 |
Klarusa:O henně už bylo na DV napsáno mnohé, Wentyl tentokrát
přichází s nesmírně zajímavým článkem, který nabízí nejen srovnání více
druhů, ale i osobní zkušenosti a dobré tipy pro ty, kteří si zatím s
hennou třeba ještě tak úplně neporozuměli. |
Hennou si barvím vlasy už pár let a za tu dobu jsem si nemohla
nevšimnout, jako určitě mnozí z vás, jistých rozdílů ve výraznosti a
kvalitě různých značek. Zkusím proto udělat malý test a uvidíme, jak si
jednotlivé druhy povedou. Zaměřím se na přírodní červené odstíny a
hlavně na sytost pigmentu. Nebudu zkoušet barvy jako třeba zlatou
blond, kaštan nebo mahagon, protože to není jen čistá henna, která má
prostě jen jednu jedinou barvu, a samozřejmě nemůžu otestovat všechny
druhy, proto vynechám populární značky typu Lush, Logona, nebo Henné Color, a to z důvodu, že jsou v nich též přidané jiné přísady, či
bylinky..., ale třeba i na ně někdy dojde. Také nebudu vypisovat
standardní přípravu henny, o tom jsou tu všude kvanta vyčerpávajících
informací a myslím si, že pro většinu zdejších starousedlíků by to byla
akorát otravující záležitost číst to po stopadesáté. Takže, kdo začíná,
najde si;)
Mým záměrem je pokusit se najít opravdu kvalitní, čistou a u nás dostupnou hennu z těch, které mi prošly rukama a skončily na mé hlavě, a možná i pomoci s výběrem někomu, kdo si ještě nenašel favorita nebo s hennou začíná. Ostatním se omlouvám za oprašování starých informací, přece jen je tohle tak trochu „server hennařů“.
Můj bratr byl velmi potěšen, když zjistil, že bude použit, jako vzorník.
Prvním vzorkem je – jak jinak – notoricky známá měděná henna z dm. Vyzkoušel ji snad každý hennař, dá se koupit v drogeriích, někomu vyhovuje a bez problémů mu chytá, jiný na sobě barvu sotva pozná nebo se dočká jen slabých odlesků. Barevná škála od blond po černou je poněkud zavádějící, v měděné je přidaná arabská guma. Nejsem si jistá proč, možná kvůli konzistenci pasty, ta ale stejně není nijak slavná. Každá henna má svoji specifickou vůni (pro někoho spíš smrad) po seně a tahle ho trochu postrádá (ti, co znají jen tuto hennu, by se jistě divili, jak taková henna umí smrdět), navíc je docela nahrubo namletá, špatně se mi vymývala z vlasů a i po umytí jsem v hlavě lovila kousky. Doteď si vybavuji, jak jsem z toho smetí ve vlasech vždycky šílela. Nevyhovovalo mi ani balení po 33 gramech. Píšou na něm, že vystačí na jedno až dvě použití, to by ale člověk musel mít na hlavě opravdu jen tři chlupy. Na jedno barvení jsem kupovala tři (vlasy do půli zad), postupem času čtyři krabičky na vlasy do pasu. Ani nechci vědět, kolik bych jich spotřebovala dnes, protože jsem se naučila nanášet hennu hodně hustě, takže spotřebuji dvojnásobek, než na který jsem byla zvyklá. To je ale problém asi jen nás vlasáčů.
Dále tu máme též poměrně populární egyptskou Hennu Herb, někdy známou pod názvem Lamda, která se také prodává v několika odstínech jako měděná, plavá nebo hnědá. Já jsem si ale vybrala čistou bez ostatních přísad. I když se jedná o tzv. BAQ (Body Art Quality) hennu, používá se převážně na barvení vlasů. 200gramové balení by mělo u vlasů do pasu vystačit na jedno až dvě barvení, záleží, jak hustou kaši umícháme, já ho vždycky spotřebuji najednou, ale klidně by to ještě trochu sneslo. S výsledkem jsem byla pokaždé spokojená, barva byla sytá a vydržela výrazná mnohem déle než henna z dm. S touto hennou mám asi nejdelší zkušenost a je zde tuším také dost vychvalovaná.
Třetím favoritem je má oblíbená henna Sahara Tazarine z Maroka. O marockých hennách je známo, že silně barví a uvolňují rychleji barevné pigmenty než jiné henny, proto by u nich mělo na rozdíl od ostatních stačit nechat je po rozmíchání stát šest hodin. Používají se zde především pro malování mehandi vzorů na tělo. Rostlinka byla velmi jemně namletá, skoro jako pudr a dobře se mi s ní pracovalo. Tato henna se dá sehnat i přímo na vlasy (v zelené krabičce). Nezkoušela jsem ji, typuji ale, že bude o něco méně intenzivně barvit a bude hrubší. Hmotnost je 100 gramů.
A poslední je indická henna Ayur, se kterou jsem se seznámila poměrně nedávno. Pod názvem Ayur, nebo Ayuuri lze koupit víc druhů henn od zcela jiných výrobců z Indie nebo Radžastánu, ale zkušenosti s nimi zatím nemám. Toto balení je po 100 gramech a je určeno hlavně pro zdobení kůže. Prášek mě zprvu lehce vyděsil svojí načervenalou barvou, ale po zjištění, že celkem silně voní po mleté paprice, mi došlo, čím to zřejmě „šmelí“. Tak uvidíme, zda to napomůže červenému odstínu.
Všechny barvičky budu testovat na přírodně blond vlasech, aby byly rozdíly dobře patrné a také na kůži (pokud by si někdo chtěl vyzkoušet malování na tělo), přičemž každou z nich rozdělím podle toho, jakým způsobem je namíchám.
Vzorky označené za:
a) smíchám jen s vroucí vodou z konvice,
b) půl na půl s horkou vodou a citronovou šťávou
c) jen s citronovou šťávou. Tento vzorek nebudu zalévat ničím horkým, ani ho zahřívat na sporáku.
Všechno nechám odležet při pokojové teplotě do druhého dne, tedy cca 12 hodin. Doba působení na vlasech, i kůži bude 10 hodin.
Spousta lidí nedokáže tak dlouho s tím „sajrajtem“ na hlavě vydržet. Jestli tedy můžu poradit, snažte se umíchat hennu pokud možno hustou, aby nevytékala zpod igelitu, ani když s tím spíte. Konzistence jogurtu už se mi jeví, jako příliš řídká. Sice pak budete potřebovat víc henny (i dvojnásobek), nebude vám ale stékat po krku a do uší, z čehož bych asi brzo vyletěla z kůže. Pokud budete nanášet větší množství hustší henny, docílíte lepšího výsledku i co se týče barvy.
Jako takový malý bonus, nebo chcete-li třešničku, zkusím použít indigo od firmy Kottas Pharma, které sice nemá s hennou moc společného, ale touha po havraních vlasech je velká, proto si myslím, že by třeba někdo mohl stát o radu nebo poznatek. Ani mně se „černé období“ nevyhnulo. Indigo je dost často považované za černou hennu a přijde mi téměř nemožné nějak globálně vysvětlit, že černá henna neexistuje. Indigo je namletá rostlina Indigofera tinctoria a příprava je zcela odlišná od henny. Na rozdíl od ní by se do něj totiž nemělo přidat nic kyselého, protože tím se poměrně úspěšně znehodnocuje. Indigo se připravuje tak, že ho zalijeme teplou vodou (ne horkou, max. 50°C) a přidáme lžičku soli. Výslednou kaši, která mi vůní připomíná kopřivový čaj, pak nenecháváme odležet jako hennu, ale rovnou naneseme na vlasy a zabalíme do fólie. Barva se uvolňuje rychle, během deseti minut se kaše, zelená jako špenát, zbarví do inkoustově modročerné. Někdy se radí nechat indigo na hlavě volně uschnout, že pak lépe chytá, to je ale spíš k přivázání se na celý den k židli, protože ten svinčík bych pak po bytě uklízet nechtěla.:) Indigo má totiž na rozdíl od henny dost drobivou konzistenci a poměrně obtížně se nanáší… počítejte s tím, že to není taková ta krémová pasta jako henna. Doba působení je pak stejná, tedy čím déle, tím lépe.
Barvením takzvaným „hendigem“, neboli směskou henny a indiga, se dá docílit hnědých odstínů. Obě přísady ale potřebují jiný způsob přípravy a navzájem se jaksi nemusí. Henna totiž bez kyseliny nebarví tak, jak by tomu bylo potřeba a musí se nechat odležet v teple, to ale obojí škodí indigu. Pokud chceme docílit co nejtmavší, až černé barvy, je lepší zkusit takzvané dvoufázové barvení, kdy se vlasy obarví nejdřív hennou a poté indigem. Rozhodně bych indigo nedoporučovala na světlé vlasy, pokud je před tím neobarvíme hennou. Samo o sobě je totiž indigo modré a na blond vlasech by chytalo do zelena. Indigem se někdy dodnes barví džíny.
Tím nám přibyly dva vzorky: indigo přidané půl na půl do odleželé henny (voda+citron) a dvoufázové barvení. Na kůži dám i samotné indigo (Keltové s ním malovali na tělo modrá tetování).
Tak schválně, jak se nám to všechno vybarví…
Prosím u těchto vlasů berte v potaz, že je to jejich první vrstva a ta nebývá nikdy tak výrazná, jako když už jich máme třeba deset. U henny z dm a především u vzorku smíchaného s vodou, je tento fakt asi nejpatrnější a je tedy myslím vyřešena záhada typu: „Koupila jsem si hennu z dm, nechala jsem to na vlasech hodinu, ale vůbec mi to nechytlo…“ Na hnědých vlasech by se barva možná nezměnila vůbec. Jak je vidno, k pořádné barvičce nám pomůže citron, a to čím více, tím lépe, a úplně nejlépe pouze citron.
Z henndiga skutečně vyšel hnědý tón, myslím si, že by to mohlo krásně podpořit barvu tmavých vlasů. A vrstva indiga na henně? Věřte tomu, nebo ne, ale je to doopravdy skoro černé. Pro dosažení opravdu tmavé barvy by to ale určitě chtělo častější „indigování“. Jeho nevýhodou je, že se rychle vymývá, nechytá totiž na stejném principu, jako henna, která se váže na keratin ve vlasech, a tím je obalí pigmentem, který drží jako přibitý, ale vytvoří pouze mechanickou vrstvičku, která se brzy smyje.
 
Co se týče barevného výsledku na kůži, jsou zde rozdíly patrnější než na vlasech, navrch ale stále mají BAQ henny a nejlépe si vede henna Sahara Tazarine. Henna z dm smíchaná s citronovou šťávou má pak barevnost stejnou jako Sahara Tazarine a Ayur, rozmíchané jen s vodou. Musím ale uznat, že na ruce to měděná skutečně je. Myslím si, že henna Ayur by na tom v „citronovém výsledku“ byla stejně jako Sahara Tazarine, kdyby v ní nebyla ta paprika. Trochu jí to ubírá na barvivosti. Ve složení to napsané není… ostatně i samotné složení zde chybí, tu paprikovou vůni a barvu si ale nedokážu vysvětlit jinak, než že v ní opravdu je. Je tam přidaná asi proto, aby evokovala silnější účinky. V Indii je to prý celkem běžné. Nicméně i tak se o ní dá mluvit jako o velice kvalitní henně. Výsledek je zhruba stejný jako u Lamdy, takže palec nahoru.
Indigo mě docela překvapilo, samotné mi obarvilo prst, jako kdybych ho namočila do inkoustu. Na tmavých vlasech by to mohlo vypadat slušně i bez vrstvy henny a byl by z toho nejspíš chladnější tón. S henndigem už to tak slavné není, v boji o barevnost jednoznačně vyhrává henna, ač jsem obojí smíchala 1:1, je výsledek spíš zrzavý než hnědý. Při dvoufázovém barvení se mi podařilo vykouzlit sympaticky hnědý odstín, pro zdobení těla je ale obojí myslím si zbytečné… takže spíš jen pro zajímavost.
Z tohoto malého testíku tedy vyplývá, že není třeba hennu zalévat horkou vodou nebo ji jakkoliv vařit, aby se správně vybarvila, ale stačí ji pouze nechat ležet při pokojové teplotě. Jde o to, že vysoká teplota urychlí proces uvolňování barvicího pigmentu, jenže na úkor látek, které tak blahodárně na vlasy působí. Je to stejný princip, jako když vroucí voda, kterou zaléváme zelený čaj, zničí zdravé látky v něm obsažené, nebo když dáme med do příliš horkého čaje – jeho účinky se zcela znehodnotí. Pokud tedy nechvátáme, je lepší nechat hennu uležet přes noc přikrytou fólií třeba na topení nebo, jak to dělám já, u naprosto zaprášeného větráčku mého počítače:), nebo klidně jen tak, pokud není příliš velká zima, jen za působení pokojové teploty. V létě ji například nechávám na sluníčku na balkoně. Vhodná je teplota alespoň 24°C. Barva se pak uvolní úplně stejně, jako když hennu mícháme narychlo na plotně, z valné většiny se o to totiž postará citron či jiná kyselina jako třeba ocet, případně červené víno.
Kyseliny totiž rozbíjejí buňky henny, a tím z nich dostávají naši vytouženou zrzavou barvu. Pigment se z henny začíná uvolňovat při pH 5,5, což sice není moc, nicméně čím kyselejší hennu připravíme, tím víc bude barvit. Na spoustě stránek se uvádí, že po přidání citronové šťávy dojde k zesvětlení, tzn. že výsledek bude tak nějak ohnivý. Mé zkušenosti jsou ale v podstatně opačné. Čím víc přidám citronu, tím tmavší je výsledek, protože tím z henny dostanu nejvíc barviva, to se na vlasy pěkně nabalí a odstín pak může být klidně kaštanově hnědočervený (asi tak, jak to mám na hlavě já). Nebojte se toho množství citronu, pokud tedy nemáte nějaké ekzémy nebo jiné problémy s kůží. Mám zkušenosti i s hennou, která byla smíchaná jen s citronem, a ještě navíc jsem do ní dala půl pytlíčku kyseliny citronové. Nepřidala jsem žádný olej, nechala jsem to působit přes noc a vlasy mi to nijak nepoškodilo, nevysušilo, ani nepoleptalo, jak jsem někde s hrůzou četla. Kůže mě vůbec nesvědila ani nepálila. Zkrátka jsem o žádném citronu ani nevěděla, leda jen z toho, že se na mě slétávaly octomilky ve velkém. Barva rozhodně stála za to. Dokonce mi při smývání vypadlo mnohem méně vlasů než s klasicky umíchanou hennou, ač jsem byla přesvědčená, že jestli přežijí tohle, pak už snesou cokoliv:D Nevím, proč to tak bylo, ale napadlo mě, že kyselost stáhla póry na hlavě a vlasy pak nevypadávaly. Po smytí se krásně leskly a lupy byly ty tam. To je však pouze moje zkušenost, nemůžu zaručit, že někoho jiného to pálit nebude, mně se to však jeví, jako neškodná záležitost. Zkuste si udělat pokus: Na hennovou kaši nasypte do jednoho místa trochu kyseliny citronové a uvidíte, že se na ní začne dělat hnědý flek, protože se z ní uvolňuje barvivo.
Intenzivnímu zabarvení mohou pomoci i terpeny, které mají schopnost barvu lépe rozpouštět. Jsou obsaženy v některých esenciálních olejích jakonapř. v eukalyptovém, cedrovém nebo levandulovém, nejvíce však v tea-tree oleji. Jedna lžička by měla stačit, ale většího množství bych se také nebála. Tato přísada však podle stránek hennaforhair.com funguje jen při malování na tělo, při barvení vlasů by se výsledek změnit neměl a docílíme prý leda bolesti hlavy. Stejně tak podle nich nefunguje ani káva na ztmavení nebo heřmánek na zesvětlení či jiné bylinky a koření, a ani já jsem si nikdy nevšimla, že by mi něco takového změnilo, byť jen trošku odstín henny, takže musím souhlasit. Výjimkou má být snad pouze silný ibiškový čaj, který je přirozeně kyselý a měl by podpořit červené tóny, a mletý hřebíček pro hnědé… Ani to ale nemůžu potvrdit, ač jsem to zkoušela.
Barevný výsledek nezávisí jen na ingrediencích, se kterými hennu smícháme, době, po kterou ji necháme uležet, době působení na vlasech a teplotě, ale také na kvalitě vlasů (obecně platí, že čím sušší a poškozenější vlasy, tím lépe by měla henna přilnout na strukturu vlasu), také samozřejmě čím víc vrstev už jsme na sebe dokázali „nabalit“, tím sytější bude barva, ale to už odbočuji do notoricky známých frází.
Pokuste se nanést hennu bohatě, hustě a nešetřit, nešidit to nějakou paprikou či kakaem, pokud chcete docílit co největší sytosti. Myslím si, že z hlediska barevnosti je to zbytečnost, nijak ji to nezmění. Henna je sama o sobě docela silné barvivo a nějaká káva nebo heřmánek myslím nemá šanci nějak ovlivnit výslednou barvu. Spíš jsem na sobě vypozorovala, že čím víc jsem do henny přimíchala jiných přísad jako koření atd., tím méně barvila, protože byla naředěná tím, co prakticky skoro nebarví, nebo rozhodně ne déle, než do dalšího umytí.
Hodně také záleží na tom, zda je henna čerstvá. U nás bývá tohle trošku problém, protože na českých pultech leží krabičky s hennou určitě celé měsíce, ne-li roky. Řešením je objednávat ze zahraničních serverů přímo od výrobce, ale to já osobně nemám moc ráda, nebo si najít obchod, kde objednávají průběžně v menším množství, a nejlepší je, když na balení uvádějí datum sklizně, což ale dělají zřídka. V českých obchodech se běžně válejí balení z roku 2009. To pak můžete mít klidně tu nejkvalitnější značku, ale výsledek nebude takový, jako když použijete hennu z téhož roku, kdy byla sklizena.
Pokud si chcete vyzkoušet malování hennou na kůži, přidejte do pasty lžičku nebo klidně lžíci cukru. Linka se nebude při nanášení přerušovat a po zaschnutí nebude praskat. Kornoutky pro aplikaci si vyrábím z celofánu od řezaných kytek, který sroluji a slepím lepicí páskou. Nejvíce vám henna chytne na dlaních a chodidlech, o něco méně na hřbetech rukou a nártech, na ostatních částech, jako jsou paže atd., nebude nikdy výsledek tak intenzivní.
Snažte se pak udržet motiv co nejvíc v teple, třeba pod lampičkou nebo u hrnku s čajem a nechte hennu působit co nejdéle. Na noc ho můžete zabalit do toaletního papíru a přelepit izolepou. Nebalila bych to ale do fólie jako vlasy, jak se radí na některých stránkách, vždycky se mi to pak vlivem pocení celé rozpilo a měla jsem na ruce jen oranžový flek. Potom hennu pokud možno nesmývejte vodou, ale pouze odrolte a radí se alespoň jeden den nenamáčet, kvůli chlóru, který by vaše snažení mohl trochu pokazit. To mi ale přijde skoro nemožné vydržet, a ani se mi nikdy nezdálo, že by to výslednou barvu nějak kazilo. Oranžové linky, stejně jako na vlasech, do druhého dne zoxidují na cihlovou barvu. V „koukatelném“ stavu to pak vydrží zhruba týden.
A co vy? Jaká henna je podle vašich zkušeností ta „nej“? Tohle je jen malé množství z těch mnoha značek, které lze sehnat a které jsem vyzkoušela, přece jen hlavu mám jen jednu a ani moje peněženka není bezedná, ač moje hennová záliba mnohdy nezná mezí. Ráda se dozvím i vaše poznatky nebo nějaké neznámé druhy, které vás přesvědčily o kvalitě.J Neberte tohle jako nějaký super odborný, znalostmi nabušený článek, a už vůbec ne, jako reklamu, jsou to čistě jen poznatky a postřehy a myslím si, že téma „henna“ má pro spoustu lidí mnoho nezodpovězených otázek, které jsou zde na fórech kladeny pořád dokola, a stálo by za to je trochu objasnit. Tyto výsledky jsou opravdu čistě orientační, nikdy vám nikdo nezaručí barvu, která vám na hlavě vznikne, henna si vždycky stejně dělá, co chce, je to prostě trochu alchymie. Pokud ale stojíte o skutečně sytou, pravou a tu jedinou barvu kvalitní henny, mohl by vám tento článek v něčem pomoci. Rozhodně bych ale nezavrhovala ani tu z dm, naopak, ne všichni přece touží vyždímat z barevných možností henny co nejvíc a chtějí spíš jen příjemné odlesky nebo lehké tónování do zrz. Nicméně co se týče regenerace, mají stále navrch ty nejkvalitnější BAQ henny.
Doufám, že jsem někomu třeba i pomohla, nebo ho nasměrovala při hledání té pravé henny.
Tak přeji hodně zábavy!
Fotky (CC): Wentyl
Posílejte i vy své články za virtuální a reálné odměny :)
Více ZDE .
(C) Dlouhevlasy.cz a Wentyl
2011.
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
Skvělá práce. 
Mmch, taky chci Saharu..
Nemáte nějakej tip? Projela jsem všelijaký online obchody, vím že na tej henny.cz jí teď chvíli měli, ale nějak jsem to odkládáním prošvihla. A teď si nevím rady. Vzlyk. 
