Nikdy jsem podobný sen neměla.

 ------------------------------------------------------------------------

- Tady v pekle nemají moc práce. Moc se tu nenadřou. Vidíš je? Čarodějnice se starají o morálku a čerti o údržbu kotlů. Jsou tu dva druhy čarodějnic, ale to tě teď nemusí zajímat. Hlavní je tady Rarach, ten tu tří;dí lidi - v tomhle kotli. Dělá tady největší práci a tam vevnitř se flákají, protože tam se dostane málo kdo.

- Aha, a co se s tolika lidmi pak stane?

Rarach se ozval: " Těm lidem ani zuby nestačí, aby si odtáhli ty své rakve"

***

Konečně probuzení... v paměti mi zůstává obří keramický kotel, jehož mytí jsem měla mít na práci... Rarach... eee...

Možná by to bylo lepší než trávit čas v tomhle odporném bytě. Už jsem nasmrádlá, cítím to venku uprostřed chemické inverze - tam ten biologický smrad opravdu dobře vynikne. Nenávidím tenhle byt, ta špína, plíseň a pach hniloby. Nenávidím slečnu Parkerovou, už ji nechci hlídat a nevím, proč mezi těmi mrtvolami musím být. Musím křičet na matku, protože jsem nervní z té špíny všude okolo a z těch mrtvol a jsem ráda, že jsem je už dlouho neviděla. Jak si tam poklidně hnijí a hnije celý tenhle byt, kvasí a zvrací z oken pach. Jsem otrávená ale velmi chladná a laxní.

Ale máme jedno hezké poledne. Sedíme s mámou u stolu v kuchyni a prohlížíme si staré fotografie. Je tam jedna velká společná učitelek ze základky - máma si jejich příjmení pamatuje líp než já. Jejich obličeje nikdy nezapomenu, všechny to byly čarodějnice.

Už mě ta špína nebaví a jdu ven! A je mi jedno, jestli pravá nohavice u mých punčoch vypadá jako cedník!

***

Dnešek je gloomy a strange. Živí lidé se míjejí, přibližují se a zase ztrácejí v šedobílé jedovaté mlze. Mrtvé míjíme, když míjíme dveře od toho pokoje , kde spí.

Co je lepší? být ve hnilobném bytě, nebo si nechat leptat a zalepovat plíce splodinami v naší průmyslové roklině? To už je snad lepší jít si lehnout, a zametat v pekle podlahu a v předpeklí čistit ten Rarachův kotel.