Bydlení

[Daniela]

Odpoledne jsme tu na chatu narazili na zajímavé téma, tak ho tady zakládám, abychom mohli pokračovat. Bydlíte v bytě nebo v domě? Ve městě nebo na vesnici? A jak se vám bydlí?

Sešlo se tu pár názorů o tom, že je pěkné bydlet na vesnici, provozovat zemědělství a být potravinově částečně soběstačný.
Sešlo se i pár názorů o tom, že je to sice hezké, ale musí to ty lidi opravdu bavit, jinak je to asi dost náročné.

[Jazzy]

Tak my bydlíme v garsonce v okrajové části města, takže je tam relativně klid...na město . Byteček naštěstí není v paneláku, ale je to v rodinném domě, který je rozdělený na tři byty. Zatím nám to stačí, ale.....alespoň jedna další místnost by se hodila...hlavně v zimě. My totiž máme krásnou a velikou terasu (je vetší než zbytek bytu ) a v létě jsme tedy hlavě tam. V zimě je to přece jen horší.

A co se týká bydlení na vesnici....já bych někde na vesnici, v malém domečku, bydlela hned. Ani ne tak kvůli tomu, že bych chtěla ve velkém něco pěstovat. Na to moc nejsem...já tak vypěstovat pár rajčátek, papriček v malém množství. Jen proto, že mě baví se o to starat. Ale ne mít x záhonů....Život na venkově se mi líbí, protože je tam daleko větší klid než ve městě.

[Nika]

Tak mě láká život na vesnici v domečku (poblíž civilizace teda) a něco na způsob enviroment friendly života.
Do určité míry bych chtěla být i potravinově nezávislá (ne, nemyslím, že bych to skutečně zvládla:-). Ráda bych alespoň, aby moje děti měli možnost vidět, že ovoce a zelenina nerostou v supermarketech, že chléb je...no nevím jestli použít přímo sousloví boží dar... prostě, že není samozžejmostí, že nemůže vzniknout bez půdy, slunce, dešťů, bez lidské práce atp.
Aby měli možnost pochopit hodnotu věcí, které v naší spoelčností považujeme za samozřejmé.
Vyrůstala jsem v domečku na kraji města, pak jsem bydlela v bytě v centru a ... rozhodně nechci skončit v bytě, přestože vím, co je s domem práce. Ale mě ta práce baví a těší a naplňuje mě radostí, pokud můžu vidět nějaké výsledky...
Dům má podle mě úlpně jinou atmosdéru, připadá mi mnohem víc intimním a rodinným místem.
Nehledě na to, že domek se zahradou je podle mě dobré a bezpečné místo pro výchovu dětí. Když vidím děcka z paneláků, je mi jich líto ...(i když teda pokud mají moudré a akční rodiče, tak jim život v té betonové šedi, můžou bohatě vynahradit)

[Damayanti]

Já bydlím s rodinou v podkrovním bytě ve městě. Je to historická budova v centru města. Byt je velký a díky střešním oknům , plný světla , ale moc mi tady chybí zahrada. Pocházím z venkova a tam jsme měli louky a les hned za domem.
Mám ráda město a všechny ty možnosti , které nabízí ( divadla , kina ,knihovnu , zoo, botanickou zahradu , koncerty...) , ale někdy mi klid venkova moc chybí . Takže je to u mě takové rozpolcené . Jedno mé já chce žít ve městě a užívat si ten ruch kolem a to druhé by bylo nejraději v klidu na vesnici , mezi " klepnama " na návsi .

[Klarusa]

Už jsem někde psala, že bydlíme v malinkém bytě, v nájmu, takže bychom se v budoucnu určitě rádi pohnuli pryč, pokud možno i z Brna. Ideální by asi bylo menší město, něco typu Kroměříž, Olomouc (ideálně jedno z těch dvou ) - krásná místa s nádhernými parky, možností kulturního vyžití, ale bez davů lidí a různých nepříjemných velkoměstských jevů. Případně by mohla být i vesnice, ale nějaká která má "ducha", osloví člověka hned napoprvé. Ne nějaké marné, zastrčené místo s mizerným dopravním spojením, která nemá v okolí žádné pořádnější město, administrativně spadá pod tři okolní obce a většinu roku se tam nic neděje (popisuji tak detailně na základě vlastních zkušeností z manželova rodiště )
Nejlepší by byl malý domek se zahradou, ale ne na zemědělské orgie Toho jsem si svého času dost užila doma a považuji to v dnešní době za zbytečné. Pokud jde o to samozásobitelství, jsem celkem skeptická, vidím to i na manželových rodičích. Bydlí v klimatických podmínkách, které nejsou pěstování čehokoliv náročnějšího moc nakloněny - přesto pořád cosi sázejí na zahrádku a pak si stěžují, že to pořádně neroste, není úroda apod.
To já bych na zahradě chtěla jen květiny, okrasné a ovocné stromy. Nanejvýš tak nějaké jahody nebo maliny... A taky bych chtěla velikánské akvárium v bytě a na zahradě kočku (no, tu už máme ), foxteriéra, havrana a páva

[ilona]

Já jsem bydlela v menším městě, na sídlišti. Bylo to tam moc hezké, stromy, zeleň. Ale i jako dítě jsem pořád měla pocit, že bytovka je nějaká přestupní stanice-možná proto, že jsem měla babičku na vesnici a trávila jsem tam celé prázdniny a všechny víkendy.
Teď na vesnici žiju,co se týče zahrádky - těsně po svatbě jsem měla pocit, že musím mít záhony mrkve, petržele, cibule, česneku, abych dokázala, jaká jsem dobrá hospodyně- ale tento elán mě po pár letech přešel- jednak proto, že u nás je dost chladno a vše roste hůř než třeba na jižní Moravě .Další důvod- něco sežraly myši a háďátka,o prázdninách bandy dětí po nocích kradly jahody a jablka(no co, jako děcko jsem dělala to samé)- takže jsem zjistila, že moje práce na zahrádce je skoro k ničemu-vynaložená námaha neodpovídala výsledkům .Navíc- všechnu zeleninu lze celoročně koupit v obchodě. Sice chemicky ošetřenou-ale já stejně nežiji v ekologicky čisté oblasti,tak to vyjde nastejno.
Nevýhodou vesnice je dojíždění. Máme jedno auto, manžel s ním jezdí do práce, takže já i děcka jsme odkázaní na autobus,ale i to se dá zvládnout. Nejhorší byla doba, kdy byly děcka v miminkovském věku- pokud onemocněly,občas nastal problém, jak se dopravit k lékaři(zákon schválnosti je, že mimča dostávají teplotu v pátek večer).
Damayanti-klepny na vesnici-jo,to je někdy síla, co se člověk o sobě dozví Taky jich pár máme.

[Kafin]

Nu,já bydlím v malým městě asi 20km jižně od Brna a je to takovej mix.Je tady klid,žádnej velkoměstskej shon,ale možností co dělat je taky dost.Máme krásnej anglickej park.Spojení je perfektní,doktorů až nad hlavu.Prostě od všeho trochu.Asi je to tím,že naše město bylo vždycky v oblasti významný.

[Daniela]

Já jsem vyrostla v Praze, v celkem klidné čtvrti, takže se tam bydlelo dobře. Vždycky jsem si ale říkala, že si někdy opravím nějaký hodně starý dům, což jsme posléze s manželem udělali (tedy, opravujeme doteď, ale už je to skoro hotové). Přeci jen, v domě má člověk svůj klid, může se tam stavět na hlavu, aniž by na něj chodili sousedi, že dělá moc velký rámus (což je u naší zčásti muzikantské rodiny základní životní nutnost:) ). Taky mě těší starat se o zahrádku (musela jsem ji založit úplně znova, o to větší z ní mám radost), i když na pěstování zeleniny nemám čas, mám tam jen kytky, bylinky, keře... V bytě bych nevydržela. Jak tak o tom přemýšlím, tak když si člověk dává ten dům do pořádku, tak má pořád co dělat, těší ho, když vidí nějaké výsledky, a nemá jaksi čas myslet na blbosti.

Na opravování domu ale asi musí být nátura a určitá šikovnost, chápu, že někteří lidé na to zkrátka nejsou. Musí se to stále udržovat a opravovat.
Atmosféra malého města kříženého s vesnicí mi vyhovuje, do Prahy je to odtud 25 minut, takže spojení skvělé. Navíc tady máme hodně kamarádů, kteří tady také opravují domy, takže přímo venkovská idyla:)

Tohle je možná důvod, proč se Češi - oproti zápaďákům - méně ochotně stěhují třeba za prací. Opravují si domy vlastníma rukama, takže jim na nich víc záleží a mají menší chuť je opouštět.

Damayanti: nu, klepny tu máme taky, občas se taky dozvím věci...jako třeba že stavíme na poli dům za pět miliónů , při tom náš baráček byl v takovém stavu, když jsme ho koupili, že ho místňáci radili zbourat a postavit tam něco "pěkného"

[Kopretina]

Já bydlím ve městě v malém bytečku, byt je celkem kousek od centra. Bydlíme až pod střechou ve čtvrtém patře a jediné okno které máme je naštěstí do zahrady,takže je tu celkem klid. Ale dlouho tu bydlet nebudeme, koncem května plánujeme štěhování mimo město (cca 20km), sice je to do paneláku, ale nový byt je vetší (2+1) a sídlišťátko je malinké, celá obec má cca 4000 obyvatel,je tam kousek do lesa a na druhém konci obce bydlí moji rodiče, kteří mají velikou zahradu a rodinný dům. Na kole je tam člověk za 5 minut...Teď nový byt rekonstruujeme, takže tam trávíme skoro všechen volný čas. Další výhoda nového bytu je v tom,že není nájemní jako ten,ve kterém teď bydlíme,ale budeme ho mít v OV.
Ale panelák pro nás není určitě konečná...spíš taky taková přestupní stanice,jak psala Ilonka...rádi bysme jednou zrekostruovali nějakou usedlost,nebo malý statek...jsme taky s přítelem takoví staromilci jako Danielka Do nového bytu jsme si tedy pořídili alespoň "starý" nábytek. Nemáme rádi ty hrozné moderní šílenosti,které si teď říkají sedací souprava nebo postel...dřevo je dřevo, nikdy bych nemohla mít třeba kovový moderní stůl,nebo židle...brrr...ale to už sem tak nepatří....

[kkk]

Panelák a město.
Více či méně je mi jedno kde bydlím, páč třičtvrtě svýho života trávím na hotelech.
Ale, až jednou zjistím, jak se daj vydělat prachy, abych se nemusel moc vzdalovat z baráku, tak si pořídím baráček. Z cedrovýho dřeva bude. Někde na okraji jihočeskáho města, kde bude kousek příroda, bude tam zahrada, abych jabka nemusel krást sousedům, skleník na řeQičky, páč ty rád chroupu, asi ani bazén by mě nevadil, ale co by tam bejt muselo je krb, kamennej a před nim kůže a chodil bych se koukat do vohně, když je v bedně prdlačky.
Jo a osmiválec v garáži, zlatýho retrívra v boudě a 20 mega na kontě, páč to bych potřeboval, abych si tuhle nádheru moch pořídit.

Ták děti, a zazvonil zvonec a pohádky je konec, vyndáme ruku z nočníku a jdeme makat, aby jsme měli aspoň na nový boty.