|
 Porcelainswan: Mnoho zdejších členů vlastní jehlici či sponu z HP styl studia. Kdo jednou poznal krásu a zároveň funkčnost těchto spon, nechce už jinou. Jak se pan Hájek dostal k výrobě spon do vlasů? Jaké materiály používá? Co chystá pro zákazníky nového? Rozhovor s tvůrcem unikátních vlasových spon nám poskytla Mellisa Drumos, která jej vytvořila pro svůj blog (klik). Za poskytnutí fotografií děkujeme zdejším členům.
V životě každé dlouhovlásky občas přichází chvíle, kdy je
potřeba vlasy při nějaké činnosti sepnout, aby nepřekážely nebo se někde
nezachytily. Nástup do náročného zaměstnání často bývá příčinou radikálního
zkrácení dlouhých vlasů, protože na českém trhu není snadné objevit sponu, ve
které by člověk vydržel celý den, aniž by ho nerozbolela hlava. V jemných
vlasech vlasové ozdoby nedrží a kloužou. Málokterá spona dlouho odolá tíze
hustého vlasového porostu a nezlomí se. Ostré hrany nedobře opracovaných
výrobků mohou poškozovat vlas.
Sama jsem pro absenci vhodné spony nosila léta krátké vlasy.
Po dlouhém období hledání, pokusů a omylů, jsem narazila na produkty pana
Hájka, které mne velmi příjemně překvapily nejen svou kvalitou, lehkostí a jednoduchostí,
ale i cenovou dostupností a výběrem tvarů i velikostí určených pro různý objem
vlasů. Pan Hájek je poctivý řemeslník s férovým přístupem, který mne za tři
roky, co u něj nakupuji, nikdy nezklamal. Jsem velmi ráda, že si udělal čas na
tento rozhovor a mohu mu tímto způsobem poděkovat, protože mi doslova zachránil
vlasy. Věřím, že udělal, nebo ještě udělá, radost mnohým z vás. Pojďme teď
společně s ním nahlédnout do zákulisí a přiblížit si, co předchází vzniku
modelů, které si v ateliéru HP styl studio můžete zakoupit dnes.
 1. Co Vás přivedlo k tvorbě dřevěných vlasových ozdob?
Moje žena. Měla tak nádherné vlasy, že byl hřích je stříhat.
Ale nechtěla v nich nosit jen plastové "šmuky", které tehdy byly k mání.
Tak kolem roku 1987 jsem ženě vyřezal první prkénko, které
jsme potom přišroubovali na francouzský automat, a vznikla první spona do
vlasů. Potom ještě vzniklo několik broží a přívěsků a nějaké náušničky. Trvalo
dlouho, než jsem se ke dřevu vrátil.
Až po roce 90, kdy jsem hledal novou příležitost k obživě,
jsem si vzpomněl, že bych mohl něco podobného zkusit.
2. Četla jsem, že Váš ateliér vznikl někdy okolo roku 1990.
Zabýval se celou dobu jen vlasovými ozdobami nebo dřív nabízel i jiný
sortiment?
Od samého začátku naší práce jsme se zabývali hlavně sponami
a jehlicemi do vlasů. Byly sice i pokusy o další sortiment, nebo i s většími
sochařskými ambicemi, ale to byly jen okrajové věci.
3. Nepamatuji si, že by u nás v devadesátých létech byly nějak
zvlášť známy vlasové jehlice, jak jste přišel na nápad začít je vyrábět?
Tehdy hlavně spousta lidí soustružila dřevo a téměř nikdo,
až na pár výrazných osobností z oboru kovu, se výrobou jehlic moc nezabýval.
Aspoň mi to není známo. Když jsme vytvarovali první spony, nastal problém, jak
má vypadat jehlice, která se sponou propíchne. Nechtěli jsme napodobovat
výtvarníky, kteří pracovali s kůží. Ti do kůže zapichovali soustružené kolíčky
s kuličkou na konci. Začali jsme hledat tvar. Hned na začátku hledání se začalo
ukazovat, že jehla ve sponě při podebírání vlasu opisuje určitou specifickou
dráhu. Pojmenovali jsme úkol a vytvarovali jehlu, která v ruce za hlavou přesně
dělá to, co potřebujete, aniž byste se na ni mohli při tom dívat. Co dělá jehla,
nevidíte dokonce ani v zrcadle. Vždy ji používáte poslepu. Přesto je velice
důležité, mít možnost vést jehlu přesně.
Po této zkušenosti vznikl požadavek na sólovou jehlu v japonském
stylu. Moje žena má rovné dlouhé vlasy dodnes, ale tehdy je měla ještě trochu
hustší a velmi, velmi hladké. Chtěla, aby jehlice držela bez neustálého
přepichování ve vlasech umytých třeba i dvakrát kondicionérem. Přitom jí v
účesu nedržel nijak moc ani francouzský automat. Bylo jasné, že s kolíčkem ze
soustruhu, ani z ruky, to nepůjde. Začal jsem tedy hledat při broušení tvar,
který by splňoval požadavky na pevnost a jednoduchou manipulaci. Po poměrně
velké sérii všech možných a nemožných patvarů
/doslova / se objevil nápad s dvojitou spirálou. Pak už byl jen krůček k
tomu, aby se tvar vytříbil a usadil. Krůček sice trval ještě několik měsíců,
ale tvar s požadovanou funkcí byl na světě. A od té doby se dělá pořád.
Chronicky známý model č. 201 má tedy tuto historii.
 4. První prototypy spon a jehlic určitě nebyly zrovna ideální.
Jak dlouho trvalo vychytat všechny „mouchy“?
První spony vznikaly bez jakékoliv zkušenosti s řemeslem, s
produktem. O dřevu jsem toho v té době také věděl jen velmi málo. Ale nadšení a
zápal byly veliké. Každý model procházel při svém vzniku neúprosným testem na
již zmíněných hladkých vlasech. Někdy to bylo až k pláči a k uzoufání, protože
jsem celý den něco strouhal /tehdy jsme
neměli žádný ateliér, ale větší sklepní místnost ve druhém suterénu činžovního
domu v Dejvicích vedle kotelny/, potom jsem vylezl na denní světlo a....
verdikt zněl ŠPATNĚ. ... a šel jsem zpátky do sklepa strouhat dál.
Trvalo to skoro 3 roky, než se podařilo kolekci vypilovat a usadit alespoň
základní tvary. Chodil jsem tehdy po kotelnách a v mezičase brousil sponky.
Celá kolekce se potom usadila až v průběhu dalších několika let. To už nám
velmi přesně odpovídal trh a poptávka. Pikantní na tom všem je, že některé
modely jako třeba Ementál, který jsme vystavili, nikdo nedokázal ani použít. Bylo
tehdy dost složité lidem vysvětlit, k čemu jsou.
5. Jaký je Váš původní obor?
Chvilku jsem studoval v Olomouci pedagogiku, ale neúspěšně,
a potom už jen škola života. Od lopaty, přes úředničinu až na volnou nohu.
6. Dá se dnes uživit výrobou vlasových spon a jehlic, nebo je
to spíše jen takový pěkný koníček?
Myslím, že dá. Má to ale svá úskalí, jako každé jiné
řemeslo. Člověk se musí naučit hlavně hospodařit a pochopit trh, na kterém se
chce pohybovat. To se asi týká každého produktu.
7. Vaše výrobky jsou určeny na každodenní použití, proto jsou
velmi pevné a odolné, přesto jsou ale krásně lehoučké. Jak toho dosahujete?
Váha našich modelů je zase neúprosný požadavek mé ženy a
později i dalších šťastných, které se do zkoušení zapojily. První modely nebyly
vůbec tak lehké, jak je znáte dnes. Bál jsem se tehdy, že dřevo bude praskat.
Vytvořil jsem třeba krásný tvar, ale nechal jsem jej zespodu silný, aby mi
nepraskl. Žena ho vyzkoušela, a když přímo z vlasů nespadl, tak ji za nedlouho
tak rozbolela hlava, že už ho nechtěla ani vidět. Tam jsme objevili nebezpečí,
které ignoruje spousta návrhářů a designérů dodnes. Z velké váhy ozdoby si
můžete přivodit i těžkou migrénu. Začal jsem tedy postupně navrhovat tvary,
které snesou tenkou stěnu a při tom si udrží pevnost. Z toho vzápětí vyplynulo,
že tvar vlastně musí pružit. A celé kouzlo bylo na světě. Převážná většina naší
kolekce funguje jako pružiny. Proto mají vlastnosti, které umožňují pohodlné
denní používání.
Tvar se tedy tzv. postaví z venku, a potom se zevnitř
odlehčí na samou hranici pevnosti materiálu. Ta je u každého kusu dřeva jiná,
ale to celkem nevadí.
 8. Jaká dřeva nejraději používáte? A kde je získáváte?
Nejraději mám obyčejnou českou jabloň, nejlépe starou, která
už nerodí a každému jen překáží. To je podle mé zkušenosti skutečná perla mezi
českými dřevy. Hlavně co se týká vlastností. Pevný, kompaktní materiál s
krátkým chlupem, nádherně drží i jemný detail, je monochromní, takže se dá
velmi dobře dobarvovat. A především umožňuje díky své pevnosti vytvářet i velmi
tenké skořepiny.
Potom samozřejmě švestka, javor, ořech. Domácí dřeviny
těžíme na stojato, odvezeme je na pilu, tam je rozřežou podle nářezového plánu,
a pak je uložíme k vysušení. Kolečko od kácení k tvarování v ateliéru trvá
kolem 5 let. Některé perly, jak např. kořenovice, se suší velmi opatrně i deset
let.
Kromě toho se občas podaří koupit nějaký exot a tam je
většinou radost okamžitá, protože ten se kupuje již vysušený.
9. Smí dřevěné spony přijít do styku s vodou? Jak o takovou
sponu pečovat?
Naše spony by do styku s vodou /s výjimkou dvou exotů/
přijít neměly. To z jednoho prostého důvodu. Nic nelakujeme, ani chemicky
neimpregnujeme. Spona po čistém výbrusu jde buď do barvy /lihové/ nebo přímo do
vlažné lázně s fermeží. Po vytvrzení fermeže ji lehce přetřeme kosmetickou
vazelínou /jen tak jakoby ušpiněnou molitanovou houbičkou/, a to je vše. Obnova
tzv. zešednutí dřeva se dosáhne
opětovným použitím zmíněné houbičky /místo kosmetické vazelíny je možné použít
jakýkoliv krém na ruce/. Možná se Vám
bude zdát tento postup primitivní, ale vznikl takto. Při postříkání spony např.
deštěm se téměř na každém laku vytvoří světlé šedé fleky. I po vysušení se
fleky neustále objevují. V našem případě vezmete houbičku, nebo je jen
pomazlíte v dlani, a fleky jsou pryč. Zkoušeli jsme i impregnovat, ale dřevo
nemělo tu šťávu, jako z fermeže. Tak to zatím děláme takhle. Do budoucna asi
budeme muset vytvořit i lesklou kolekci, tak se s tím budeme muset nějak
poprat.
 10. Jsou vaše výrobky vhodné i pro alergiky? Čím je barvíte a
ošetřujete?
Snad ano. Popsáno výše.
11. Kolik hodin zabere výroba jednodušší spony?
Na tuto otázku bych nerad odpovídal. Ale je to hodně
odlišné. Záleží také na tom, kolik je na sponě pracovních operací a jak jsou náročné.
12. Děláte spony v různých velikostech, dokonce i maximodely. Na
jaké nejdelší vlasy jste dělal sponu?
Různé velikosti pro jednotlivé modely děláme teprve asi dva
nebo tři roky. Pořád se pomalu tyto standardy usazují. Původně totiž byla celá
naše kolekce navržena tak, že malý model byl pro málo vlasů, velký model pro
více vlasů atd. K tomu byly vytvořeny standardní polotovary. To už dnes
neplatí, protože i nejmenší modely už děláme hned v několika velikostech. Dcera
prodávala na stojanu a pořád nosila domů zprávy, že modely jsou malé, a že se
holkám do nich nevejdou vlasy. Já jsem neslyšel a ona byla smutná. Potom v zimě
mi to nedalo a začal jsem v dílně na přípravě výroby hledat rozdíly ve
velikostech. Ukázalo se, že téměř všechny modely mohou dostat nové standardní
velikosti. Dodnes některé velikosti nejsou úplně sjednoceny, ale výsledek je
zřejmý. U každého modelu si můžete vybrat minimálně velikosti dvě. Mezi
největší modely patří bezesporu řada Maxi. A nejdelší vlasy, které byly do
našeho modelu sepnuty... to
vyzkoušela Sidonie z DV.
13. Viděla jsem fotky nějakých starších modelů z Vaší dílny.
Některé vypadají velice zajímavě a ozdobně, ale v nových kolekcích už se
neobjevují, plánujete se k některým tvarům někdy vrátit, popř. je zhotovit na
přání?
Na toto téma jsme udělali sponzoring v soutěži na DV a musím
říct, že po druhé do toho už nepůjdu. Doba, kdy tyto modely vznikaly, byla jiná
a lze velmi těžko se do ní vracet. Přesto, že jsem vloni slíbil např. kopii
modelu trojjehly, která vznikla jen v jednom originále v citronovém dřevě,
nebudu tuto práci moct udělat. Prostě to nejde. Jiná energie, jiná doba.
Dvakrát nevstoupíš do téže řeky, jak se říká.
Budou už jen nové modely.
14. Kdy Vás zase uvidíme na Karlově mostě? A kde jinde Vaše
výrobky můžeme obdivovat a kupovat?
Na most se vrátíme, až se oteplí, snad začátkem března.
Jinak je možné najít pár kousků v Galerii 18 v Říčanech u pí. Hanzalové. Jinak
nikde nic. Uvažujeme o zřízení kontaktního místa v Brně, pod ochranou
květinářství OXALIS u pana Dopity v Řečkovicích. Jednání probíhá.
15. Na co nového se teď můžeme těšit?
....velkým tématem
pro letošní rok jsou francouzské hřebínky, trojjehly, čtyřjehly, nové modely
dvojjehel. Zkrátka zuby a jehlice na všechny způsoby. Hledám již od podzimu na
popud našich zákaznic způsob a pracovní postupy, jak dosáhnout maximální
pevnosti zubů. To se snad již přes svátky podařilo a teď probíhá tvarování
hlavic. Některé modely už jsme zveřejnili na našem blogu i na stránkách na
Facebooku.
16. Chcete něco vzkázat Vašim obdivovatelům a zákazníkům?
Především bych chtěl touto cestou poděkovat všem našim
zákazníkům za projevený zájem. Je pro nás velkou podporou vědomí, že naše
modely lidem slouží ke spokojenosti a ještě jim u toho dělají i radost. Tak Vám
všem přeji, aby Vám ta radost vydržela i po letech.
Děkuji za přínosný rozhovor a přeji Vám hodně štěstí a
kreativních nápadů ve Vaší další tvorbě.
http://blog.hpstylstudio.cz/
http://www.hpstylstudio.cz/eshop
https://www.facebook.com/pages/HP-styl-studio/117100311661726
Posílejte i své články, za virtuální a reálné odměny :)
Více ZDE
Foto (C) katka.f, neewe, Sidonie, porcelainswan
(C) Dlouhevlasy.cz, Mellisa Drumos,
2013. Publikování části nebo celku na jiných webech je přísně zakázáno,
možné POUZE na základě písemného souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
Neumím si představit, kolik práce musí dát jeden jediný výrobek :-) Prostě Vaše práce je dokonalost a máte můj obdiv 
