|
✿
|
Jaký byl váš přechod ze student/pracující prvních pár let na novém pracovišti? |
Skvělý, daleko vtší pohoda než na škole |
|
18% |
[ 2 ] |
ani nevím, celkem stejné, nevidím rozdíl |
|
9% |
[ 1 ] |
deptala mě škola, v práci to pak bylo daleko lepší |
|
36% |
[ 4 ] |
trvalo mi déle zvyknout si, bylo toho najednou moc,bývala jsem utahaná |
|
27% |
[ 3 ] |
zlatá léta na školních seminářích...teď je to makačka, ale zvládám to už víc v pohodě než v prvním roce práce |
|
0% |
[ 0 ] |
nezvykla jsem si dodnes |
|
9% |
[ 1 ] |
|
Celkem hlasů : 11 |
|
Autor |
Zpráva |
Niemeyer 81-160
Založen: 29.5.2014 Příspěvky: 141
|
Zaslal: st červen 18, 2014 4:00 pm Předmět: Vaše první roky v práci... |
|
|
Cca od doby, kdy jsem před několika lty nastoupila po studiích klasický pracovní maraton, jsem si na něj zvykla tak po cca 3 letech, ale první dva roky to byl hrozný šok - hlavně ranní vstávání místo přednášek v jedenáct, odpoledne vyřízená a ze všech úkolů a povinností vč. zamykat tam a dohlížet támhle, mi šla hlava kolem, než se to trochu ustálilo.
Co jsem ale od té doby pozorovala - ač mě práce nijak moc nestresuje a jsem tam v pohodě, jako bych se začala hrozně málo smát, málo usmívat. Někdy je to únavou, někdy tím, že se usmívat v práci prostě nepotřebuju.
Když jedu z práce, někdy si uvědomím, že mám po celém dni jakoby stažený obličej do vážna. Mám raději veselejší lidi a mimické hladké čelo od smíchu a ne vrásek.
Stalo se vám to nkomu taky? Když se mám jen tak usmát, stává se mi, že se mi napíná celá tvář, nejde to a chvíli to musím jakoby "naučit se" usmát.
Přitom nikdy dřív než teď jsem si toho nevšimla. Snažím se usmívat cestou metrem, ale dlouho to jen tak nevydržím a zase mi povolí svaly do "neúsměvu". (v němž mimochodem vypadám dost nešťastně a ztrápeně, potažmo nepříjemně.
Stalo se vám s vaším "úsměvem" něky něco podobného?
já se snažím smát na povel. Jinak když jsem doma, chovám a směju se úplně jako dřív, tak nevím, čím to je, že to v práci tolik nejde...možná si ještě po pár letech na práci víc přivyknu, aklimatizuju se a budu se víc usmívat? Jak jste to v prvních letech v zaměstnání prožívaly vy? (jink práce mě baví, trochu stres, ale těším se do ní, prostředí fajn..) |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Nicole >RADA STARŠÍCH<
Založen: 10.7.2008 Příspěvky: 6825
|
Zaslal: st červen 18, 2014 4:16 pm Předmět: |
|
|
Pěkné téma
Jak už jsem tu několikrát psala, zjistila jsem, že pracovní doba od 9 do 5 a dojíždění do zaměstnání není pro mě. Zažila jsem i 12-13ti hodinové směny v obchodě a to jsem už prostě nedala.
Už dlouho jsem na volné noze a kdybych měla větší jistotu výdělku, byl by to pro mě ideální stav.
Teď jsem v jedné spřátelené firmě souhlasila, že jim vypomůžu v kanceláři (nemá to být trvale) a jsem mrtvá. Nejvíc mě vysává to cestování (skoro dvě hodiny naprosto zabité) a přítomnost jiných lidí. Místo, abych se věnovala vykonávání práce, jako jsem zvyklá, neustále mě někdo ruší dotazy na věci, které se mě netýkají. Do toho mě další někdo nutí poslouchat svoje stesky (už znám celou rodinu a anamnézu dané paní) a ještě se na mě dívají divně, že nechci někam chodit na oběd. (Zabít hodinu vysedáváním u oběda, který je navíc drahý, a poslouchat soukromé záležitosti cizích lidí).
Ve výsledku toho udělám o dost míň, než v klidu a soukromí a ještě jsem totálně vysátá. Podle mého názoru je to naprosto kontraproduktivní. Doma sednu k práci a jedu jak dráha. Když je třeba, zamakám, když mám hotovo, tak si volním.
Než jsem ale přišla na to, že chození do práce mě ničí, děsila mě představa, že to tak půjde až do smrti. Já chci pracovat, ale nechci "chodit do práce". Okolí většinou zírá, kolik práce odvádím, ale nesmím říct, že jsem na volné noze. Protože to se bere jako flákačství. |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Caithlin ***moderátorka***
Založen: 18.5.2009 Příspěvky: 2495
|
Zaslal: st červen 18, 2014 5:55 pm Předmět: |
|
|
Tak já zatím zažívám "akorát" práci a školu najednou...tedy od března chodím do prácě (brigádně cca půl úvazku). A těším se na prázdniny až bude jenom práce. Jinak z teorie do praxe to zas takový šok nebyl, akorát jsem najednou měla strašný pocit zodpovědnosti, že z toho co naměřím najednou někdo fakticky vyrábí brýle No uvidíme až nastoupím na plný úvazek (což pokud nevyjde navazující studium může být už od září/října). |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Niemeyer 81-160
Založen: 29.5.2014 Příspěvky: 141
|
Zaslal: čt červen 19, 2014 7:01 am Předmět: |
|
|
Nicole: já např. vím, že bych nedala volnou nohu. Nemám v sobě dost sebekázně, abych to zvládla. Potřebuju vědět, že musím vstávat a když někde nebudu tehdy a tehdy, bude průšvih. Apak taky potřebuju vědět, že od tolika a tolika hodin můžu absolutně vypnout. Kdy\bych tohle neměla, trápil by mě neustálý stihomam, špatné svědomí z prokrastinace a chyběla by mi společnost lidí (jsem sama ráda, ale celý den na nikoho nepromluvit - to už se na mě v postoji ke druhým ukázalo) |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Avery 161-320
Založen: 8.9.2011 Příspěvky: 307
|
Zaslal: čt červen 19, 2014 7:30 am Předmět: |
|
|
Mám to taky. U mě je to myslím pocit, že jsem v bludným kruhu. Vystudovala jsem humanitní obor, ale dělám klasickou kancelářskou krysu, kde například i vedu pokladnu, což úplně nenávidim. Vlastně nemám v náplni práce nic, co by mě bavilo. Na druhou stranu s prací je to teď blbý a takový peníze jako mám tady bych jen tak někde neměla a nějak se uživit musím. Máme od sedmi a vstávání mě ničí, někde jsem to už psala, já ráno fakt vrážim do futer a jsem jak zombie. A k čemu mi je, že nemusim ležet v knihách, když jsem stejně do čtyř zavřená v práci. Práci musim prokládat tím, že chvíli koukám na net, třeba sem, jinak bych fakt odcházela domů úplně zblbá Já to beru tak, že mám hodně koníčků po práci, takže práce mi umožní si na ně vydělat. A kdo má svoji práci zároveň jako koníčka, tak je šťastnej člověk!
Tý jo teď jsem to dopsala a už mi sem nosej papíry a tržby. Nééé já to nejdu dělááát!!! |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Adluska >RADA STARŠÍCH<
Založen: 30.10.2007 Příspěvky: 1458
|
Zaslal: čt červen 19, 2014 7:19 pm Předmět: |
|
|
Já mám svou práci ráda, ale ještě jsem si po roce nezvykla na režim. Vstávám o půl šestý, mám od 7 (30 km do práce a 30 zpět) do 3. Nejhorší je, že jak přijdu domů, tak si nesmím lehnout s notebookem do postele, jinak mám jistotu, že usnu.
Náplň práce mám docela různorodou, takže žádná rutina, ale pravidelné věci dělám taky, u nich jsem už vychytala systém. |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Anywetta 161-320
Založen: 7.5.2011 Příspěvky: 280
|
Zaslal: pá červen 20, 2014 9:15 am Předmět: |
|
|
Jo, opravdu pěkné téma. Já mám svou práci ráda, její zaměření je i můj koníček. Není to klasická práce, nemám pracovní dobu na 8,5 hodiny, ale trávím tam více času. Často jsem někde v terénu, na služebkách, na konferencích. Práci mám docela kreativní. Jsem za ni ráda. Netvrdím, že je všechno dokonalé, ale i ty nedonalosti mě baví a jsou to všechno zkušenosti. Stravování mám komplikovanější, jakožto skoro veganka, ale na obědy chodím, často je to kombinace vlastního jídla z domu. Na služebkách se ve stravování učím chodit, ale už se mi začíná dařit se vegansky stravovat i tam...
Jinak pro spokojenost v zaměstnání je důležitý i kolektiv. Dokonce bych řekla, že je stejně důležitý, jako samotná práce.
Doma bych pracovat nemohla. Asi jsem na to moc společenský člověk. _________________ Nic necini cloveka lidstejsim nez laska ke zviratum... (Henry Fielding) |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
Sidney 81-160
Založen: 15.7.2013 Příspěvky: 102
|
Zaslal: pá červenec 11, 2014 2:07 pm Předmět: |
|
|
Nicole napsal: | Okolí většinou zírá, kolik práce odvádím, ale nesmím říct, že jsem na volné noze. Protože to se bere jako flákačství. |
Vždycky mě hrozně mrzí, když tenhle názor někdo ventiluje (jakože práce na volné noze je flákačství, potažmo že to není "pořádná" práce). A že to lidi dělaj často
Kdyby šlo o nějaké burany, tak budiž, ale ono to často vypadne i ze vzdělaných a jinak hrozně fajn lidí. A taky třeba nejsou schopní pochopit, že člověk na volné noze nemá pravidelné volno - třeba každý večer od sedmi dál - a že se může stát, že bude něco řešit i o víkendu, a že se nemůže "hodit marod" a já nevím, co ještě.
Alespoň doma je klid, protože přítel taky podniká, takže jsme na tom stejně Nikdy by mě nenapadlo, že by někdo mohl mít s prací na volné noze problém, ale poslední dobou se nestačím divit.
Nu, a já jinak měla z přechodu ze školy do první full-time práce tak příšernou depku, že jsem musela po půl roce skončit. Bylo to dobře placené, ale příšerně jednotvárné, nudné a beze špetky jakékoli kreativity, takže jsem pak ke konci už každý večer brečela. Ale je pravda, že to bylo hodně dané prací, která byla pro mě naprosto nevhodná.
Teď mám sice míň peněz, ale už si zase připadám jako člověk |
|
Návrat nahoru |
|
|
|
|
|
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
|
|
|
|