|
Moc děkuji všem za otázky, které jsem obdržel. Abych se přiznal,
když se vyhlašovala tato akce, tak jsem si říkal, že jsem v pohodě, že mě
se zaručeně netýká. Nu Meadow mě vyvedla z omylu…
Snažil jsem se odpovídat co nejstručněji a byl jsem donucen
otevřít krabice, kterých jsem se již nechtěl ani dotknout. Moc se omlouvám za
kvalitu fotografií, některé jsou staré i přes 30 let a je to na nich znát. A
scanner moc velké zázraky neumí.
astrid
Ahoj, Clondyku! Tvoje galerie ve
mně vždy mile oživuje vlastní zážitky z táborů, trampování, z akcí ČSOP i z
dobrodružného čtení, a tak k tomu budu směřovat i svou otázku: Jak se podle
Tebe daří podobným aktivitám v dnešní době? Je o ně zájem? Mění se nějak
výrazně jejich ráz, oproti předchozím letům? A v neposlední řadě: co Tě nejvíce
vedlo k tvorbě příprav na tábory ap.?
 Od roku 2011 tábory již
neorganizuji a ani na ně nejezdím, ale budu se snažit odpovědět za dobu, co
jsem je organizoval. Tábory – stojící na zelené louce, se zázemím a ubytováním
postaveným z celt, s vodou ze studánky, mytím se v potoce, suchým záchodem,
teplou vodou z brutaru, v koupelce lázeňský válec, a to vše bez
elektřiny – z valné většiny organizují nadšenci a šílenci, kteří jsou
ochotní věnovat „na oltář vlasti“ svůj volný čas, bez ohledu na to, že za to
nic nedostanou, vezmou si na to svou vlastní dovolenou a okolí se na ně dívá
jak na šílence…Tak to bylo jak za minula, tak i za dneška…Hodnocení,
s dovolením, vztáhnu pouze na naši práci s dětmi a na naše tábory.
Jinde mi to jaksi nepřísluší, protože v každém městě bude asi zcela jiná
situace.
Na tábory jezdily hlavně děti
z našich oddílů, jak za Pionýra, tak za ČSOP, další děti byly získané
propagací táborů nebo se jednalo o kamarády či sourozence našich členů.
Minimálně 80 % dětí, které
s námi byly jednou na táboře, se další rok vracelo a přivádělo své další
kamarády. Bylo hodně případů, kdy někteří jeli na první tábor jako děti, na
dalším byli coby instruktoři, za pár let již jako vedoucí a po třeba 12 letech
s nimi jely i jejich vlastní děti. V pozdější době, kdy již oddíly
nebyly, tato metoda bezpečně fungovala a funguje stále.
Období mého hodnocení našich
táborů se dá rozdělit asi do tří kategorií:
První období je od roku 1987 do
roku 1993 – na tábory jezdily děti proto,
že jet chtěly a s nadšením se zapojovaly do jakékoli táborové hry. Rodiče
dětem s sebou dávali to, co se v seznamu věcí na tábor napsalo, a nebyl
žádný problém vyrazit s celým táborem na vícedenní výpravy do terénu se
spaním pod širákem.
Druhé období je asi od roku 1994
do roku 2004 – kdy děti na tábor ještě jezdily
proto, že chtěly, ale už se stávalo, že tam byly i za trest. Nadšení pro
táborové hry bylo stejné, možná i větší jak u první skupiny, ale začalo se
projevovat chudnutí společnosti, rodiče dost polemizovali se seznamy, ale valná
většina dětí měla to, co tam bylo napsáno. Na vícedenní výpravy se spaním pod
širákem bylo možno vyrážet najednou tak s polovinou tábora.
Třetí období bylo mezi lety
2005–2010 – kdy se běžně stávalo, že děti
byly na tábor odkládány nebo jely na tábor za trest – ty žádný program či
celotáborová hra nenadchla, a ti, kteří na tábor jeli, protože chtěli, a
protože je bavilo si na něco hrát, už celkový dojem z tábora moc
nezlepšovali. Začalo se projevovat ve velké míře sezení dětí u počítačů a hraní
her, zažívaly se absťáky z toho, že na táboře nebyla elektřina, a tudíž
ani počítače, neb na louce, asi 1 km od vesnice, nebyl ani signál do mobilu…
Velice se rozmohlo kouření dětí a děti samotné ztratily nějak představivost a
fantazii, o šikovnosti raději pomlčím. Vybavenost dětí na tábor byla minimální,
místo holínek měly děti třeba troje botasky, které po jednom dešti byly všechny
promočené, stávalo se, že dítě mělo na 16 dní jedny boty, které je „opustily“
již cestou na tábořiště…
Vynalezly se „pytlové“ pláštěnky
– igelitový pytel na odpad po úpravě fungoval dokonale…
Pokud se chtělo vyrazit na
vícedenní akce se spaním pod širákem, sehnalo se vybavení hlavně díky
dospělákům, kteří půjčili vše, co se dalo, tak pro třetinou tábora.
Všechny tábory byly prací
kolektivu s dominujícími jedinci, kteří vše dokázali dát dohromady a
uvedli vše v život.
Vycházelo se z knížek,
filmů, nebo z vlastní fantazie.
Skoro každému táboru předcházelo studium toho, co jsme si vymysleli, že
bude tématem další rok. Tábory jsme se snažili koncipovat tak, aby se spolu s dětmi
vyblbli i dospělí, protože na nich velmi záleželo, jestli se tábor bude dětem
líbit, nebo ne. Pokud dospěláci s táborovou hrou žili, tábor byl
fantastický. Pokud to valnou většinu nebavilo, nebo spíše nezajímalo, a jeli
tam více na rekreaci a děcka brali jako nutné „zlo“, stál tábor jako takový za
nic, protože když děti viděly, že to nezajímá dospělé, tak je to nezajímalo
také. A ti, co se snažili dát táboru vše, aby se vyvedl a děcka nebyla
zklamaná, tak ty to naopak odrazovalo…To bylo také jednou z příčin, proč jsem
s tábory skončil…
Výčet táborů, které jsem organizoval:
1987 – Trosečníci – 1587 – první tábor Pionýři
1988 – Výprava do Ťan Šanu – Hledání
yetiho 1888
1989 – Poklad čtyř sluncí – Indiáni – 1889
1990 – Pravěk – Studánky
1992 – Akce Bororo – Hledání léčivé rostliny –
1. tábor ČSOP
1993 – Pravěk s prvky UFO
1994 – Indiánský tábor – Život indiánského
tábora 1894
1995 – Zlatokopecký tábor – Clondyk
Town – 1895
1996 – Indiánský tábor – Útěk z rezervací
1997 – Indiánský tábor – Poznávání „nového“
domova
1998 – Indiánský tábor – Tanec Slunce
1999 – Keltský tábor – inspirace dle knížky
německé autorky
2000 – Keltský tábor – Záchrana světa
2001 – Keltský tábor – Život starých Keltů
2002 – Keltský tábor – Řemesla starých Keltů
2003 – Archeologický tábor – Archeo 2003
2004 – Strašidlácký tábor – 6 příběhů a 3
divadelní přestavení na konci
2005 – Pravěk – Trosečníci na cizí planetě
2006 – Expedice Ťan Šan II – Po stopách první
expedice
2007 – Rytíři Kulatého stolu – Král Artuš a Merlin
2008 – Pirátský tábor s hledáním pokladu
2009 – Poklad čtyř sluncí II – Indiáni – 1889
2010 – Keltský tábor – stejný jako 2000 –
Hledání osobních kamínků
porcelainswan
Mám otázky zcela základní:-)
Jak sis DV našel, případně co tě podnítilo hledat takovýto web? Chlapů tu přece
jen je poskrovnu, takže obzvlášť u nich mě motivace zajímá :-)
Od malička se mi líbily
u dívek a žen dlouhé vlasy… když se jednou má žena rozhodla, že je jí x let, a
tudíž nemůže mít dlouhé vlasy a z vlasů do půli zad šla skoro na kluka,
tak jsem byl z toho dost špatný… A začal na netu hledat a kupodivu jsem i
našel.
Anywetta
Ahoj, vypadá to, že máš hodně
procestovanou českou přírodu. Znáš nějaká místa, která stojí za vidění a
doporučil bys je k výletům? :-)
Protoulal jsem se jako
vodák a tremp československou přírodou hodně. Doporučoval bych na Berounce
navštívit hrady Točník, Karlštejn, Křivoklát, Žebrák, Krakovec. Ne autem, ale
vlakem a pak pěšky… Krásná je Berounka, Lužnice, Otava, Ohře, Vltava,
i Labe, Žernosecké jezero u Lovosic, fantastická je slovenská řeka Hron
s jejími ostrůvky a morušemi… Krásně je všude tam, kde se člověku líbí,
kde něco prožil, zažil…
Meadow
Clondyku, ráda bych se zeptala na
tvoje další zájmy kromě trampingu a táborů... A pak by mě ještě zajímalo, co je
tvým civilním povoláním. Přijde mi, že musíš být Ferda Mravenec – práce všeho
druhu, podle toho, co občas píšeš ohledně prací na domě a tak.
A jinak díky, že tu stále
jsi.
Kromě toulání se po lesích a starání se o
studánky, čtení knih, sbírání známek, hraní her na PC, jsem nucen starat se o
barák a zahradu se skleníkem a léty jsem se naučil skoro všechny údržbářské
práce, které jsou na baráku třeba.
V civilu jsem
mistr-technolog chemicko-tepelného zpracování – převedeno do češtiny – mám pod
sebou kalírnu.
Morganna
Zatím nemám otázku (ale pracuje
se na ní!), jen jsem Ti chtěla napsat, že jsem moc ráda, jak nás (ještě pořád) zdravíš ráno občas na chatu. Je
to moc fajn.
Moc díky.
 lethality
Taky přemýšlím, jak zformulovat
otázku… Zajímal by mě tvůj názor, jakožto dv-veterána, na vývoj celého
dévéčka... Jestli tam nějaký vývoj vidíš/nevidíš, co se změnilo/nezměnilo, co
(kdo) ti tu chybí/nechybí, případně co ti vadí nebo co máš rád a co se ti tu
líbí... A pozoruješ nějaký rozdíl mezi novými členy – ve smyslu jestli
jsou v něčem (a v čem) jiní, než ti, kteří byli mezi prvními členy? A když už
budeš odpovídat na otázku motivace, co tě na DV přivedlo, tak se ptám, co tě
motivuje tu zůstávat?
A pak přírodně/trampské otázky – tvůj
oblíbený strom, květina a zvíře? A nej táborový song, doprovodný nástroj a nej
táborový žranec?
Ze začátku byly DV
stránky sdružením lidí, kterým se na ženách líbily dlouhé vlasy, polemizovalo
se o tom, co to vlastně jsou dlouhé vlasy a jaké jsou krátké, delší,
polodlouhé, dlouhé a tak podobně, a myslím, že ze začátku byly stránky spíše
pánskou záležitostí, jak dámskou.
Po prvním předělání stránek, a to
bylo na stránkách již i více dam jak pánů, se začaly stránky více zaměřovat na
dlouhé vlasy jako takové, nově vznikající fóra nebyla už tak řešící, co to
vlastně jsou dlouhé vlasy, ale spíše co s nimi, jak se o ně starat a tak
podobně. Velice dlouho byly DV zaměřeny hlavně na přírodno. Objevovaly se první
obrázkové nicky, první galerie.
Po dalším předělání stránek
přišla fantastická věc – chat přímo na úvodní stránce, přišla doba i vlastních, adminem
přidělovaných, smajlíků, nárůst galerií, masivní příchod nových členů – hlavně
dam, a raketový vzestup
počtu témat, rad a všeho možného.
A díky Sarahpentium se, po velice bouřlivé slovní přestřelce s Fairy, vzala na
„milost“ i chemie…
Poslední předělávka stránek byla
opět parádní a stránky posunula o x pater výše, jediná piha na kráse byla ta,
že se chat odstěhoval na samostatnou stránku a skomírá…
Ze zcela komorních stránek se DV
stalo útočištěm a možná i líhní dlouhých vlasů jako takových. Myslím, že dost
dívek a dam díky DV přišlo na chuť svým vlastním dlouhým vlasům. Řekl bych, že se na DV dá najít rada skoro na
cokoli v rámci vlasů.
Ze začátku jsme se mezi sebou
skoro všichni „znali“, bylo nás pár, pak dlouho bylo znát, že je na stránkách
tzv. tvrdé jádro, které bylo na stránkách stále, a tak trochu jim udávalo i
ráz. Po masovém přílivu dalších lidí již je DV dost anonymní, ale stále existuje okruh lidí, kteří
jsou na DV pořád, stále tam přispívají a řeší kde co, ale již to není tak
„domácké“ jako kdysi. Parádní jsou
srazy. Myslím, že se díky DV seznámili a setkali lidé, kteří by se jinak asi
nikdy nepotkali. Sám osobně DV považuji
za velice fantastickou věc a jsem moc rád, že existují. Kdybych na nich nebyl
denně alespoň 5 minut, tak by mi něco ten den chybělo… Je dost zajímavé sem tam
číst různé věci, které se objevují někdy i v dost osobním rázu, sem tam se
dostanu i do sporu za svůj názor, ale to už patří k životu.
Můj oblíbený strom je asi smrk –
přímo miluji, když se ráno pod ním venku probouzím a sluneční paprsky pronikají
jeho větvemi …
Má nejoblíbenější květina je
kopřiva. Nevěřili byste, jak taková metrová kráska dokáže popohnat i 30 dětí
najednou, aniž by se jich nějak dotkla…
Mé nejoblíbenější zvíře je kočka,
již od malička vedle mě vždy minimálně jedna byla a je dodnes – v tuto chvíli
se v baráku v posteli protahuje kočka jména „Kulinka VI.“
Nejméně mám rád písničku
„Proklatej vůz“ – ta se stala na prvním táboře táborovou písničkou a hrála se
asi tak milionkrát za den…
Nejraději mám asi „Pláně“ a
„Frenkyho Dlouhána“.
Nejmilejší nástroj … pokud mě
nikdo nenutí na to hrát, tak kytara a banjo
Palačinky a bramborové placky,
upečené nad ohněm v lese.
Bonemína
Tak já jen jednu jednoduchou.
Kolik máš momentálně doma lebek?
Tak doma mám celkem 3
lebky – 2 od jelínků – jednu na „druidské“ holi, druhou na „druidské“ pokrývce
hlavy a 1 od krávy na totemu. Jinak je doma ještě celkem 5 dalších lebek, ale
ty se prozatím použít nedají, neb by s tím nesouhlasili jejich žijící
majitelé…
 vercaskockama
Já se zeptám na tábory – jak ses k nim
dostal? Taková ta klasická cesta "z táborníka –vedoucím"?
Pak by mě ještě zajímalo, odkud jsi – tedy
ne přesně místo, ale zda jsi "člověk městský" nebo "člověk
venkovský".
Má maminka byla učitelka
a jak to bývalo, v každé třídě byl kdysi pionýrský oddíl, který vedla ona
nebo můj tatínek, a já jim od svých 16 let dělal instruktora, po vojně jsem pak
měl oddíl sám – vždy přírodovědný, zaměřený na přírodu, spaní pod širákem a
klasický tramping. V roce 1986 se na škole, kde jsem vedl oddíl, změnila
skupinová vedoucí a ta dostala za úkol zorganizovat letní pionýrský tábor o
velkých prázdninách… A tak se stalo, že
jsem spolu s kamarádem, také nadšencem pro trempování a vedoucím dalšího
přírodovědného oddílu, byli touto děvou kontaktováni a v roce 1987 jsme
pořádali první tábor, který jsem celý připravoval, včetně tras a programu – pak
jich bylo ještě dalších 22, ale to je již jiná kapitola…
Nu jsem sice člověk vyrostlý
v městě, ale do přírody a do lesa jsem měl, díky svým rodičům a
prarodičům, vždy velmi blízko. Lásku k tomuto mám od nich.
ilona
Clondyku, je bezva, že jsi i po těch letech aktivním
členem!
Otázky:
1. máš nějakého oblíbeného autora?
Je jich povícero,
nejraději asi mám Karla Maye, Stanislava Lema, Ondřeje Neffa, Jaroslava Foglara
2. a oblíbené jídlo?
Asi palačinky, krupičná
kaše s kakaem a máslem… a bramborové knedlíky s čímkoli…
3. na které životní období rád vzpomínáš?
Asi na to do roku 1990 –
to byl člověk mladej a životních jistot bylo nějak více…
Kikinecka
Mě by zajímalo, jestli máš blízko
ke skautingu, případně jaký na něj máš názor.
Myslím, že mám ke skautingu tak daleko, jak
to jen jde, možná i ještě dále… Zažil jsem jeho obnovení celkem 2x, jednou
okolo 70. let a pak v roce 1989 – mnohokrát jsem se setkal s dost
arogantními lidmi, zahleděnými do sebe a cítící se krajně ukřivděně.
V roce 69–70 jsem jako
devítiletý kluk vůbec nemusel kluky z naší třídy, co chodili do skauta –
dívali se na nás, ostatní děcka, jako na odpad – oni byli něco a my nic… Nu po
roce 1971 se vrátili do Pionýra a byli jedni z nejhorlivějších členů… Po
roce 1989 tam odcházelo mnoho vedoucích z Pionýru – a dá se říci, že
hlavně ti „kovaní“, kteří vymetli v Pionýru kdejakou funkci, ale jako
oddíláci nestáli za moc. Popisuji stav, který byl v našem městě.
Po roce 1990 byl u junáků o mě a
dalších pár lidí, kteří jsme byli v Pionýru a ČSOP a pořádali tábory +
další akce pro děti, veliký zájem …
Napíši to asi takto, celý svůj život jsem byl pionýr a čsopák a
tak najednou, jen proto, že se změní systém a je to módní, nebudu junák… To
prostě u mě nepřichází v úvahu.
Nevím, jak je to jinde, ale u nás ve městě
junáci spíše přežívají, potýkají se s nedostatkem dětí, díky nezájmu dětí
o cokoli… a i dospělých, v rámci vedoucích.
 lethality
A ještě bych prosila nějakou
zajímavou příhodu z čundru, povíš nám nějakou? Třeba veselou,
strašidelnou či jinak nezapomenutelnou (přemýšlím, jestli to není moc
zákeřná prosba).
V roce 1979 jsem
byl ještě s 2 kamarády na 14denním trempu a toulali jsme se po vlastech
českých, hlavně okolo Chomutova a Berounky. Naše trempování začínalo jízdou
vlakem z Vdf. přes Ústí nad Labem, kde na nás čekal druhý kamarád, bývalý
spolužák ze školy, a nočním vlakem jsme směřovali do Chomutova, kde jsme
vystoupili před nádražím (jo, pozapomněl jsem říci, že z Ústí jsme jeli nákladním
vlakem, protože spolužák byl strojvedoucí a měl kamaráda, který nás ten večer
„svezl“ v prázdném dobytčáku) a okolo půlnoci jsme se vydali směr
Hradiště, nacházející se v lesích nad Chomutovem. Chvíli se šlo městem a pak zadem okolo zahrad
do lesů na Hradiště. Cestou se jde okolo sila na obilí a u něho je Černovický
rybník, o kterém se vypráví, že se tam, díky bludným pramenům, utopilo několik
lidí… Nu a kolem tohoto rybníka jsme si to štrádovali asi tak v 1 hodinu ranní,
či spíše noční …svítil měsíc a jak jsme šli, rybník po levé straně, nikde ani
živáčka, na hladině pluly lekníny, tak se kamarád tak nějak divně zadíval na
hladinu rybníka a do ticha zařval: „Kucí!!! Duch!!! Utíkejme!!!“. A opravdu se
dal do celkem rychlého běhu s 20kilovým teletem na zádech… já
s kamarádem jsme se na sebe podívali, co se mu stalo, koukli jsme se na
hladinu rybníka také a mazali jsme rychle za ním. Také jsme tam „cosi“ viděli…
Když jsme doběhli k lesu,
shodili jsme bágly a začala porada, co jsme tam vlastně viděli. Na duchy nikdo z nás nevěří, ale člověk
nikdy neví… nu a tak jsme se vydali k rybníku znovu. Šli jsem jako myšky a
když jsme se dostali až přímo k jeho břehu, nic jsme tam neviděli. Pouze
z rybníka stoupala, ve svitu měsíce, bílá pára, jak se teplem vypařovala
voda…Vrátili jsme se k místu, kde jsme uviděli to „cosi“ a znovu se
podívali a málem jsme běželi znovu… Když se člověk podíval skrz stromy na
hladinu rybníka, tak stoupající pára a měsíční svit spolu s větvemi a
listím vytvořily mlžnou „postavu“ – ducha… Dodneška, když jdu okolo
Černovického rybníka, tak si na toto vzpomenu a po zádech mi proběhne mráz…
Morganna
Tak už mám otázku!
Kde/jaké je tvoje nejoblíbenější místo?
Těch míst je několik…
jedno, asi mé srdeční, je Hradiště nad Chomutovem, dále řeka Berounka a její okolí,
včetně Křivoklátu a Karlštejna, kopec Bouřný nad Svorem a
na něm jeden stařičký trempský kemp zvaný „Kůň“.
Koho nominuješ na další rozhovor?
Žezlo otázek bych rád předal Iloně, též patří skoro k „inventáři“ DV a její odpovědi by mohly být velmi zajímavé. (Článek pro Vaše otázky bude zveřejněn do týdne.)
Foto (C) Clondyk
(C)
Dlouhevlasy.cz, Clondyk, 2014. Publikování části nebo celku na jiných
webech je přísně zakázáno, možné POUZE na základě písemného souhlasu
dlouhevlasy.cz (
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
).
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
