|
Klarusa: Focení (nejen) vlasů to je věčné a vděčné téma. Tento článek přináší pár rad a postřehů, jak fotit co možná nejlépe;o)Vzhledem k tomu, že je poměrně rozsáhlý, zvěřejňujeme zatím 1. část, na další se můžete těšit příště.
Ne každý má vždy možnost, chuť či
příležitost mít koho postavit za fotografický přístroj, pokud jde o
získávání materiálu pro umístění (třeba právě) na server Dlouhé vlasy. V
takových případech nezbývá, než se o výrobu snímku postarat svépomocí.
Vytvořit autoportrét– v neposlední řadě – může však být i autorským záměrem.
V
rámci snah o pomoc vašemu úsilí, pokud jde o autoportréty, dávám k dobru několik jednoduchých
rad. Především jde o vyjmenování několika kategorií – což má usnadnit
orientaci a dává prostor k přemýšlení, čemu všemu je možné (či vhodné)
věnovat pozornost.
Díl I., Uspořádání aneb kompozice.
(a) Záměr
Především je vhodné si předem vyjasnit, zda má vzniknout „pouze“ dokument, nebo se budete pokoušet o umělecké dílo. V případě dokumentu je důležité zaměřit se zejména na kvalitu technického provedení a na výrazovou jednoduchost a přehlednost. V případě uměleckého díla k tomu přistupují i prvky tvůrčího myšlení. Následující body jsou zaměřeny především na první přístup. Uvádí se ale i několik odboček použitelných pro druhý směr.
Dokumenty
Snímky s "vyšším" záměrem
(b) Pozadí
Pozadí by mělo být pokud možno neutrální. Vhodnější je jednolitá plocha či plocha s jemnou strukturou (například závěs s drobným vzorem). To umožňuje více vyniknout fotografované osobě samotné. Naopak příliš mnoho odlišných detailů odvádí pozornost jinam. Snímků pokojíčků, koupelen, výhledů z oken na paneláky a podobně s pouze malou postavou (vámi!) přibližně uprostřed je v galeriích na DV celá řada.
Příliš rozptylující pozadí
Relativně vhodné, jednolité neutrální pozadí dává vyniknout fotografovanému objektu
Vhodné pozadí – jemná textura; podporuje vyznění hlavního objektu
(c) Umístění postavy v obraze
Nejběžnější (pro umělecké podání ovšem méně vhodné) je umístění na střed. V závislosti na tom, v jaké poloze se postava nachází (a co vůbec se fotografovanou postavou v tom kterém konkrétním případě myslí – viz body níže), je ovšem možné použít i jiné umístění, například v tak zvaném „zlatém řezu“. Zlatým řezem se nazývá umístění do průsečíků přímek, které dělí snímek dvěma svislými a dvěma vodorovnými čarami (vždy v jedné třetině a dvou třetinách délky strany) na devět stejně velkých polí.
Umístění objektu na střed
Tentýž objekt – umístění do zlatého řezu; působí dynamičtěji
Umístění objektu na střed
Tentýž objekt – umístění do zlatého řezu
(d) Výřez, přiblížení
Pokud se nejedná o umělecký záměr (například pro zdůraznění kontrastu postavy s dalším objektem v blízkosti), volíme spíše takový výřez, který rámuje postavu, případně její příslušnou část (v našem případě často hlavu včetně vlasů – což ovšem u „vyvinutějších“ jedinců může znamenat třeba zahrnutí i celé postavy;-)).
Výřez rámuje celou postavu
Výřez rámuje vlasy postavy
Výřez rámuje vlasy postavy – nápaditější motiv
(e) Horizont
V případě, kdy horizont (tedy skutečná vodorovná osa; nemusí se nezbytně jednat o horizont na rozhraní krajiny a oblohy) umístíme vodorovně s okrajem snímku, dosáhneme neutrálního pocitového výsledku. Snímek se jeví staticky, „uhlazeně“. Pokud naopak chceme, aby snímek působil dynamicky, vodorovnost horizontu s okrajem můžeme opustit.
Okraje snímku jsou vodorovné s horizontem
Nahnutý horizont dynamizuje snímek
(f) Umístění osoby vzhledem k fotoaparátu.
Jelikož lidskou postavu je možné orientovat velmi různě, pokud jde o umístění jednotlivých částí těla vůči sobě navzájem (o kombinaci s umístěním celé postavy vzhledem k fotoaparátu ani nemluvě – to vše ovšem může být plus pro možnosti vašeho tvůrčího provedení), zaměříme se pouze na kategorizaci umístění hlavy ve svislé poloze vůči fotoaparátu. V principu rozeznáváme pohled přední, zadní (speciální portrétní kategorie pro dlouhé vlasy;-)), boční (profilový) a tříčtvrteční (případně tříčtvrteční zadní – opět speciálně pro dlouhé vlasy).
Přední pohled
Zadní pohled
Boční pohled
Tříčtvrteční (přesněji: tříčtvrteční přední) pohled
(g) Osvětlení.
I zde existuje velké množství možností. Pro zjednodušení uveďme alespoň to, že přímé osvětlení (to je osvětlení přicházející ze směru, kde se nachází fotoaparát – například z blesku umístěného přímo na přístroji) ubírá na plastičnosti obrazu; a naopak boční osvětlení (to je osvětlení z kteréhokoli jiného úhlu než přímé osvětlení, kromě protisvětla) v principu plastičnost (například rysy obličeje) zdůrazňuje. Světlo je pak možné rozdělit na dva ideální typy: tvrdé (například přímé sluneční světlo, blesk, většina světel v interiéru), které způsobuje ostré přechody mezi osvětlenou a zastíněnou částí; a naopak měkké světlo (například při zatažené obloze), které vytváří jemné světelné přechody.
Přímé světlo (v tomto případě blesk) potlačuje plastičnost zobrazované scény
Tentýž objekt – boční osvětlení naopak prostorový rozměr a plastičnost scény zvýrazňuje
Tvrdé světlo (v tomto případě sluneční) vytváří ostré přechody mezi osvětlenými a zastíněnými částmi.
Měkké světlo (v tomto případě ze zatažené oblohy) umožňuje rovnoměrnější osvětlení s jemnými světelnými přechody.
Tímto uzavíráme náš první, spíše teoretický díl našeho seriálu. Příště budeme pokračovat částí věnující se osvitu (jinak též „expozici“). Zaměříme se na podrobnosti techniky fotografování a nastavení fotoaparátu při vytváření konkrétně autoportrétu.
------------------ Konec první části. ------------------------
Posílejte i vy své články za virtuální a reálné odměny :)
Více ZDE
(C) Dlouhevlasy.cz a Mikael 2011.
Sdilej clanek na Facebooku
 |
PÉČE 
) 
Sem rád, že sem si mohl připomenout pár věcí ze školy a to, co sem již přečetl 
