|
Přinášíme první článek od Nikinky ze série "Co nás baví". Spousta z vás má často netradiční a zajímavé koníčky. Proto vám zde dáváme prostor pro jejich představení.
Lezení
a horolezectví je pohyb po stěně nebo skále směrem vzhůru, to ví asi každý, ale
ráda bych vám toto odvětví sportu přiblížila víc:-)
Jak jsem se
k tomuhle koníčku vlastně dostala? Jednoduše… Jeden můj kamarád chodil na
stěnu v rámci školy a jednou neměl s kým jít a zeptal se mě, jestli
bych to nechtěla zkusit. A bylo to:-) Začalo mě to bavit. Co mě ale vlastně
baví na tom lezení? Především sám pohyb a taky pocit vítězství, když někam
dolezu. Jedno jestli na stěně nějakou označenou nebo i neoznačenou cestu, nebo
na skále. Postupem času jsem se zlepšovala a dokázala překonat i převis po
madlech, to jsou ty největší chyty. Je to sport, který posiluje nejen prsty a
ruce obecně, ale celé tělo. Po správným lezení vás doslova bolí celej člověk.
Důležitá je totiž technika nohou, a to platí i pro převisy.
Lezu již čtyři
roky a pořád mě to baví. Mezitím se mi stačil přihodit úraz
z nepozornosti, samozřejmě že při lezení. Proto buďte opatrní. Na stěnu
nepatří ideálně ani pivo, anebo až po lezení;-)
Dělení
Lezení
se dělí do několika odvětví či disciplín:
- lezení na umělých stěnách, obvykle v hale
- bouldering, lezení bez lana obvykle nízko nad zemí, v hale i
v přírodě
- sportovní lezení na skalách
- pískovcové lezení
- lezení v horách
- bigwall, vícedélkové až vícedenní cesty na skále
- lezení ledů
- drytooling, lezení po skále s mačkami a cepíny jako při lezení
ledů
- horolezectví v ledovcových horách a velehorách
- buildering, lezení po budovách a mostech
- závodní lezení, závodí se v boulderingu, lezení na obtížnost,
rychlolezení, ledolezení/drytoolingu na obtížnost, ledolezení na rychlost
Já jsem zatím
vyzkoušela lezení na stěnách, na skalách i v horách (krátké i vícedélkové
cesty), bouldering v hale, lezení na písku a lezení v ledu. Každé odvětví
má svoje pro a proti, mě ale nejvíc baví lezení na skalách a v horách.
Lezení
v hale má ale obrovské výhody. Je vhodné pro začátečníky, kteří se
s lezením chtějí seznámit, ale i pro pokročilé na nácvik těžkých cest, pro
zlepšení síly i vytrvalosti. Bouldering je vhodný na zlepšení techniky lezení,
síly i vytrvalosti. Lezení na skalách a v horách je už pro zkušené
lezce/horolezce.
Vybavení
K lezení
je potřeba docela dost věcí... Nejméně toho potřebujete k boulderingu
v hale, a to:
- lezečky
- pytlík s magnesiem
- v přírodě ještě
bouldermatku (speciální žíněnka na padání).
K lezení
do výšky na stěně v hale potřebujete krom lezeček a pytlíku na magnesium
také:
- sedák
- karabinu
s jistítkem
- jednoduché lano (určitý
typ lana)
Na
zajištěné skály ještě:
- expresky (dvě karabiny
spojené smyčkou)
- pár karabin navíc jako
zálohu
Na
špatně zajištěné nebo nezajištěné skály, na vícedélkové cesty a do hor ještě:
- dvojité nebo poloviční
lano (určitý typ lana)
- friendy a vklíněnce na
zakládání vlastního jištění
- smyčky
- přilbu
- mačky a cepín
- kladívko, skoby –
obvykle pouze do nezajištěných hor
Já vlastním krom bouldermatky, kladívka a skob
všechno. Odvíjí se to od toho, kde všude lezu.
Lezečky je dobré
si vybrat těsné, ale ne tolik, aby vás noha bolela, nedejbože se odkrvila. Je
spousta druhů lezeček různých typů, tvarů, barev:-), je dobré vyzkoušet jich
víc a rozhodnout se podle toho, které nejlíp sedí. Koneckonců na značce a ceně
nesejde. K sedáku bych řekla to samé co k lezečkám, všechny mají
splněné normy, je jen na vás, který vám nejvíc líbí a sedí.
Více o sedáku zde.
Karabina
s jistítkem je důležitá na jištění. Je několik druhů jistítek, nejčastěji
se používá tzv. kyblík (např. Reverso, ATC Guide, a další). Často se u nás
používá „osma“, ale v době moderních tenčích hladkých lan není moc vhodná.
Pro zkušenější je tu třeba „GriGri“.
Více o jistítkách zde.
Lano se na běžné
lezení na stěně a skalách používá jednoduché, délka a průměr lana se odvíjí od
toho, kde ho budete nejvíc používat. Pro začínající lezce na stěnách
v hale stačí 30m lano, pokud je stěna nižší než 15 m, aby lezec mohl vylézt
nahoru a nechat se spustit dolů. V ČR existují stěny vyšší než 15 m, ale
nižší než 20 m, to pak budete potřebovat spíše 40m lano.
Více o lanech zde.
Vybavení se
obvykle dá na stěně půjčit za poplatek, nemusíte si hned všechny věci kupovat.
Obtížnost
Na
stěnách i skalách jsou různě těžké cesty. Značí se číslem, číslem a písmenem
nebo římskými číslicem pode toho, v jaké jsou stupnici. Nejpoužívanější
stupnice v Evropě je UIAA, dále francouzská. UIAA je v rozmezí 1 až
12, francouzská od 1 do 9b.
Odkaz na srovnání
stupnic.
Začátečníci
většinou nemají problém lézt cestu o obtížnosti 4, ale je to individuální.
Rozhodně není třeba věšet hlavu, pokud vám to napoprvé nepůjde:-) Na skály je
dobré lézt alespoň 5, v Moravském krase 6 a více. Dají se najít i lehčí
skály, ale často jsou nezajištěné, nebo prostě ne moc pěkné.
Styl
přelezu
Pro
začátečníky je dobré zkusit lezení na stěně nebo skále na tzv. top rope, na
druhého, na již nataženém laně. Na stěnách bývá pár lehkých cest takto
připravených. Až zjistíte co lezecký pohyb obnáší a seberete odvahu, můžete
zkusit lezení na prvním. Je to psychicky i fyzicky náročnější, ale také trošku
nebezpečnější v případě pádu. Vždycky je dobré s sebou mít někoho
zkušenějšího, kdo vás bude tak trochu hlídat, abyste neudělali nějakou chybu (a
že jich bohužel bývá).
Při lezení na
prvním se pak rozlišují styly podle toho, jestli jste si při lezení odpočinuli
v laně, nebo přelezli bez odpočinutí, jestli cestu lezete poprvé nebo ne.
Dobře je to
popsáno zde.
Vlasy?
Jelikož
je tento článek na stránkách o dlouhých vlasech, bylo by vhodné, abych se
zaměřila taky na vlasy. Při lezení je dobré mít vlasy alespoň v culíku,
pokud jsou vlasy na ramena nebo do půlky zad, v případě delších je lepší
je zaplést do copu či si udělat drdol. Rozhodně nelezte s rozpuštěnými!!
Hrozí, že se vlasy dostanou do jistítka a hrozí v lepším případě přetržení
pár vlasů, v horším případě bohužel skalpace. Platí to hlavně pro osoby,
co jistí. Při samotném lezení tolik nebezpečí pro vlasy nehrozí.
Já osobně vlasy
nosím nejčastěji v copu, protože drdol mě trošku táhne a v culíku mi
vlasy zase poletují okolo ramen. Pravda, že se mi cop občas dostane ze zad
dopředu, ale pokud se tak děje často, dá se strčit pod tričko nebo mikinu.
V případě opravdu dlouhého copu se na něm dá udělat uzel a zkrátit ho tak
(viz Sidonie a ježdění na kole ;-)). Pod přilbu nosím zásadně francouzský cop,
když mám bundu, tak strčený pod ni.
Užitečné
odkazy
http://www.horolezeckametodika.cz – opravdu výborně zpracovaná
metodika, dobře pochopitelná i pro začátečníky, doporučuju k pročtení:-)
www.lezec.cz – různé články ze skal i hor,
diskuze, inzerce…
Posílejte i své články, za virtuální a reálné odměny :)
Více ZDE
Foto (C) darkmatter, Oliver Frank, Jasen Miller.
(C) Dlouhevlasy.cz, Nikinka, 2012. Publikování části nebo celku
na jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného
souhlasu dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
)
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
Nicméně obdivuju všechny lezce. Např. takový Alex Honnold - když jsem viděla, jak leze bez jakéhokoliv jištění po úplně holé skále až nahoru, to jsem fakt koukala 
joooo, kdyvy na everest byly schody se zábradlím a nebo výtah, tak budu ve "výstupech" lepší jak Messner 
Je to nejlepší posilka 
Není to tak nebezpečný. Ale jednou jsem byla i na stěně (tentokrát už lezecké 
