Jak vstáváme a v kolik ?

[Clondyk]

Probíráme tu kde co, a tak mě napadlo, s jakou chutí či nechutí vstáváme a v kolik hodin ...

U mě vstávání nikdy nedělalo problémy a tak je mi celkem jedno, kdy vstávám, po zazvonění budíka hned lezu z postele a do 10 minut jsem na cestě do práce... no a pravidelně celý týden vstávám okolo 4.20 hodin...

[eMia]

Já vstávám většinou v osm nebo devět jak přes týden, tak o víkendech, krom úterků, kdy jsem vstávala v šest - jak to bude příští semestr nevím, ale doufám, že stejně!! Na střední jsem vstávala denně v 5 a nevadilo mi to, pohoda, ale teď už se mi na to zvykat nechce A samozřejmě, že když se odněkud vracím kolem třetí čtvrté nebo později, tak spím do té dvanácté, ale to jen o víkendech a jen výjimečně uprostřed týdne

[Trpajzlig]

No já vstávám většinou v půl 8 ráno. Byla doba, kdy jsem do práce vstávala ve 4 hod. Sice jsem vstala a bez problému, ale jako s chutí bych tomu neříkala...Třeba přítel hned po probuzení-s ním se nedá ani mluvit... to je hroznej morous-....
_________________
www.zlatevrchy.snadno.eu

[morana]

ja vstávam o 8 teraz každý deň. vcelku bez problémov ale či s chuťou, to neviem, lebo ma vždy čaká učenie (+ upratovanie) :/ dávam prednosť skoršiemu vstávaniu, potom je totiž večer väčšia šanca, že zaspím

[Jenne]

Asi tu budu za divnou, ale budím se sama od sebe klidně v šest, sedm hodin. Oproti vyspávání to má jednu velikou výhodu - den je potom tak nějak delší
_________________
Swooping... is... bad.

[Nikinka]

Já jsem sova. Mluví to asi za vše, a prostě sama od sebe se v 6, 7 fakt nebudím, dělá mi někdy problém vstát třeba i v 8 ráno. Sama se budím okolo 10h, někdy dýl, záleží na tom v kolik jdu spát. V týdnu chodím mezi půlnocí a 1 ráno, o víkendu i dýl. Každopádně většinou každý vstávání je pro mě hrůza Pokud můžu, vyvaluju se třeba půl hodiny jen tak a koukám z okna, nebo jen tak do blba, než nastartuju. Někdy mám pocit, že každej pohyb po ránu mě vyčerpá ještě víc, někdy dokonce vstanu víc unavená, než večer chodím spát.

[Bonemína]

V létě mi nedělá problém vzbudit se o půl páté a pak si ještě lenošit. V zimě je to horší. Ale samovolně se budím vždycky nejpozději v těch sedm, když jsem extralíná, pak o půl osmé. Zčásti přirozený vývoj, zčásti vypěstované (vizte vedle u snídaní ) Ale bývaly i doby, kdy mi vstávání před osmou přišlo jako nelidské týrání.

A souhlasím s Jenne, den je pak mnohem delší Jen už moc nezvládám být vzhůru po půlnoci tak, abych byla plně funkční. Takže ono se to nějak srovná.
_________________
A co hadi, krtek a vypelichany sokol?

[Lúthien]

Jé vstávání, můj problém už od školky Když jdu do školy/práce, vstávám asi o půl 7. O víkendu, nebo když nikam nemusím se snažím vstávat tak o půl 8 (ne že by se mi to dařilo). Ráno se nemůžu nikdy probrat, věšinou zamáčknu budík a ani nevím, že zvonil. Z toho důvody si vždy večer nastavuju budíky dva, ovšem ten druhý skončí dost často stejně Zvažuju koupi třetího a jeho umístění na druhý konec místnosti Ovšem jelikož mám nízký tlak, tak když ráno rychle vyskočim z postele zamotá se mi hlava a zase si rychle lehám. Posledních pár týdnů navíc hodně špatně spím kvůli problémům se zády, to mi při vstávání moc nepomáhá. Ježíšem mi slíbil novou matraci, takže se to snad zlepší.
Zní to celé strašně stresově ale to ne, v rámci možností mám většinou klidná rána. Když nikam nespěchám, ležím klidně půl hodiny v posteli, dívám se na slunce z okna, přemýšlím o tom co se mi zdálo...

[Nicole]

Já jsem se během let, kdy na mě společnost a její požadavky páchala krutosti typu v 6:30 v práci nebo v 7:30 ve škole na druhém konci města, dopracovala k ideálnímu stavu. Dřív mi v důsledku nedobrovolného vstávání v nelidskou hodinu (a často za tmy) bývalo ráno velmi zle. Motolice, blivno, třes atd. Vypěstovala jsem si i díky tomuto několik nemocí.
Teď chodím spát po půl jedné (podle toho, kolik je práce) a vstávám v 8:30. Ovšem s tím, že vstanu a jsem okamžitě k použití. Když dostanu hned snídani, jsem schopna se do 5ti minut nastartovat.

Pokud musím jednou za uherák brzy ráno třeba na krev, kolem druhé odpolední jsem zombie a v šest je den zabitý, protože prostě odpadávám
Takže pro mě platí: raní ptáče večer pláče

[Soufflet]

Já jsem spavý člověk, když můžu, tak spím První dva roky na vysoké jsem musela téměř denně vstávat v 6, ne že bych to dělala ráda, ale zvykla jsem si a je fakt, že den je potom delší. Ale taky jsem pak ráda šla spát třeba v 10. Letos už to bylo volnější, takže jsem si odvykla brzo vstávat, nicméně pořád chodím večer ráda brzo spát. Což je trochu problém co bydlím s přítelem, on vstává nejdřív v 8, spíš pozděj a chodí spát po půlnoci (a diví se, že se mnou v tuhle noční hodinu už nic není )