mi nikdy nepřikazovali co musím mít na hlavě, nechávali to tak nějak na mně. Do svých 10-ti let jsem měla vlasy kousíček pod bradu. Už mi to přišlo tak nějak...přirozené. Jasně že se mi dlouhé vlasy líbili, a asi jsem je i chtěla, ovšem nikdy jsem to nezrealizovala. Přišlo mi, že ke mně krátké vlasy už prostě patří. Potom přišlo ,,divoké" období, kdy jsem vlasy žehlila a za tu dobu jsem vystřídala mnoho střihů. Hodně krátkých střihů. Měla jsem třeba podkovu a nekratší vlásky jsem tankrát měla asi 5 mm. No a pak sem narazila na DV a od té doby nechávám růst. Moc se jim ale mrškám nechce, a pořád jsou krátké...

[Kláruška07]

[Mielikki]

Ja som mala odjakživa dlhé... ale zhruba v desiatich som prišla na to, že nie sú najdlhšie z triedy (a u vonkoncom nie najhustejšie ), tak som chcela zmenu a strihnúť to. To sa mi podarilo vydupať si asi až v pätnástich, kedy šli na dĺžku po plecia (dovtedy boli najkratšie tak asi do pol chrbta, nanajvýš po koniec lopatiek), takto som to mala asi rok a potom som si povedala, že chcem predsa len dlhé. A tak si zas rastú

[Zlatushiq]

Tak tato diskusia ma donutila vytiahnut stare fotoalbumy a rozpomenut sa.
Do svojich 5 rokov som nosila kratke neidentifikovatelne cca 10-centimetrove "cosi", nasledne sa dlzka zavratne zdvojnasobila. Potom na striedacku kratsie-dlhsie, ale nikdy nie viac ako po ramena, az kym mi neodbilo 12. To som to nechala rast po lopatky - hlavne kvoli gymnastike (a nutnosti drdolov) a po seknuti s tymto sportom prislo aj seknutie vlasov cca po bradu (aj napriek metalo- a pocinajucodlhovlaso-filii... asi nadmerny pocit volnosti ci co ).
Cize ano, pamatam si ake je to mat kratke vlasy, v detstve sa mi to dokonca aj pacilo, lebo mojou oblubenou hrdinkou bola "hribikova" Fantaghiro. Dnes si uz viem vsak len tazko predstavit byt ich majitelkou, a to aj kvoli tomuto uzasnemu serveru.

[psilocybe]

Tiež si to veľmi dobre pamätám, nielen preto že to bolo moje dlho vznikajúce rozhodnutie , ale aj preto že tým začali všetky možné vlasové experimenty. Vtedy to bol šok skoro pre celé okolie, lebo som z vlasov do polky chrbta (cca - nepamatám si to presne) došla tak ku 5 cm vlasom. Vtedajšia úprava ma nijako neobťažovala, aspoň krátky čas, lebo heslo bolo: čím strapatejšie tým lepšie. Potom som nosila také mikádo, a to zažalo odrastať a skončilo kdesi pri páse
_________________
[img]http://www.TickerFactory.com/exercise/wOv1k7j/]

[*MrE]