Podrobne a nudne liceni naseho cestovani:

Jednoho destiveho patku se vyskytl na vypadovce z Kielu nevidany ukaz: dva stopari s ceduli Hamburk. Trochu prselo a do Hamburku jsme dojeli snad na ctyri stopy...az jsme si zacali rikat, ze jestli to tak pujde dal a budeme se posunovat po 20km az na jih...ale nakonec se na nas stesti usmalo a zastavil nam clovicek, kravatak, od ktereho bychom to vubec necekali a na nasi otazku, jestli jede na druhou stranu Hamburku odpovedel, ze jede do Kolina. Neverili jsme vlastnim usim a uz nas mel a do Kolina se nas nezbavil. Ale on ani nechtel, byl uplne fajny, navic jezdi takhle za rodinou kazdy tyden, tak byl nadseny, ze ma spolecnost. Vecer jsme tedy spali u Kolina a meli pocit, ze uz tam skoro jsme a ze uz to je kousek. Jineho nazoru byli lidi, co nam pozdeji zastavili...teda nekteri byli v pohode, treba pani se dvema detmi, ktere poslouchaly Harryho Pottera ( To bylo prijemne). Tyhle maminky, jedouci od babicky, ktere kvuli nam preorganizuji cele auto, presadi deti a a uklidi hracky me neprestavaji fascinovat . Nekteri lide ale dostavali neovladatelny zachvat smichu, kdyz jsme jim rekli, ze chceme ujet jeste 1000 km od hranic na jih a nezabiralo na to ani to, ze uz jsme 800 km ujeli.

Tenhle druhy den byl takovy zvlastni. Napred jsme na jedne benzince podkali silenou esperantistku. Pani, ktera nas odmitla vzit, ale doporucila nam, at se naucime esperanto, ze esperantisti mezi sebou maji dobre vztahy a driv do byla pro lidi z vychodu brana na zapad. Rozebrala nam celou slovni zasobu esperanta, kolik procent je prejato z ktereho jazyka, popovidala zivotopis Ludvika Zamenhofa a pri tom zastavilo auto. Tak jsme pani prerusili a vrhli se k autu, kde sedeli dva Frantici, kteri nas pak vzali konecne pres hranice. Jenze nez jsme stihli nahazet bagly do kufru, pani se nacpala k okynku a spustila na ne esperanto. Jaj, jak jsme se lekli, ze nam ujedou, protoze se leknou!
Na dalsi benzince jsme zase potkali anglickou stoparku, ktera na nas napred spustila monolog francouzsky, pak kdyz jsme ji po 10 minutach skocili do nadechu, ze ji nerozumime, tak zacala anglicky...chvili mlela a pak, ze vlastne jede na druhou stranu a sla prechazet dalnici (!?) Rozhrnula krovi a vrhla se pod kola aut, jako by byla u nejake vesnicke silnicky...

Vecer nas pak nekdo odvezl na peage, kde se plati mytne a muze se tam stopovat. V cele Francii, jen v Territoire de Belfort asi ne...za minutu u nas byli policajti: hluchy serif a jeho mladsi kolega, kteri neumeli samozrejme ani slovo zadnym jinym jazykem nez tim svym. Nejdriv jsme si mysleli, ze serif rve na nas, pak se ukazalo, ze jen neslysi. Odvezli nas s houkackou do mesta, ze mame jet dal po nacionalkach. Byl pozdni vecer, takze jsme zacali hledat nejake misto ke spani. Pri te prilezitosti jsme narazili na dva vlasate hipiky, kteri nas pozvali do sve komunity prvotnich krestanu. Dokonce umeli anglicky ( Povedl se mi dobry trefny preklep, napsala jsem fanglicky, coz ve Francii dost sedi :-)), dali nam spoustu letacku a nasli nam krasne misto na spani u osvetlene pevnosti

Tenhle Belfort se nam stal malem osudnym, je to totiz snad nejmensi department ve Francii a my tam tvrdli cely nasledujici den. Vsichni jezdili k pribuznym na nedelni obed a pak zase kolem nas zpatky a my tam porad stali. Asi jsme pro ty lidicky, co jezdili do vedlejsiho mesta, s ceduli Lyon museli vypadat exoticky Ale zase se pak stesti obratilo a pote, co se nad nami smilovala jedna slecna (Typicka zena za volantem, mimochodem, ktera odbocuje na spatnou stranu, jede v levem pruhu a na zatroubeni reaguje tak, ze zajeci a pusti volant...pak ho zase chytla nastesti ), a odvezla nas na nejblizsi benzinku za mestem, se neuveritelne stalo skutkem a my dojeli do vecera do Aix de Provence. Pocasi bylo cim dal tim horsi, zatimco v Nemecku jsme meli tilka, tady radila vichrice Privezli jsme do Nice kielskou studenou frontu Jeste 90 km pred Nice jsme stali v bundach a foukal takovy vitr, ze se nam kutalel stan, ktery vazi 3.5 kg...V Nice to bylo nastesti lepsi, je to mesto schovane mezi horami, takze je tam vzdycky o neco tepleji.

Cestu tam, jsme tedy zvladli za tri dny a kamarad Peta nas mohl slavnostne uvest do sveho kolejniho doupete, ktere ma sice nadherny vyhled na more, ale k hotelovemu konfortu dost daleko. Ze sprchy tekla jen studena voda, jako lednicka slouzilo umyvadlo se studenou vodou, zachody vypadaly jako na dalekem vychode a varit se chodi do uplne jine budovy, kde je mistnost, ktera se honosi nazvem kuchyne. No ve skutecnosti je tam nekolik dvouplotynkovych varicu, par mikrovlnek a nekolik stolu...Peta chtel dopisovat bakalarku, hm...hned prvni noc jsme kecali az do svetla, druhou byla party na plazi, treti jsme byli tak unaveni, ze jsme nic nepodnikali, ale ctvrtou byla zase party v kamaradcine novem byte. Vsude byla spousta Cechu a Slovaku, coz nas fascinovalo, nebot v Kielu nejsou skoro zadni. Bylo tam krasne a nadherne a uzasne.

Na druhou stranu: autobusy jezdi ve zcela nepredvidatelnou dobu, nefunguji zadne automaty, lidi se neustale srocuji do uvrestenych chumlu a vsude je hrozny chaos. A taky strasny hluk, protoze vsude jezdi auta (Nekolikaproudovka kolem plaze). Proste je to na jihu a skoro v Italii a ja jsem ted zvykla na poklidny a sporadany sever, na Nemce, kteri misto chumlu stoji ve fronte a v knihovne septaji.

Mimochodem fotky: http://www.3foto.cz/v/daya/daya/Francie/ :)

More melo naprosto neskutecnou barvu, takovou zelenou, vsichni se divili, ze to pry normalne nemiva a chodili si to fotit Krome more tam maji vybornou zmrzlinu, uzasne olivy a vino a nizsi ceny nez v Nemecku :-o
Protoze pocasi nebylo nic moc, koupali jsme se jen jednou, ale zato to bylo vyborne na cestovani, navic nebyly vsude takove davy turistu jako v lete

Uz jsem se zminovala o tom, ze neumime francouzsky? Ovladame asi 40 slov (Oba dohromady), kterym rikame stoparske minimum. Nekdy je to docela sranda, nekdy je nam to lito, kdyz nam zastavi nekdo mily...a nekdy se clovek musi smat, treba kdyz se pta na nadrazi na informacich, v kolik a odkud mu jede vlak anglicky a pan za prepazkou rozumi, ale odpovida francouzsky.

Na te posledni akci u kamaradky jsme byli premluveni, ze pojedeme vsichni na vylet stopem nekam do Avignonu, Aix, nebo certvi vlastne kam. Byli jsme trochu unaveni, mozna i spolecensky, takze jsme se moc nedomluvili, lidi nemeli spacaky, tak je zacali shanet a ahoooj, uvidime se zitra! Byla to uplna retezovka, kazdy shanel nekoho, kdo by jel s nim a zjistoval, kam se jede. Nakonec z toho samozrejme nic nebylo, jeli ctyri lidi a my. Nam se napred moc nechtelo, byli jsme nejak unaveni, po te ceste tam, pred nama cesta zpet, za nama par probdelych noci....navic rano to vypadalo na nadherny den, tak jsme se rozhodli, ze zustaneme pres den na plazi a pojedeme odpoledne. Jenze vecer zacal foukat studeny vitr a nez jsme se sbalili, prisla mensi prutrz mracen s kroupami. To uz se nam nechtelo vubec, a tak jsme sedeli na zastavce a dumali co podniknem, vratit se na kolej?...Jet? Na koleji jsme si uz pripadali docela podezreli, prece jen: tri lidi v minikamrliku, navic neumime francouzsky, Martin sel na vratnici vyhadat euro, co mu sezral automat, rano jsme vytrepavali pred kolejemi stan...meli jsme strach, aby Peta nemel nejaky prusvih. Tak tedy nakonec, ze pojedem. Dojeli jsme na vypadavku a nikdo nestavel, nad horami desive mraky...tak zase, ze nejedem. Uz jsme sedeli v autobuse...a rozhodli jsme se vystoupit a jet. Ajaj: skoro hned nam zastavilo auto: na nebi krvave cervanky, ze vzduchu byla citit sira a slecna s dabelskym usmevem, ze nas vezme na peage...jaj, to jsme si zas dali. Ten den byl proste divny. Slecna nas vysadila na dalnici a tamhle v opacnem smeru je vase peage, tak si tam dojdete. Takze pochod kolem dalnice, peage vsude oplocena: parkrat prelizani plotu...nakonec jsme se tam dostali, ale zacali nas zase vyhazovat, nikdo nestavel, tak jsme pres dalnici odpochodovali hledat nocleh...
Ostatni meli stesticko, pred destem ujeli a jeste je nejaka pani nechala u sebe prespat.
Druhy den uz to nastesti bylo v pohode. Vylezlo slunicko, dojeli jsme do Arles, ktere nas okouzlilo, jen s ostatnimi uz jsme se nevideli. Ale to se dalo docela predpokladat pri te orgnizaci Provence je nadherna, skoda, ze jsme nemeli vic casu...Avignon uzasny, spali jsme v parku pod platany , ale trochu moc pro turisty...Arles je takove normalnejsi. teda mi to tak pripadalo. Aspon nam tam vsude nestrkali pas na slevy ve vsech pamatkach a tak...A hrozne se mi libilo na venkove, kdyz jsme prejizdeli mezi mesty. Vypada to tam jako na obrazcich od Van Gogha. Porad. A vsechno kvete a voni...a my museli zpatky
Odpochodovali jsme na vypadovku a skoro hned nam nekdo zastavil a vzal nas docela daleko. Sotva jsme vylezli z auta, znova takove stesti...a pak...stojime pred Lyonem s ceduli Lyon a zastavi nam kamion a rovnou mava, at nastupujem. Byl to Portugalec z Porta, ktery jel...do Hamburku! Neuveritelne. Neumel zadny jazyk, krome portugalstiny, teda jo, tvrdil, ze spanelsky, ale spanelsky nemluvil, jen pouzival v portugalstine spaneska slova s portugalskou vyslovnosti a motal do toho dalsi vyrazy, na ktere si vzpomnel treba z anglictiny nebo z italstiny, a tak mu neslo rozumet skoro nic Ja pracne lovila z pameti nejaka spanelska slovicka a moc mi to neslo...takze ruce a nohy a proste ho nechat povidat Martin nakonec rezignoval a odpovidal mu cesky, nicemu to nevadilo Porad vykrikoval, ze jsme jeho pratele, dokonce po ceste varil A v Avignonu svitilo slunicko a my privezli zpatky dest, nastesti ne nadlouho...