Tak tady máme podzim. Přes den je ponurá tma, z okna vidím jen v mlze mizející kopce, které vypadají jaksi tajemně, jakoby se v nich ukrývalo cosi nebezpečného, neznámého. Něco vám to připomíná? Ano. Od minulého víkendu snad půl roku nenavštívím naše temné lesy, aniž bych si nevzpomněla na Lovecraftovo science fiction, konkrétně Šepot ve tmě, což je tak sugestivní, že byste tomu všemu uvěřili, sebrali všechny peníze, a jeli se podívat do vermotských hor. Zase prší a venku je všechno šedohnědé, vypadá to asi tak:

 ***

Ještě jednu věc mi dnešní den připomněl. Je to báseň od Verlaina Píseň podzimní a dám ji sem v tom podle mého nejlepším překladu.

Píseň podzimní

Sám sklon a ston

svých viol tón

podzim roní

a duši mou

rve touhou mdlou

monotónní

***

Já blednu již

a zesinám když

chvíle zazní

vzpomenuv dnů

propadlých snu

pláču v bázni

***

I odcházím

ve vichu zim

který svistem

žene mne z chvil

jako bych byl

suchým listem