Dušičky

[Klarusa]

Mě neštve, mně je to právě tak nějak jedno. Já v tom jenom nespatřuju žádný velký smysl, je to takový vnějškový projev. Když to někoho baví, budiž mu přáno. Já se zase na pěkný pomník ráda podívám - ale pravda, že to bývají spíš nějaké zchátralejší, hodně zarostlé, ne takové ty geometrické.

[Angua]

Nevím zda jsem moc jednoduchá, ale hřbitovy na mě působí tísnivě/strašidelně. Na zesnulé vzpomínám když mi je něco připomene a stejně nevím, kde někteří leží.. Svíčky mi v pokoji hoří během roku často. Takže dušičky pro mě vlastně nic neznamenají. Možná se to časem změní.. (Navíc včera a dnes mám školu do 8 do večera, takže příjdu domů, najím se a padnu)

[Sinnerion]

Já se zítra stavím na hřbitov. Ještě loni jsem chodila pouze nasát atmosféru těch nádherných světýlek, letos zapálím na hrobě milovanému dědovi svíčku. A až bude hezky, podívám se i na další dva hezké hřbitovy v okolí, kde jsou vzdálenější příbuzní. Navíc je náš místní hřbitov na kopci, takže večer zhasnu celý dům, posadím se k oknu a budu sledovat roj nepatrných světýlek rozsypaných v temném lese na protějším kopci (vzdušnou čarou asi 1,5 km). Jinak svíčka u nás doma hoří každý večer od té doby, co se jen trochu ochladilo, což je asi od půlky září Mimochodem, nejkrásnější hřbitovy jsem viděla ve Švédsku. Chtěla bych je navštívit také během svátku světla, to musí být ještě větší nádhera
A co se týče Halloweenu, ten svátek se mi docela líbí, nicméně ho nemá cenu v Česku slavit. Kdybych se jako malá vydala v kostýmu zvonit po ulici, asi by to nikdo nepochopil A přát někomu krásný Halloween mi v tom případě přijde docela padlé na hlavu. Takže si doma vydlabu dýni, která stejně shoří/shnije/rozpadne se Pár dnů zpět se konala sešlost naší "dívčí bandy" a jelikož máme rády tématické večírky, bylo jasno, jaký bude tentokrát kostým. Až budou fotky, nějakou sem přidám

[Klarusa]

Tak ona Památka zesnulých jako taková je zítra, takže termínově není nic ztraceno (když teda pominu, že podle mě v tomto případě den sem, den tam, je celkem fuk).

[dude]

Já sem si zpíval This is Halloween a užíval si Halloweenský event na Team Fortress 2 ale to nikomu nic neřekne

Hlavně aby všem bylo dobře, živým ... i mrtvým ... muhehehehe

[porcelainswan]

Já Dušičky ani Halloween neslavím. Tyto svátky kolem mě vždy jen projdou, často bez povšimnutí...Takže ikonku jsem si zvolila pouze dle míry roztomilosti

[Zlatushiq]

Dusicky pre mna osobne znamenaju preplnene vlaky (aka sedenie na kufri s nosom zaborenym do zaneradeneho WC), preplnene hroby... A kedze davy neznasam, ostavam v klude a mieri v mieste studia. Na hroby teda zbehnem sice s oneskorenim, ale aspon to bude plnohodnotne, nie uponahlane "a este to a tam a pozor na penazenku".
Cistit hrob mi nevadi, je to podla mna prejav ucty a pripomenutie si niekoho nielen psychicky, ale aj manualne.
Inak milujem hlavne atmosferu cintorinov. Je to sice pokrytecky sviatok (cely rok nic a zrazu sa idu vsetci pretrhnut - na rovnakom principe funguje Valentin), ale ten efekt... Otvorene az do noci a ked sa po zotmeni ide clovek prejst na nieco starsie (v BA napr. Kozia brana), oci prechazeji, neskutocna nadhera.

[Caithlin]

[Lucy W.]

Pro mě byly Dušičky jeden z nejoblíbenějších svátků, už od dětství. Asi proto, že mám ráda podzim a Dušičky jsou hrozně podzimní - mlha, mrholení, vítr. Úklid hrobu neřeším, ten je horší "po zimě". A svítící hřbitov je dojemný, navíc ho celý obejdeme, než navštívíme 5 nebo 6 hrobů několika nepříbuzných, ale pro nás důležitých lidí (a samozřejmě pomník padlým v první válce).
Davy mi zrovna tady nevadí. Nejsem až takový hipster, abych musela slavit svátky dřív než je to cool. I to že lidi chodí jen na dušičky chápu. Jednak preferuji hřbitovy omšelé, jednak je logické, že se republika kvůli hřbitovům objíždí jen jednou za rok.
_________________
Rozhlizeni po svete nic nestoji­, plati­ se teprve za komentare.
Nebudu se menit v hada, nikdy to nepomaha.

[vercaskockama]

Dušičky mám ráda odmala, vždycky jsme chodívali v podvečer zapálit svíčky zesnulým, miluju ten náhlý hřbitovní šrumec, kdy je tam taková specifická atmosféra hřbitov jsme měli/máme téměř vedle domu - odjakživa jsem večer s rodiči a prarodiči z horního patra koukala na světélkující hroby. Vůbec mi tenhle svátek nepřipadá depresivní, naopak mám určitý pocit blízkosti onoho světa (nebo jak to nazvat), že jsme prostě zase všichni spolu. Na blízké vzpomínám velice často (hlavně na taťku), ale o dušičkách mi prostě připadá, že jsou všichni hned vedle mě

Halloween jde mimo mě, ale ta myšlenka mi připadá pěkná (jako dítěti by se mi to hrozně líbilo )