Měsíc a vlasy? Možná.

arrow PÉČE arrow Rozhovor: S Clondykem do přírody!
Rozhovor: S Clondykem do přírody! E-mail
Napsal Clondyk   
Tuesday, 08 April 2014

1

Moc děkuji všem za otázky, které jsem obdržel. Abych se přiznal, když se vyhlašovala tato akce, tak jsem si říkal, že jsem v pohodě, že mě se zaručeně netýká. Nu Meadow mě vyvedla z omylu…

Snažil jsem se odpovídat co nejstručněji a byl jsem donucen otevřít krabice, kterých jsem se již nechtěl ani dotknout. Moc se omlouvám za kvalitu fotografií, některé jsou staré i přes 30 let a je to na nich znát. A scanner moc velké zázraky neumí.

 

  

 

 

 

 


astrid 

Ahoj, Clondyku! Tvoje galerie ve mně vždy mile oživuje vlastní zážitky z táborů, trampování, z akcí ČSOP i z dobrodružného čtení, a tak k tomu budu směřovat i svou otázku: Jak se podle Tebe daří podobným aktivitám v dnešní době? Je o ně zájem? Mění se nějak výrazně jejich ráz, oproti předchozím letům? A v neposlední řadě: co Tě nejvíce vedlo k tvorbě příprav na tábory ap.? 

 

3Od roku 2011 tábory již neorganizuji a ani na ně nejezdím, ale budu se snažit odpovědět za dobu, co jsem je organizoval. Tábory – stojící na zelené louce, se zázemím a ubytováním postaveným z celt, s vodou ze studánky, mytím se v potoce, suchým záchodem, teplou vodou z brutaru, v koupelce lázeňský válec, a to vše bez elektřiny – z valné většiny organizují nadšenci a šílenci, kteří jsou ochotní věnovat „na oltář vlasti“ svůj volný čas, bez ohledu na to, že za to nic nedostanou, vezmou si na to svou vlastní dovolenou a okolí se na ně dívá jak na šílence…Tak to bylo jak za minula, tak i za dneška…Hodnocení, s dovolením, vztáhnu pouze na naši práci s dětmi a na naše tábory. Jinde mi to jaksi nepřísluší, protože v každém městě bude asi zcela jiná situace.

Na tábory jezdily hlavně děti z našich oddílů, jak za Pionýra, tak za ČSOP, další děti byly získané propagací táborů nebo se jednalo o kamarády či sourozence našich členů.

Minimálně 80 % dětí, které s námi byly jednou na táboře, se další rok vracelo a přivádělo své další kamarády. Bylo hodně případů, kdy někteří jeli na první tábor jako děti, na dalším byli coby instruktoři, za pár let již jako vedoucí a po třeba 12 letech s nimi jely i jejich vlastní děti. V pozdější době, kdy již oddíly nebyly, tato metoda bezpečně fungovala a funguje stále.

Období mého hodnocení našich táborů se dá rozdělit asi do tří kategorií:

První období je od roku 1987 do roku 1993 – na tábory jezdily děti proto, že jet chtěly a s nadšením se zapojovaly do jakékoli táborové hry. Rodiče dětem s sebou dávali to, co se v seznamu věcí na tábor napsalo, a nebyl žádný problém vyrazit s celým táborem na vícedenní výpravy do terénu se spaním pod širákem.

Druhé období je asi od roku 1994 do roku 2004 – kdy děti na tábor ještě jezdily proto, že chtěly, ale už se stávalo, že tam byly i za trest. Nadšení pro táborové hry bylo stejné, možná i větší jak u první skupiny, ale začalo se projevovat chudnutí společnosti, rodiče dost polemizovali se seznamy, ale valná většina dětí měla to, co tam bylo napsáno. Na vícedenní výpravy se spaním pod širákem bylo možno vyrážet najednou tak s polovinou tábora.

Třetí období bylo mezi lety 2005–2010 – kdy se běžně stávalo, že děti byly na tábor odkládány nebo jely na tábor za trest – ty žádný program či celotáborová hra nenadchla, a ti, kteří na tábor jeli, protože chtěli, a protože je bavilo si na něco hrát, už celkový dojem z tábora moc nezlepšovali. Začalo se projevovat ve velké míře sezení dětí u počítačů a hraní her, zažívaly se absťáky z toho, že na táboře nebyla elektřina, a tudíž ani počítače, neb na louce, asi 1 km od vesnice, nebyl ani signál do mobilu… Velice se rozmohlo kouření dětí a děti samotné ztratily nějak představivost a fantazii, o šikovnosti raději pomlčím. Vybavenost dětí na tábor byla minimální, místo holínek měly děti třeba troje botasky, které po jednom dešti byly všechny promočené, stávalo se, že dítě mělo na 16 dní jedny boty, které je „opustily“ již cestou na tábořiště…

Vynalezly se „pytlové“ pláštěnky – igelitový pytel na odpad po úpravě fungoval dokonale…

Pokud se chtělo vyrazit na vícedenní akce se spaním pod širákem, sehnalo se vybavení hlavně díky dospělákům, kteří půjčili vše, co se dalo, tak pro třetinou tábora.

 

Všechny tábory byly prací kolektivu s dominujícími jedinci, kteří vše dokázali dát dohromady a uvedli vše v život.

Vycházelo se z knížek, filmů, nebo z vlastní fantazie.  Skoro každému táboru předcházelo studium toho, co jsme si vymysleli, že bude tématem další rok. Tábory jsme se snažili koncipovat tak, aby se spolu s dětmi vyblbli i dospělí, protože na nich velmi záleželo, jestli se tábor bude dětem líbit, nebo ne. Pokud dospěláci s táborovou hrou žili, tábor byl fantastický. Pokud to valnou většinu nebavilo, nebo spíše nezajímalo, a jeli tam více na rekreaci a děcka brali jako nutné „zlo“, stál tábor jako takový za nic, protože když děti viděly, že to nezajímá dospělé, tak je to nezajímalo také. A ti, co se snažili dát táboru vše, aby se vyvedl a děcka nebyla zklamaná, tak ty to naopak odrazovalo…To bylo také jednou z příčin, proč jsem s tábory skončil…          

Výčet táborů, které jsem organizoval:

 

1987 – Trosečníci – 1587 – první tábor Pionýři

1988 – Výprava do Ťan Šanu – Hledání yetiho  1888

1989 – Poklad čtyř sluncí – Indiáni – 1889

1990 – Pravěk – Studánky

1992 – Akce Bororo – Hledání léčivé rostliny – 1. tábor ČSOP

1993 – Pravěk s prvky UFO

1994 – Indiánský tábor – Život indiánského tábora 1894

                1995 – Zlatokopecký tábor – Clondyk Town – 1895

1996 – Indiánský tábor – Útěk z rezervací

1997 – Indiánský tábor – Poznávání „nového“ domova

1998 – Indiánský tábor – Tanec Slunce

1999 – Keltský tábor – inspirace dle knížky německé autorky

2000 – Keltský tábor – Záchrana světa

2001 – Keltský tábor – Život starých Keltů

2002 – Keltský tábor – Řemesla starých Keltů

2003 – Archeologický tábor – Archeo 2003

2004 – Strašidlácký tábor – 6 příběhů a 3 divadelní přestavení na konci

2005 – Pravěk – Trosečníci na cizí planetě

2006 – Expedice Ťan Šan II – Po stopách první expedice

2007 – Rytíři Kulatého stolu – Král Artuš a Merlin

2008 – Pirátský tábor s hledáním pokladu

2009 – Poklad čtyř sluncí II – Indiáni – 1889

2010 – Keltský tábor – stejný jako 2000 – Hledání osobních kamínků

 

1 2 4 5

 

 

porcelainswan

Mám otázky zcela základní:-) 
Jak sis DV našel, případně co tě podnítilo hledat takovýto web? Chlapů tu přece jen je poskrovnu, takže obzvlášť u nich mě motivace zajímá :-)

 

Od malička se mi líbily u dívek a žen dlouhé vlasy… když se jednou má žena rozhodla, že je jí x let, a tudíž nemůže mít dlouhé vlasy a z vlasů do půli zad šla skoro na kluka, tak jsem byl z toho dost špatný… A začal na netu hledat a kupodivu jsem i našel.

 

Anywetta 

Ahoj, vypadá to, že máš hodně procestovanou českou přírodu. Znáš nějaká místa, která stojí za vidění a doporučil bys je k výletům? :-) 

 

Protoulal jsem se jako vodák a tremp československou přírodou hodně. Doporučoval bych na Berounce navštívit hrady Točník, Karlštejn, Křivoklát, Žebrák, Krakovec. Ne autem, ale vlakem a pak pěšky… Krásná je Berounka, Lužnice, Otava, Ohře, Vltava, i Labe, Žernosecké jezero u Lovosic, fantastická je slovenská řeka Hron s jejími ostrůvky a morušemi… Krásně je všude tam, kde se člověku líbí, kde něco prožil, zažil…

 

 6  7  8  9

 


Meadow 

Clondyku, ráda bych se zeptala na tvoje další zájmy kromě trampingu a táborů... A pak by mě ještě zajímalo, co je tvým civilním povoláním. Přijde mi, že musíš být Ferda Mravenec práce všeho druhu, podle toho, co občas píšeš ohledně prací na domě a tak. 

A jinak díky, že tu stále jsi. 

 

Kromě toulání se po lesích a starání se o studánky, čtení knih, sbírání známek, hraní her na PC, jsem nucen starat se o barák a zahradu se skleníkem a léty jsem se naučil skoro všechny údržbářské práce, které jsou na baráku třeba.

V civilu jsem mistr-technolog chemicko-tepelného zpracování – převedeno do češtiny – mám pod sebou kalírnu.


Morganna 

Zatím nemám otázku (ale pracuje se na ní!), jen jsem Ti chtěla napsat, že jsem moc ráda, jak nás (ještě pořád) zdravíš ráno občas na chatu. Je to moc fajn. 

 

Moc díky. 


14 lethality 

Taky přemýšlím, jak zformulovat otázku… Zajímal by mě tvůj názor, jakožto dv-veterána, na vývoj celého dévéčka... Jestli tam nějaký vývoj vidíš/nevidíš, co se změnilo/nezměnilo, co (kdo) ti tu chybí/nechybí, případně co ti vadí nebo co máš rád a co se ti tu líbí... A pozoruješ nějaký rozdíl mezi novými členy ve smyslu jestli jsou v něčem (a v čem) jiní, než ti, kteří byli mezi prvními členy? A když už budeš odpovídat na otázku motivace, co tě na DV přivedlo, tak se ptám, co tě motivuje tu zůstávat? 

A pak přírodně/trampské otázky
tvůj oblíbený strom, květina a zvíře? A nej táborový song, doprovodný nástroj a nej táborový žranec? 

 

Ze začátku byly DV stránky sdružením lidí, kterým se na ženách líbily dlouhé vlasy, polemizovalo se o tom, co to vlastně jsou dlouhé vlasy a jaké jsou krátké, delší, polodlouhé, dlouhé a tak podobně, a myslím, že ze začátku byly stránky spíše pánskou záležitostí, jak dámskou.

Po prvním předělání stránek, a to bylo na stránkách již i více dam jak pánů, se začaly stránky více zaměřovat na dlouhé vlasy jako takové, nově vznikající fóra nebyla už tak řešící, co to vlastně jsou dlouhé vlasy, ale spíše co s nimi, jak se o ně starat a tak podobně. Velice dlouho byly DV zaměřeny hlavně na přírodno. Objevovaly se první obrázkové nicky, první galerie.

Po dalším předělání stránek přišla fantastická věc – chat přímo na úvodní stránce,  přišla doba i vlastních, adminem přidělovaných, smajlíků, nárůst galerií, masivní příchod nových členů – hlavně dam, a raketový vzestup

počtu témat, rad a všeho možného. A díky Sarahpentium se, po velice bouřlivé slovní přestřelce s Fairy, vzala na „milost“ i chemie…

Poslední předělávka stránek byla opět parádní a stránky posunula o x pater výše, jediná piha na kráse byla ta, že se chat odstěhoval na samostatnou stránku a skomírá…

Ze zcela komorních stránek se DV stalo útočištěm a možná i líhní dlouhých vlasů jako takových. Myslím, že dost dívek a dam díky DV přišlo na chuť svým vlastním dlouhým vlasům.  Řekl bych, že se na DV dá najít rada skoro na cokoli v rámci vlasů.

Ze začátku jsme se mezi sebou skoro všichni „znali“, bylo nás pár, pak dlouho bylo znát, že je na stránkách tzv. tvrdé jádro, které bylo na stránkách stále, a tak trochu jim udávalo i ráz. Po masovém přílivu dalších lidí již je DV dost anonymní, ale stále existuje okruh lidí, kteří jsou na DV pořád, stále tam přispívají a řeší kde co, ale již to není tak „domácké“ jako kdysi.  Parádní jsou srazy. Myslím, že se díky DV seznámili a setkali lidé, kteří by se jinak asi nikdy nepotkali. Sám osobně DV  považuji za velice fantastickou věc a jsem moc rád, že existují. Kdybych na nich nebyl denně alespoň 5 minut, tak by mi něco ten den chybělo… Je dost zajímavé sem tam číst různé věci, které se objevují někdy i v dost osobním rázu, sem tam se dostanu i do sporu za svůj názor, ale to už patří k životu.

 

Můj oblíbený strom je asi smrk – přímo miluji, když se ráno pod ním venku probouzím a sluneční paprsky pronikají jeho větvemi …

Má nejoblíbenější květina je kopřiva. Nevěřili byste, jak taková metrová kráska dokáže popohnat i 30 dětí najednou, aniž by se jich nějak dotkla…

Mé nejoblíbenější zvíře je kočka, již od malička vedle mě vždy minimálně jedna byla a je dodnes – v tuto chvíli se v baráku v posteli protahuje kočka jména „Kulinka  VI.“

Nejméně mám rád písničku „Proklatej vůz“ – ta se stala na prvním táboře táborovou písničkou a hrála se asi tak milionkrát za den… 

Nejraději mám asi „Pláně“ a „Frenkyho Dlouhána“.

Nejmilejší nástroj … pokud mě nikdo nenutí na to hrát, tak kytara a banjo

Palačinky a bramborové placky, upečené nad ohněm v lese.

 

 

 11  12 13
15

 

 

Bonemína

Tak já jen jednu jednoduchou. Kolik máš momentálně doma lebek?

 

Tak doma mám celkem 3 lebky – 2 od jelínků – jednu na „druidské“ holi, druhou na „druidské“ pokrývce hlavy a 1 od krávy na totemu. Jinak je doma ještě celkem 5 dalších lebek, ale ty se prozatím použít nedají, neb by s tím nesouhlasili jejich žijící majitelé…

 

 


21vercaskockama

Já se zeptám na tábory jak ses k nim dostal? Taková ta klasická cesta "z táborníka –vedoucím"? 
Pak by mě ještě zajímalo, odkud jsi
tedy ne přesně místo, ale zda jsi "člověk městský" nebo "člověk venkovský".

 

Má maminka byla učitelka a jak to bývalo, v každé třídě byl kdysi pionýrský oddíl, který vedla ona nebo můj tatínek, a já jim od svých 16 let dělal instruktora, po vojně jsem pak měl oddíl sám – vždy přírodovědný, zaměřený na přírodu, spaní pod širákem a klasický tramping. V roce 1986 se na škole, kde jsem vedl oddíl, změnila skupinová vedoucí a ta dostala za úkol zorganizovat letní pionýrský tábor o velkých prázdninách…  A tak se stalo, že jsem spolu s kamarádem, také nadšencem pro trempování a vedoucím dalšího přírodovědného oddílu, byli touto děvou kontaktováni a v roce 1987 jsme pořádali první tábor, který jsem celý připravoval, včetně tras a programu – pak jich bylo ještě dalších 22, ale to je již jiná kapitola…

Nu jsem sice člověk vyrostlý v městě, ale do přírody a do lesa jsem měl, díky svým rodičům a prarodičům, vždy velmi blízko. Lásku k tomuto mám od nich.


ilona

Clondyku,  je bezva, že jsi i po těch letech aktivním členem! 
Otázky: 

1. máš nějakého oblíbeného autora? 

Je jich povícero, nejraději asi mám Karla Maye, Stanislava Lema, Ondřeje Neffa, Jaroslava Foglara
2. a oblíbené jídlo? 

Asi palačinky, krupičná kaše s kakaem a máslem… a bramborové knedlíky s čímkoli… 

3. na které životní období rád vzpomínáš? 

Asi na to do roku 1990 – to byl člověk mladej a životních jistot bylo nějak více…

 

 16  17  18 19

 


Kikinecka

Mě by zajímalo, jestli máš blízko ke skautingu, případně jaký na něj máš názor.

 

Myslím, že mám ke skautingu tak daleko, jak to jen jde, možná i ještě dále… Zažil jsem jeho obnovení celkem 2x, jednou okolo 70. let a pak v roce 1989 – mnohokrát jsem se setkal s dost arogantními lidmi, zahleděnými do sebe a cítící se krajně ukřivděně. V roce 6970 jsem jako devítiletý kluk vůbec nemusel kluky z naší třídy, co chodili do skauta – dívali se na nás, ostatní děcka, jako na odpad – oni byli něco a my nic… Nu po roce 1971 se vrátili do Pionýra a byli jedni z nejhorlivějších členů… Po roce 1989 tam odcházelo mnoho vedoucích z Pionýru – a dá se říci, že hlavně ti „kovaní“, kteří vymetli v Pionýru kdejakou funkci, ale jako oddíláci nestáli za moc. Popisuji stav, který byl v našem městě.

Po roce 1990 byl u junáků o mě a dalších pár lidí, kteří jsme byli v Pionýru a ČSOP a pořádali tábory + další akce pro děti, veliký zájem …

Napíši to asi takto, celý svůj život jsem byl pionýr a čsopák a tak najednou, jen proto, že se změní systém a je to módní, nebudu junák… To prostě u mě nepřichází v úvahu.

Nevím, jak je to jinde, ale u nás ve městě junáci spíše přežívají, potýkají se s nedostatkem dětí, díky nezájmu dětí o cokoli… a i dospělých, v rámci vedoucích.

 


20 lethality  

A ještě bych prosila nějakou zajímavou příhodu z čundru,  povíš nám nějakou? Třeba veselou, strašidelnou či jinak nezapomenutelnou (přemýšlím, jestli to není moc zákeřná prosba)

 

V roce 1979 jsem byl ještě s 2 kamarády na 14denním trempu a toulali jsme se po vlastech českých, hlavně okolo Chomutova a Berounky. Naše trempování začínalo jízdou vlakem z Vdf. přes Ústí nad Labem, kde na nás čekal druhý kamarád, bývalý spolužák ze školy, a nočním vlakem jsme směřovali do Chomutova, kde jsme vystoupili před nádražím (jo, pozapomněl jsem říci, že z Ústí jsme jeli nákladním vlakem, protože spolužák byl strojvedoucí a měl kamaráda, který nás ten večer „svezl“ v prázdném dobytčáku) a okolo půlnoci jsme se vydali směr Hradiště, nacházející se v lesích nad Chomutovem.  Chvíli se šlo městem a pak zadem okolo zahrad do lesů na Hradiště. Cestou se jde okolo sila na obilí a u něho je Černovický rybník, o kterém se vypráví, že se tam, díky bludným pramenům, utopilo několik lidí… Nu a kolem tohoto rybníka jsme si to štrádovali asi tak v 1 hodinu ranní, či spíše noční …svítil měsíc a jak jsme šli, rybník po levé straně, nikde ani živáčka, na hladině pluly lekníny, tak se kamarád tak nějak divně zadíval na hladinu rybníka a do ticha zařval: „Kucí!!! Duch!!! Utíkejme!!!“. A opravdu se dal do celkem rychlého běhu s 20kilovým teletem na zádech… já s kamarádem jsme se na sebe podívali, co se mu stalo, koukli jsme se na hladinu rybníka také a mazali jsme rychle za ním. Také jsme tam „cosi“ viděli…

Když jsme doběhli k lesu, shodili jsme bágly a začala porada, co jsme tam vlastně viděli.  Na duchy nikdo z nás nevěří, ale člověk nikdy neví… nu a tak jsme se vydali k rybníku znovu. Šli jsem jako myšky a když jsme se dostali až přímo k jeho břehu, nic jsme tam neviděli. Pouze z rybníka stoupala, ve svitu měsíce, bílá pára, jak se teplem vypařovala voda…Vrátili jsme se k místu, kde jsme uviděli to „cosi“ a znovu se podívali a málem jsme běželi znovu… Když se člověk podíval skrz stromy na hladinu rybníka, tak stoupající pára a měsíční svit spolu s větvemi a listím vytvořily mlžnou „postavu“ – ducha… Dodneška, když jdu okolo Černovického rybníka, tak si na toto vzpomenu a po zádech mi proběhne mráz…

 

Morganna

Tak už mám otázku! 
Kde/jaké je tvoje nejoblíbenější místo? 

 

Těch míst je několik… jedno, asi mé srdeční, je Hradiště nad Chomutovem, dále řeka Berounka a její okolí, včetně Křivoklátu a Karlštejna, kopec Bouřný nad Svorem a na něm jeden stařičký trempský kemp zvaný „Kůň“.

 

Koho nominuješ na další rozhovor?  

Žezlo otázek bych rád předal Iloně, též patří skoro k „inventáři“ DV a její odpovědi by mohly být velmi zajímavé. (Článek pro Vaše otázky bude zveřejněn do týdne.)


 

 

Foto (C) Clondyk

 

(C) Dlouhevlasy.cz, Clondyk, 2014. Publikování části nebo celku na jiných webech je přísně zakázáno, možné POUZE  na základě písemného souhlasu dlouhevlasy.cz (  Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny ).

 



Sdilej clanek na Facebooku






Komentáře (6)add
...
napsal vesper , April 09, 2014
moc příjemné počtení! smilies/smiley.gif
...
napsal astrid , April 10, 2014
Díky za rozhovor! smilies/smiley.gif Sympatické odpovědi a velmi zajímavé informace... Zbývá jen dodat, že přeji hodně elánu do rozličných aktivit a plno radosti z nich. smilies/wink.gif
...
napsal Bonemína , April 10, 2014
Děkuju za odpovědi, moc dobře se to četlo smilies/smiley.gif
...
napsal ilona , April 10, 2014
Díky za pěkný rozhovor! smilies/smiley.gif
...
napsal Titania , April 10, 2014
Díky za zajímavé povídání, Clondyku. Sice jsem nekladla otázku, (nějak se mi do období kladení otázek zrovna zamotal termín odevzdání překladu, takže jsem byla mimoň) - ale každopádně jsem moc ráda, že tu pořád jsi!
...
napsal Morganna , April 10, 2014
Tož to som si početla smilies/smiley.gif smilies/smiley.gif





Komentare od clenu Facebooku


Napište komentář
quote
bold
italicize
underline
strike
url
image
quote
quote
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley
Smiley

security image
Opište písmena z obrázku


busy
Aktualizováno ( Friday, 11 April 2014 )
 
< Předch.   Další >

Nejčtenější články za posl. 3 měsíce